Poslední dny

Poslední dny byly ve znamení lenošení a povalování :-) Většinou jsem byla s Páťou ... Počasí se střídá z tropů na zimu, což se mi moc nelíbí ... Brala bych pořád ty tropy :-) V pondělí večer jsme byli s maminou a Páťou v herně u kamaráda a hráli ruletu :-) Byla sranda, užili jsme si hezký večer a přišli domů až v půl třetí v noci ... Ráno jsem byla ale už v půl sedmé na nahou a šla jsem se sestrou běhat k řece ... Už ráno bylo veliké horko, sluníčko pálilo, ale my jsme se odradit nenechali... Zítra běžím v 15h tesco běh pro život, jsou to jen 4km, spíš taková symbolika ... Ale ten další týden mě čekají Novohradské hory a půl maraton ... S trenikem to nepřeháním, docela mě to mrzí, ale nějak nezbývá čas a bohužel ani elán ... Ale věřím, že jakmile mi začnou prázdniny, budu chodit často a ráda :-) Ale za to každý den (asi jen dvakrát jsem vynechala) cvičím každé ráno trojici cviků na břicho ... Už asi tři týdny a je to znát ... Včera jsem byla u holiče, po moc dlouhé době ... Nechala jsem si udělat melír a zastříhnout konečky ... Vím, že barvy jsou chemie, ale cítím se teď příjemněji a i vlasy vypadají zdravěji, jsem ráda, že jsem do toho šla, všichni mi to chválí ... Taky jsem si koupila v DM nějakou přírodní kosmetiku od Alverde ... Moc toho normálně krom šamponu nepoužívám, ale dost se mi teď zhoršila pleť, tak jsem si na zkoušku koupila peeling s olejem z meruňkových jader a krém s avokádovým olejem...

     Jinak moje strava je převážně pořád šťávička z vodního melounu, nebo pak taky pomerančová, třeba s rozmixovaným kiwi nebo banánem ... Některé dny mám jenom šťávové někdy večer i pevnou stravu ... Třeba včera jsem měla ještě k melounové a pomerančové s kiwi výborné gazpacho a čoko-avo krém s malinami, obojí to bylo moc dobré :-) Když teď piju ty výborné šťávy, tak se mi zlepšilo trochu trávení, bříško má normální podobu, ale s žaludkem to bohužel ideál není ... Zkouším si teď občas dělat mátový čaj, pamatuju si, že když jsem byla malá, tak mi ho maminka vždycky dělala, když mě bolel žaludek a vždycky mi ulevil....

      O víkendu se možná se ségruškou chystáme na Křivokládsko, kde je sraz vitariánků a jeden z nich slaví narozeniny, mohlo by to být fajn i když se neznáme, ale mám obavu, jaké bude počasí...

      No a v pondělí ráno hurá na vodu ! Jedeme se škorou na vodáka na Berounku až do středy, tak to jsem zvědavá, doufám, že se nám povede počasí, bude to sranda :-)

      Jedna hodná slečna mi slíbila, že mi na veletrhu v Německu koupí spirálové struhadlo na cuketu ... Tak se na to moc těším, že si budu dělat špagetky s dipy třeba z avokáda, mňam :-)

       Už se mi taky stejská po duriánkovi, už skoro ani nevím, jak dobře chutná a jaká jsou jeho kouzla :-( Ale určitě přijde taky ten správný čas...

Studijní víkend

Tak jsem už jsem na cestě domů z Prahy...

přijeli jsme v pátek večer a ubytovali jsme se v jednom malém skromném hotýlku v Kačerově ... jen takový malý kamrlík s dvěma postelemi a koupelničkou se záchodem, ale nám to stačí, taky jde jen o přespání....

     Když jsme se ubytovali, jeli jsme na Floru, jelikož jsem se dověděla, že se vita stánek na Floře bude rušit, tak jsem si chtěla ještě naposledy něco koupit ... Koupila jsem si sushi a mamina toust ... Kousla jsem si od ní a ona si ode mě vzala dvě rolky ... Byla to mňamka ... Pak jsem si ještě dala bílou čokoládu s lesními plody a snědla jí celou :-) Mamka měla kešu, tak jsem jí taky uzobla a ještě mi koupila kakaový sen, ale ten mi vůbec nechutnal :-/ Měla takovou nepříjemně nakyslou chuť, tak jsem ho mamce nechala... Chutnalo mi to všechno, ale ten povznášející pocit jako znám po ovoci nebo ještě víc po ovocých šťávách nepřišel ... 

