Je tu šero, venku prší a prší, ale smutek to ve mě nevyvolává, naopak je hezké být doma v pohodlíčku a koukat se ven, jak mocná příroda zalévá kytičky a ovlažuje zem....
Je to něco úžasného, co ta příroda dokáže, je stále co obdivovat, čím se kochat, co si užívat a z čeho se radovat ... je smutné, že všechny ty krásy lidé nevidí a jenom se je snaží zničit...
Dnes je sice středa, ale u koníčků jsem nebyla ... Sice se mi po nich už stýská, ale když je takové počasí, tak se nedá nic dělat, aspoň se na sebe budeme zase víc těšit v pondělí
Co se týče mojí vysněné dovolené v durianovém ráji, tak jsem se rozhodla, že pojedu a hloupí zákon a formalita mi to překazily ... Pas mi platí o měsíc kratší dobu než je potřeba 
Když jsem se to dověděla, byla jsem moc smutná, v první chvíli jsem se dokonce rozbrečela ... Jako by vzali dítěti milovanou hračku ... Už jsem se viděla na bílých plážích s teplým pískem a modrým mořem obkolopená kouzelnými omamně lahodnými duriánky, šťastná a volná... Nemám ráda tyhle hloupé zákony, proč když jsem svobodná nemůžu tam kam chci, proč mi to někdo zakazuje ? Prijde mi to hloupé, ale jsem vůči tomů bezmocná ... Volala jsem dnes dokonce na velvyslanectvý Thajského království, ale nic platné, zákon je prý zákon a nepoleví ani o den ... Vždyť přece Země je nás všech, kdo určuje komu patří a kdy a za jakých podmínek smí ten a temten tam a tam v tu a tu dobu ? Ale zase všechno je jak má být, vím, že se tam dostanu a to proto, že je to moje velké přání a sen, který mi nikdo nevezme ... A třeba bude lepší příležitost a budu mít lepší možnost si užít krásy téhle země a durianové úžasnoti ... Já už tu zemi sice znám, ale ne ještě v tomhle životě, jen ve snech, ale vim jiste, ze jsem tam už byla !
Když jsem se to dověděla, byla jsem moc smutná, v první chvíli jsem se dokonce rozbrečela ... Jako by vzali dítěti milovanou hračku ... Už jsem se viděla na bílých plážích s teplým pískem a modrým mořem obkolopená kouzelnými omamně lahodnými duriánky, šťastná a volná... Nemám ráda tyhle hloupé zákony, proč když jsem svobodná nemůžu tam kam chci, proč mi to někdo zakazuje ? Prijde mi to hloupé, ale jsem vůči tomů bezmocná ... Volala jsem dnes dokonce na velvyslanectvý Thajského království, ale nic platné, zákon je prý zákon a nepoleví ani o den ... Vždyť přece Země je nás všech, kdo určuje komu patří a kdy a za jakých podmínek smí ten a temten tam a tam v tu a tu dobu ? Ale zase všechno je jak má být, vím, že se tam dostanu a to proto, že je to moje velké přání a sen, který mi nikdo nevezme ... A třeba bude lepší příležitost a budu mít lepší možnost si užít krásy téhle země a durianové úžasnoti ... Já už tu zemi sice znám, ale ne ještě v tomhle životě, jen ve snech, ale vim jiste, ze jsem tam už byla ! Mám teď docela starosti o toho mojeho kluka Je pořád smutný a ještě se k němu chovají všichni ošklivě a jeho to trápí ... Cítím to, když je smutný a něco ho bolí a zasahuje mě to také, protože ho mám moc rada ... Ja ho v tom ale nenechám, i kdyby se delo cokoliv !
Je pořád smutný a ještě se k němu chovají všichni ošklivě a jeho to trápí ... Cítím to, když je smutný a něco ho bolí a zasahuje mě to také, protože ho mám moc rada ... Ja ho v tom ale nenechám, i kdyby se delo cokoliv ! Za chvilku nám s maminou začíná škola přírodní medicíny v Praze, už se obě moc těšíme, až se budem učit novému a hlavně věcem, které nás zajímají ... Je to vždy jeden víkend v měsíci, dopoledne škola, odpoledne praxe ... Už se i těším, až si sem budu psát, co všechno nového jsem se naučila...
Včera jsem byla dlouho venku s kamarádkou a zase jsme si fajn popovídali ... Domluvili jsme se, že od příštího týdne spolu budeme chodit cvičit do posilovny, už se na to těším a jsem ráda, že budu mít parťačku ... ještě nedávno jsem chodila dvakrát týdně a teď jsem nějak polevila...
S běháním je to teď špatné Už přes týden mám něco se šlachou na noze a nemůžu skoro ani chodit natož trénovat ... A to je za dva týdny pražský maraton ... Řekla jsem už dopředu tátovi, že se účastit nebudu, abych ho pak nezkalamala, ale sama v sobě mám ještě dilema, asi by mě to mrzelo, jenže já se na to opravdu necítím Nohla už je lepší, věřím, že do maratonu budu fit, ale nemám natrénováno ... Ještě uvidím, jak to bude a jak se budu cítit, pojedu tam určitě, ale jestli poběžím je zatím ve hvězdách ... Při nejhorším bych to mohla aspoň od druhé poloviny dokulhat :-D Aspoň bych se ale zúčastnila...