     Taky ráno, když jsem se vzbudila, tak jsem to ještě všechno cítila v žaludku a ještě až do odpoledne :-/

     Ráno v sámošce jsem si koupila asi 4kg vodní meloun a velice vtipně v polních podmínkách si z něj udělala šťávu :-D V koupelně ve sprchovém koutě, neměla jsem ani misku, kde bych ho tyčovým mixérem rozpašírovala, tak jsem použila vydlabanou půlku melouna ... Já si prostě umím poradit :-) ale bylo to opravdu akční, růžová a zalepená jsem byla až za ušima ... Ale měla jsem plnou láhev 1,5l plnou nebezkého netaru !

     Tu jsem si vzala do školy, kde jsem jí popíjela celé dopoledne ... Škola mě opravdu baví, probírali jsme základy čínské medicíny, učení o jinu a jangu a o pěti prvcích ... Dává mi to všechno smysl a věřím v to, narozdíl od západní medicíny která je založená jen na chemii a vůbec se nezabívá člověkem jako celkem, nebere v úvahu ducha, pocity a emoce, spíš jako pokusného králíka.... Jediné co mě trochu rozhodilo bylo, že člověka může uvést do rovnováhy přílišná konzumace jinových potravin (nedostatek jangových) , což je syrová strava ... Když je v trávení nedostatek jangu,  tak se spomalý a nefunguje správně ... Poruší se pak sestupná funkce a dochází ke zvracení a nebo zadržování ve střevech, prostě chybí ta dynamičnost, která by to poháněla ... Ani bych tomu nevěřila, kdybych to nepozorovala na sobě ... Samozřejmě že i v syrové stravě se dají najít jangové věci, jako třeba chilli ... A taky záleží na klimatu, ve kterém člověk žije ... A je taky rozdíl, jestli jí člověk potravu studenou a nebo když má třeba teplotu těla ... Nikdy mě nanapadlo se zajímat i touhle stránkou věci, hned jsem si o tom něco našla na internetu http://prirodnivyziva.cz/energie_potravin.htm  ... ještě to musím nějak vstřebat a promyslet ...

     O polední přestávce jsme šli na oběd, našla jsem si hned kousíček ve vestibulu metra fresh bar, kde měli kokteli, šťácičky a saláty ... Dala jsem si tropický koktejl a nechala se unášet :-)

     Odpoledně jsme měli praxi, reflexní terapii plosek nohy ... Taky moc zajímavé ... učili jsme se, kde jsou na chodidle jaké body odpovídající orgánům v těle...

     když jsme v šest hodin skončili, tak jsme jeli znova na Floru ... V Albrtu jsem si koupila ovoce a v hotelu jsem si zase udělala šťácičku, tentokrát z pomerančů, nektarinek, jahod a banánu, mňam :-) Konzistencí to už skoro připomínalo přesnídávku :-)) Seděli jsme ještě chvíli s maminou venku a asi v deset šli spát, byla jsem moc unavená a usnula jako špalek....

    Ráno jsem si zacvičila a šli jsme zase do školy ... Den tam utekl horzně rychle ... Dopoledne jsme pila koktejl z pomerančové šťávy, nektarinek, jahod a banánu a odpoledne asi kolem půl druhé jsem měla 3 malé banány, 5 malých nektarinek a asi o hodinu déle dvě jablíčka....

    Celý víkend bylo nádherně a teplíčko :-)

Dnes až přijedu domů, tak si udělám salátek z plodové zeleniny, co mám ještě doma, aby se mi nezkazila, to by byla škoda ... A zítra zase pokračuju v šťávičkách ... z melounů, které na mě doma čekají ... To bude zase jedna sladká radost, která mi dodá křídla :-)

     S Páťou jsme se neviděli skoro týden :-(

A zítra jdu po hrozné dlouhé době k holiči, tak jsem zvědavá...

Už se zase těším do Pražské školy, ani se mi z Prahy nechce, je to moje milované město a vždy se tam cítím hezky a doma, učení mě moc baví a zajímá...

Život je zajímavý a pořád je co se učit, a to je na něm to nejlepší :-)

Kouzelné ovocné šťávy

Tak už třetí den piju zázračné ovocné šťávy ... Sice to není stoprocentní, protože do některých jsem si mixovala kiwi, banán a jahody, včera když jsem byla pryč a bolelo mě břicho od hladu, cítila jsem se slabě a neměla jsem možnost si udělat šťávičku, tak jsem snědla jablko ... Ale poctivě jsem ho rozžvýkala, že by to tak ani sebevýkonější mixér nezvládl 

      Po prvním dni jsem si večer udělala očistu a nemohla jsem věřit tomu, kolik se toho ze mě dostalo ... Ta úleva byla ale úžasná ! Ráno jsem se probudila s krásně plochým a příjemně prázdným břichem, jako si ho už ani nepamatuju ... Celý den jsem se pak usmívala a připadala jsem si, jako by mi někdo sundal řetěz z nohy ... Celé dopoledne jsem pak nejedla a asi kolem půl 3, když jsem se dostala domů jsem si vypila anasovou šťávičku ... byla sytě žlutá, omamně sladká a lahodná ... Chvilku po mě přišla mamka a jelikkož venku sluníčko pálilo, tak taky dostala chuť na vychlazenou sladkou šťávičku ... Tak jsme si ještě udělali každá pohár melounkovo-galiové ... Zamilovala jsem se už jen do té krásné zeleňoučké barvy ... a když jsem jí ochutnala, skoro jsem nadletěla  Ale nejkrásnější bylo, jak mě zasytila, osvěžila a povzbudila, aniž bych skoro cítila, že mnou prošla ... Pak jsem jela za mými miláčky koníčky ... Bylo krásně, rozběhla jsem se do výběhu, oni mi už šli naproti a výtali mě  objímala jsem radostně a s láskou jejich voňavé hřívy ... Pak jsem si chytla Pájinku na vodítko a s pomocí se na ní trochu povozila a zase se naučila nové věci ... Už mi to jde všechno líp, těším se, až budu moct na vyjížďku, ale to chce ještě čas ... Nechápu, jak se jich někdo může bát, já jsem do nich zamilovaná ... I kdybych měla tu nejpochmurnější náladu, jejich přítomnost mi vždy vykouzlí úsměv na tváří, jsou to mý andělě...

     Když jsem přijela domů ještě jsem si udělala pomerančovou šťávu, do prvního pohárku jsem si rozmixovala kiwi a o něco dýl druhý s banánem ... oboja nápoje byli jako nebeský nektar 

     

- 0,5l ananasové

- 0,5l melounové-galiové

- 0,7l pomerančové se 3 kiwi

- 0,7 pomerančové s banánem

(2,4l)

Dnes jsem si udělala hodně šťáviček do školy a všechny je během dne vypila, po všech jsem se blaženě usmívala  Doma jsem rozpůlila melounek, co čekal v lednici, byla jsem zvědavá, jaká barva na mě vykoukne, pořád se mi plete galia a cantaloupe, jsou často hodně podobné ... Ale aspoň je to vždycky překvapení ... Oranžová ! Tak to byl cantaloupe ... Panečku, nemohla jsem to vydržet, jak voněl, tak jsem už trošku uždibovala, když jsem šťávičku dělala ... Ta byla ! Měla jsem co dělat, abych neodlétla do oblak ... O něco později jsem rozpůlila veliký vodní meloun, krásný sytě červeno-růžový a přesladce voňavý ... Šťávu z něj jsem dělala poprvé a pochopila jsem, proč se jmenuje vodní ... Vůbec jsem nečekala, že té šťávy z nějbudě tolik ... Z jednoho vykrojeného kusu jsem měla LITR blaženého nektaru ... Mám pocit, že bych už nikdy nic jiného než tahle melounová pitíčka nepotřebovala ... Ale ananasová s pomerančovou jsem taky výborné ... Už mě zase přepadá ovocná zamilovanost a lehkost ... Při klystýru to bylo dnes hodně oranžové vody a zase pak přišla úleva a ještě větší štěstí a blaženost... A taky jsem se pak namazala pusu elixírem života a opláchla si jím vlasy - průhledný, vůbec né žlutý, bez zápachu ... I jsem si lokla a taky chuť neutrální, opravdu připomínající trochu mléko ... 

         Taky jsem si dnes četla nějaké články o aloe vera, chtěla bych si kytičku pořídit domu a dávat si jí do šťáv a mazat na pusu ... A starat se o ní by mi taky dělalo radost 

        Hlavně jsou teď ty sladké mičudy všudě zlevněné a jde to pořád dolů ... To zase přijdou krásné časy  Asi jenom šťávové dny zařadím pravidelně a častěji ... Intenzivně mě odlehčují a pročišťují, přijde mi, ještě líp než při půstu ... Půsty mi naopak moc dobře nedělají, jsem slabá, unavená, smutná a bez života ... Navíc se nerada připravuji o to sladké mámení :-) Jéje a za chvíli začnou meruňky, třešně, broskve, jahody, angrešt, rybíz,.... To budu ovocná královna z pořád uleptanou pusu od sladkých ovocných šťáv 

       Zítra jeden s maminkou do Prahy, už jsem nám tam zařídila ubytování až do neděle a v sobotu a v neděli nám začíná škola přírodní medicíny ... Moc se těším a jsem zvědavá 

Také o tom po návratu napíšu...