Už přes týden mám něco se šlachou na noze a nemůžu skoro ani chodit natož trénovat ... A to je za dva týdny pražský maraton ... Řekla jsem už dopředu tátovi, že se účastit nebudu, abych ho pak nezkalamala, ale sama v sobě mám ještě dilema, asi by mě to mrzelo, jenže já se na to opravdu necítím Nohla už je lepší, věřím, že do maratonu budu fit, ale nemám natrénováno ... Ještě uvidím, jak to bude a jak se budu cítit, pojedu tam určitě, ale jestli poběžím je zatím ve hvězdách ... Při nejhorším bych to mohla aspoň od druhé poloviny dokulhat :-D Aspoň bych se ale zúčastnila... Už je to asi dva měsíce, co jsem sama přirozeně přešla na převážně frutariánský jídelníček ... Neuvěřitelně mě to baví a hlavně mi to chutná ... Cítím se skvěle, lehce, ale zjistila jsem, že docela přibírám ... Dnes jsem se zvážila a ověřila si to ... Mám o 3kg navíc ! Ale vím, že je to zdravá hmota z krásného sladkého ovoce a 49kg na mých 160cm je docela v pohodě ... No jo, baštim pořád banány jako opička, když oni jsou tak sladké, krémové a dobré, že si nemůžu pomoct, nejím skoro nic jiného, jen dopoledne pomerančovou šťávu a někdy ještě i odpoledne ... Výjimečně to proložím jablíčkem nebo pár kuličkami vína a k večeři je to pak salátek, už ne avokádový s koprem, ale už tři dny okurkovo-rajčátkový s olivami a chilli ... Lidičky to je dobrota ! Nemůžem se s maminou zase nabažit těch chutí a šťavnatosti ... nakrájím a oloupu rajčata a okurky, přidám na jemno nasekanou chilli papričku (červenou), půlené olivy, několik lžic pažitky a pokapu šťávou z jednoho citrónu a jednoho pomeranče ... Nakonec všechno pormíchám a nechám v lednici vychladnout a odležet, aby se spojili všechny ty úžasn chutě... Už tam nepotřebuji ani přidávat sůl, je to takhle dobré a jsem ráda, že můžu bez soli žít, protože to není nic dobrého, pro moje tělo, které mám ráda a nechci mu ubližovat ... Olivy jsem měla od lifefoodu a dávala si je do salátů vlastně jen mamina, já je nemusela, byli na mě moc výrazné, ale v téhle kombinaci mi nějak zachutnali ... Jenže převčírem už jsme je dospotřebovali, tak jsem dnes koupila ve Slunečnici (restaurant a obchod zdravé výživy) nějaké řecké sušené černé, namočené v extra panenském olivovém oleji, jen s trochou soli a bez chemikálií a konzervantů ... Páni, ty jsou dobré ! Mohla bych je jíst skoro samotné ... Jsou takové jemné a krémové, mňam ! A s chilli papričkami mě inspirovala ovocná Květuška ... Nikdy jsem čerstvé chilli neměla a zjistila jsem, že jsem o hodně přicházela, vůbec se to nedá se sušeným kořením srovnat, dá to salátu opravdu říz ... Do mísi salátu pokrájím na jemňounko celou a pak to hezky pálí, ale ne moc.... Avokádo už teď tolik nejím, docela jsem se ho přejedla, na to jak je hutné ... Zjistila jsem, že nejlepší je mono jako svačina, tak ho moje tělo nejlépe přijme a ne ve velkém množství, ale třeba půlka...
Včera když přišla mamina večer z krámu, přinesla mi něco, z čeho jsem měla opravdu velikou radost ... Malé růžové ježečky - LITCHI ! Jak se mi po něm stýskalo, mňáám...
Dnes jsme se ve škole fotili, takže jsme se skoro vůbec neučili ... Když jsem šla do školy, svítilo sluníčko, tak jsem se oblékla docela na lehko, pak ale zalezlo a bylo už chladno, tak jsem se venku docela klepala ... nevzala jsem si do školy moc peněz a ani svačinu, koupila jsem si v bufetu jen dva malé banánky a když jsem jela domů, tak už jsem byla řádně podrážděná a nervózní ... Doma jsem se s vervou vrhla na pytlík s litchi, bylo úžasné, slaďoučko-kyselé s typickou chutí, jak to má být ... Vždy obdivuji tu krásnou barvu sytě růžových šlupiček ... Pak jsem si udělala ještě dvě sklenice pomerančového nektaru a bříško už zpívalo radostí..
Pak jsem si jela pro výplatu, koupila olivy a ještě kakao z nepražených kakaových bobů ... prostě jsem na něj dostala chuť a mám v plánu si ho trochu dát do banánového koktejlu a nebo s avokádem jako čokoládový krém .... Sešli jsme se s maminou v obchoďáku a já už měla zase hlad ... Zase na banány ... Měla jsem šťěstí, v Albertu je měli zrovna za 28,90,- a to ještě chiquita, veliké a zralé ... Přesně ty které mám nejraději ... Sedli jsme si s nimi na lavičku a co vám budu povídat - rozplývali se na jazyku ... A unášeli mě do sladkých ovocných výšin...
Ve městě byla zácpa, ale když jsme přijeli domů, odměnili jsme se tím výborným salátkem... Já si teď ještě nakrájela na kostičky pulku avokáda a jsem spokojená...
Půjdu si číst Mangovi stránky a procvičkovat se v angličtině, až budu v cizí zemi, bude se mi to moc hodit i když mě to teď ve škole s učebnicemi otravuje...
A pak snad přijde Páťa z práce, už se mi po něm stýská....
- 7 banánů
- 225g litchi
- 0,8l pomerančovky
- velké jablko
- mísa salátu (viz. výše)
- půlka avokáda
Žádné komentáře:
Okomentovat