Jou, na světě je blaze  !!

- 0,5l pomerančové

- 0,5l pomerančové s jahodami

- 0,5l pomerančové se žlutým kiwi

- 0,75l ananasové

- 0,5l melounové-cantaloupové

- 1,5l melounové-vodní

(4,25l) - jéje, to jsem se dnes rozšoupla ... A budu celou noc běhat čůrat jako blázen 

Přeju si být zdravá

Lidé si ani neuvědomují, jak je zdraví důležitě ... Berou ho jako samozřejmost a neváží si ho ... Přesto, že netrpím ničím vážným doufám že nebudu, už při malých obtížích si uvědomuji, jak je cenné být zdravý a i se tak cítit ... Jakmile člověk jen vypadne z rovnováhy nebo ho zaskočí nějaké zdravotní potíže nemůže si užívat krásných dní, sluníčka, dobrého jídla ani Lásky milovaných lidí...

    Moje trávicí obtíže se každým dnem horší ... Rozhodla jsem se tedy, že si udělám pročišťovací kůru, budu se snažit hezky myslet a budu si přát, abych byla zase zdravá, cítila se lehkce a šťastně...

    Dnes jsem byla celý den na výletě se školou ... Byli jsme ve Františkových lázních, v dvou továrnách na hudební nástroje a na SOOSu ... Navíc bylo krásné počasí, takže se nám výlet vydařil, všude se mi moc líbilo ! Jen kdybych se necítila pořád tak těžce a podrážděně ... Lidé si toho už všímají, jak mám nafouklé břicho a to se snažím ho trochu zatahovat a skrývat, aby to nebylo vidět ... Ale někdy opravdu vypadám, jak v sedmém měsíci těhotenství ... udělala jsem si s sebou šťávičky, od dneška startuji džusový půst a uvidíme jak dlouho u něj vydržím, podle toho, jak se budu cítit ... Za celý den jsem vypila postupně 

1,5l pomerančové 

0,75l pomerančové se 4 rozmixovanými žlutými kiwi) 

0,5l ananasové

0,75 melounové (cantaloupe)

(3,5l)

Nevím, jestli to nebylo moc, pila jsem je už od rána, zítra si udělám ananasovou až přijdu z posilovny, do které jdu s kamarádkou po škole, to bude někdy kolem 16h

Ani když jsem dnes pila jen šťávičky, necítila jsem se líp, snad ještě hůř a břicho nafouklé ještě víc ... Teď večer jsem si tedy udělala klystýr a šlo toho ven opravdu hodně hodně ... Byla to velká úleva, břicho mám furt jako balónek, ale už tak aspoň o polovinu menší ... Budu to teď dělat každý den, snad mi to společně s ovocnými šťávami pomůže ... Moc si přeju, mít zase ten čistý krásný povznášející pocit, užívat si ovoce a být šťastná, abych mohla rozdávat to nadšení a Lásku i svému okolí ... A když si to budu hodně přát, tak se mi to splní !

Chci zkvalitnit svoje myšlenky

Tak píšu zase po týdnu ... Nechodila jsem do školy a trávila čas doma, s Páťou nebo jen se svými myšlenkami ... Počasí bylo spíš pochmurné a s ním i moje nálada ... Ale v pátek jsem byla se svojí nejlepší kamarádkou oslavit její úspěšné zkoušky z masáží a kosmetiky, kde jsem jí ten den dělala modela ... Byli jsme u nás v baru, který je propojený s hernou, kde dělá její přítel a zároveň Páťovo kamarád, ten tam byl taky ... Užili jsme si krásný večer, blbnuli, tancovali, povídali a domů dorazili až ráno :-) Takže jsem už ani nespala a šla do práce... Bylo to kruté..

      S chlapcem mého srdce jsme si teď nějak daleko a mě to trápí, i se trochu hádáme..

      Včera jsem shlédla moc pěkný film, dokument ... O myšlenkách lidí a o přístupu k životu ... Zjednoušeně šlo o to, že myšlenky jsou tvůrčí, všechno co je v hlavě se stane, jsme to co myslíme a co myslíme, to tvoříme ... Takže můžeme vlastně dokázat úplně cokoli, získat cokoli, být čímkolv, je to jen v hlavě ... Všechno tohle jsem už věděla, ale bylo to hezky ucelené a pomohlo mi to, zase si to všechno připomenout a uvědomit ... Rozhodla jsem se, že si teď každý den budu zapisovat svoje příní s prosbou o jejich vyplnění a věřit v ně a každý večer až budu usínat, si na ně budu myslet ... Budu se taky víc snažit soustředit na své myšlenky a myslet už jen hezky a láskyplně, pokorně a nesobecky ... Věřím, že můj život se zlepší, že se zlepší moje vztahy, moje zdraví a i další roviny života....

     Poslední dobou se opět zhoršilo moje trávení a i mi to dost kazilo náladu a pohodu ... Snažím se teď každý den sníst aspoň půl hlávky velkého salátu a žvýkám lístky máty ... Je to ale hlavně o té hlavě a tam si to musím srovnat ... Taky jsem si párkrát k večeři do salátu přidala tofu, ne moc, jen pro chuť a sojový dressing ... Měla jsem na to velkou chuť a prostě jsem to tak cítila, i mi to moc chutná, je to v malém množství a není to asi jen tak, že si o to moje tělo řeklo ... Vím že je to teď jen krátkodobé a zase to odezní ... snažila jsem se o soje něco hledat a zjistila jsem, že i dost pomáhá problémům s trávením a srovnání hormonálního systému ... Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale po tom, co jsem jí měla tři dny po sobě se mi po půl roce vrátila menstruace ... Klidná, nebolestivá, myslím že ani moji psychiku nijak negativně neovlivňuje ... Taky v poslední době mám zamilované kiwi, hlavně to žluté a pak velké zelené sladké bio z kauflandu...

     Nožička už přestala bolet, dnes jdu jen na kontrolu k doktoru a jdu vrátil berle, už chci co nejdřív vyběhnout ! Zítra jedem se školou na exkurzi....

     O víkendu nám už s maminou začíná škola, moc se na to těším !! :-) A jsem taky dost zvědavá...

Můj první maraton

Večer jsem ulehala do postele s bolestí žaludku, mísili se ve mě pocity nadšení, strachu, nejistoty ... Všechno mi to pořád vrtalo hlavou ... Kromě Páti jsem neřekla nikomu, že mám v pláu běžet, celou rodinu jsem do poslední chvíle krmila tím, že to vzdávám a pojedu se jen koukat ... Táta mi říkal, že to chápe, že je to rozumné rozhodnutí, ale v jeho očích jsem viděla zklamání...

    Všichni jsme už leželi, bylo asi jedenáct hodin večer ... Já jsem ale nemohla usnout ... Pořád se mi to všechno mlelo v hlavě a byla jsem hrozně nervózní ... Nevěděla jsem, co je vlastně správně ... Jestli se pokusit splnit si svůj sen i přes překážky a nebezpečí, které se nedaly přehlížet a nebo být opravdu rozumná a odložit to o rok později ... Jenže vždyť tenhle datum, 10.5.2009 jsem už tak dlouho netrpělivě sledovala v kalendáři, tenhle den má být ten můj veliký den D ... Musím to aspoň zkusit ... 

    Táta taky ještě nespal, šla jsem si lehnout k němu do pokoje a povídali jsme si o tom všem dlouho do noci ... Koukal na mě podezíravě, neuměla jsem skrývat svoji nervozitu ... Určitě tušil, co se mi honí hlavou...

    Ráno jsem se vzbudila už v půl páté, šla jsem si oběhnout blok, abych testla nohu a trochu se prodýchala na čerstvém vzduchu...

     Táta nebyl nervózní skoro vůbec, nebo to na něm aspoň nebylo znát ... Ráno jsme se všichni rychle vypravili a vyjeli ... Na cestu jsem každému, včetně sebe, udělala pomerančovou šťávu ... Po cestě jsme museli ještě stavět na benzíně, protože jsem měla průjem z té nervozity ... Byla jsem bílá, nemluvila jsem a dýchala vzduch z okénka ... Všem bylo jasné, která bije, už nebylo třeba lhát ... 

     Na Zličín jsme dorazili v půl osmé ... Převlíkli jsme se a šli na metro ... Sestra se mi to ještě snažila rozmluvit, ale já jí ani nevnímala ... Rozloučili jsme se a máma se sestrou jeli do Holešovic na svůj mini maraton a my s tátou na staroměstské náměstí ... Když mě máma objímala, přála mi štěstí a dávala svůj zlatý křížek pro štěstí, měla jsem slzy v očích ... Všude kolem nás bylo tolik lidí s maratonskými tričky a batůžky...

     Slíbila jsem tátovi, že kdybych měla nějaký problém, jako že bych třeba nemohla, nebo by mě noha hodně bolela, tak to vzdám...

     Neměli jsme moc času, rychla jsme si dali věci do úschovny, našli svůj koridor a zařadili se ... Asi to bylo tou nervozitou, ale začala jsem cítit, jak mě ta šlacha na chodidle začala bolet ... Ozval se vystřel a my se začali pomalounku posunovat ... Bylo tu tolik lidí, tolik nadšených běžců, tolik diváků ... Atmosféra napjatá a euforizující..

    Jakmile jsme ale proběhli startem, všechno to ze mě spadlo ... Na tváři mi začínal růst spokojený rohlík, bylo mi krásně, už jsem zase vnímala jen ten krásný běh, sluníčko, pražské ulice ...

     V klidu jsme běželi, mávali do kamer, lidem a pozorovali okolí ... Bylo mi najednou krásně, noha nebolela, byla jsem šťastná a měla tolik sil a elánu ... Byla jsem najednou rozhodnutá a odhodlaná, že se do toho cíle dostanu...

     Táta si mi svěřil, jak je rád, že jsem tam s ním, že si nedokáže představit, že by tam byl sám ... Bylo docela teplo, sluníčko pálilo, ale cítila jsem se zatím dobře ... Prvních pár kilometrů to šlo lehce, ale asi na osmém se začala ozývat noha ... Nedokázala jsem pak myslet na nic jiného a šla na mě trochu panika ... tátovi jsem ale nic neříkala, abych to na něj nepřenesla ... Pokaždé jsem si říkala, kde už bude další občarstvovačka, abych noze trochu ulevila ...

     Pak mě trochu podpořilo, když na 1O.km jsem viděla mámu se séguš jak nám mávají a tleskají ... Posílala jsem jim pusinky a taky mávala ... Ten úsměv mi pak vydržel asi kilometr, moc mě to podpořilo ... táta si všiml, že pokultávám, jak se snažím došlapávat na špičku, tak se ptal, jak na tom jsem ... Byla jsem zoufalá, cítíla jsem tolik sil, běželo se tak krásně, jen ta noha mi to kazila ... Snažila jsem se načerpat energii, prosila univerzum, zavírala oči a představovala si, jak se mi ta šlacha hojí, jak je silná jako ocel ... Říkala jsem i tátovi, ať jí posílá sílu ... Nepřála jsem si v tu chvíli nic víc, než abych se mohla dostat do cíle ... Když jsem běžela mezi 30. a 42.km přála jsem si, abych se tam ještě ten den vrátila jako účastník závodu ... Přání jsou silná, což jsem si také později potvrdila...

     Bylo to pořád těžší a těžší a já věděla, že už to dlouho nezvládnu... Na 17km to bylo už opravdu nesnesitelné ... Nevnímala jsme nic kolem sebe, jen tu bodavou bolest ... táta to poznal a vyděla jsem jeho starost ve tváři ... Věděla jsem, že je třeba se rozloučit i když to bolelo víc než ta noha ... Začala jsem mu říkat roztřeseným hlasem a snažila se, aby to znělo statečně vyrovnaně a odhodlaně, i když mi to vůbec nešlo, že jsem ráda, že jsem to zkusila, že jsem pro to udělala všechno co jsem mohla a že teď mu přeju hodně štěstí, ať to doběhne i za mě, že poctivě trénoval a má na to, že budu v myšlenkách pořád s ním, ať se o mě nebojí ... Nechtěla jsem ho už dál zdržovat, dokulhala jsem s ním na nejbližší občerstvovačku, kde seděla paní od záchrané služby ... Řekl mi, ať nejsem smutná a že na sebe budem myslet, ať mu držím palce ... Jak jsem viděla jeho záda, vytryskli mi slzy do očí ... Pocítila jsem takovou lítost a zklamání jako nikdy dřív, to zoufalství bylo nesnesitelné ... nečekala jsem, že to bude tak těžké ... Chtěla jsem na tu paní promluvit a říct jí, co mám s nohou, ale nedokázala jsem to ... rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem uměla a doběhla tátu ... Bylo tak těžké ho opustit ... byl ze mě vyšokovaný ... Noha křičela bolestí, ale já nedokázala zastavit, věděla jsem, že to nepůjde doběhnout, ale neuměla jsem říct "tak a teď to vzdávám" neumím se vzdávat ... Řekla jsem, že až potkáme další ošetřovatele od záchranky, že tam zůstanu ... Jakmile jsem to auto viděla, odvrátila jsem hlavu a dělala jako by tam nebylo ... Táta mě prosil, ale já tvrdošíjně běžela dál v jeho tempu 7min./km ani na chvíli jsem nepolevila ... Vběhli jsme akorát na 6km úsek s otočkou, chtěla jsem se dostat aspoň do té půlky ... Už jsem s těžka dýchala a jenom potlačovala tu nesnesitelnou bolest ... Viděla jsem, že už tátu jen zatěžuju, bálala jsem se, že kvůli mě začněm zpomalovat ... na 19km další oštřovatelé ... Řekla jsem si, že tam už opravdu zůstanu ... tolik jsem záviděla těm lidem kolem sebe, že je nic nebolí a můžou dál běžet ... To auto bylo čím dál tím blíž, už už jsem tam chtěla zamířit a loučila jsem se s tátou, neudržela jsem zase slzy, nechtěla jsem, aby mě tak viděl a pak na to musel celou dobu myslet, ale nešlo to, byla jsem zoufalá, zase jsem odmítala k tomu ošetřovateli jít ... Táta zastavoval a volal na něj, ať se o mě postará, já nechtěla, brečela jsem a říkala, že to ještě kousek zvládnu ... Ten pán už ale přišel a ptal se, co se děje ... Tak jsem tátu zašala odstrkovat, ať běží, ať se o mě nebojí a doběhne to za mě....

      Sedla jsem si tam na tu židli a dostala histerák, nešlo to udržet, zoufalství a slzy jako hrachy se mi valili z očí ... Prosila jsem toho pána, ať mi dá chvilku, že se musím uklidnit ... Tak jsem mu tedy pak řekla, že mám něco s tou šlachou na noze, tak mě odvedl do auta, kde mě ošetřili ... Všichni bylo hodní a milí, něco mi na to nastříkali, aby mi to trochu umrtvili a dali mi kapesníky ... Řekli mi, že až budu chtít, tak že můžu jít a že záleží na mě, jestli zpět a nebo dál, ale ať jsem opatrná ... Moje volba byla jasná ... Šla jsem rychou chůzí, zkoušla jsem i popoběhnout, ale nešlo to ... Vyhlížela jsem tátu, který se měl každou chvíli ukázat na druhé straně, ale nikde jsem ho neviděla ... když jsme ho až na konci před tou otočkou zahlídla, rozběhla jsem se, zatlačila slzy a usmála se na něj, tlaskala mu a křičela, že mi to něčim ošetřili a že běžím dál, ať se nebojí ... Viděla jsem v jeho očích tu úlevu, tak jsem měla sama klid, že jsem mu to nijak sama nepokazila ... Ještě tak 3km, jsem táhla nohu za sebou, smrkala do kapesníků a litovala se ... Pak jsem si vzpomněla zase na tátu a na svoje předsevzetí, utřela jsem slzy a zrychlila tempo ... Občas jsem zkoušela popběhnout, ale víc jak pět kroků to nešlo ... Pořád se ozývalo to nesnesitelné bodání ... Věděla jsem, že mám ještě minimálně 3 hodiny před sebou, ale snažila jsem se na to nemyslet ... Dělala jsem mílové kroky, pomáhala si v pohybu rameny a snažila se jít co nejrychleji ... spoustu lidí už šlo, ale tak odevzdadě, já ne, já kulhavě popobíhávala a dostávala jsem se před ně ... snažila jsem se nemyslet na bolest, ale na tátu, mámu Páťu a všechny, kteří mi věří a myslí na mě ... Celou dobu jsem pevně mačkala miminčin křížek v pěsti....

      Trasa ubýhala pomalu, střídali se ulice, slunce stín a já odpočítávala každý kilometr ... Někde kolem 28. jsem ale začala cítít, jak se přibližuji cíli, začala jsem si vypočítavat, jak rychle se musím pohybovat (nevím jak nazvat to moje kulhavé popobíhání s nemohoucí nohou za sebou), abych to stihla do 6 naplánovaných hodin ... viděla jsem spoustu lidí, co už jen tak odevzdaně šli, bez elánu, bez odhodlání ... Já se ale se zatnutými zuby tlačila dopředu a ani na chvíli mě nenapadlo to vzdát ... dost mi taky pomáhala podpora diváků kolem trati ... Na 34.km jsem si vzpomněla, jak přesně na tomhle místě prosila, abych tam mohla být znovu, jako účastník závodu ... Bylo to mírně zkopečka a já začala zrychlovat až sem najednou zjistila že běžím ... Běžela jsem a běžela, bolest jsem ignorovala, všechny jsme předbíhala a měla jsem ten kilometr za necelých 5min. ... Hekala jsem vyčerpáním, ale pořád mě to táhno dopředu, už jsem nemysla na nic jiného naž na cíl a taky na hlad ... Na každé občerstvovačce jsem brala banány a jedla je jak čuňátko, byla jsem celá opatlaná, ale bylo mi to fuk :-)

     Už ani nevím, jak se to stalo, ale už jsem byla na 40.km a cíl se blížil, už jsem to jen táhla hlavou, nohu jsem necítila a myslela na mámu, Páťu a tátu,.... Zpívala jsem si, povídala si, děkovala nožičce, jak je statečná a ať mi odpustí, že jí tak týram, že jí to pak všechno vynahradím...

      Poslední zatáčka, už jsem viděla vítězné oblouky a v dálce tu magickou ceduli s číslem 42 ! Lidi fandili, tleskali i nám kulhajícím, ale já chtěla mít svou čest a tak jsem se rozběhla, sprintem, nemyslela na bolest, už jsem byla na modrém koberečku a slyšela na levo jásající hlas svojí maminky ... Proběhla jsem cílem, na krk mi zavěsili tu nádhernou medaili a já padla na zem a brečela ... Vyčerpáním s štěstím zároveň ... Přiběhla máma a objímala mě, že o mě měla strach a jak je na mě hrdá ... Začala jsem šílet kde je táta a hledat ho ... Seděl opodál na lavičce, bylo mi pořád jedno, jak mě všechno bolí, běžela jsem za ním a objímali jsme se....

     Byl to nejsilnější okamžik mho života ... Volala jsem Páťovi a pořád brečela...

     Máma nám šla vystát frontu na ražení medailí a my leželi na chodníku :-)

Po cestě v metru se tátovi udělalo špatně, začal omdlívat, tak jsem ho chytila lidi, kteří to viděli se hned zvedali, aby si sednul ... Pak jsme vystoupili, máma mu koupila pití a bylo mu pak líp..

     V Metropoli na Zličíně jsme utratili mailand za jídlo, jak jsme byli všichni hladový...

     Po cestě domů jsme si ještě povídali a vyprávěli a užívali si pohodičku teplého podvečera po tak psychicky i fyzicky náročném dni...

     Všichni mi psali, volali a gratulovali, jak jsou na mě hrdí, ten pocit je nepopsatelný...

     Už se těším na příští rok, běhání je moje láska, můj život a na takové zážitky se nezapomíná ... určitě nezapomenu na svoj první maraton s časem 5:44:25 - poctivě vybojovaným...

Svět je kouzelný !

Moje rozhodnutí

Včera, když jsme s Páťou vylezli z postele, on šel domů a já měla v deset sraz s kamarádkou a šli jsme do posilovny ... Pěkně jsme si zacvičili, cítila jsem se pak moc dobře ... Pak mě vyzvedl táta, jeli jsme k babi na oběd ... Táta měl rajskou a knedlíky a já malý ananas ... Pak jsme jeli do Prahy, do Holešovic na veletrh sportu vyzvednout startovní čísla, trička a batohy na maraton, který je už zítra ... Měla jsem v plánu běžet, ale noha mi to zkomplikovala ... Bojím se, že by se mohla znova ozvat a taky jsem dva týdny netrénovala a nejsem si jistá, jestli jsem na tak dlouhou trať připravená ... Ale jelikož jsem se na to chystali (víc v hlavě než fyzicky ) přes 5 měsíců, tak by mi bylo líto, kdybych neběžela ... A hlavně v tom tátu nemůžu nechat samotného přece ... Všem říkám, že neběžím, ale asi poběžím ... Asi budou koukat, až si připíchnu na tričko to číslo a řeknu: "Co koukáte, to jste si opravdu mysleli, že mi nějaká noha překazí můj sen ?" Já nic jen tak nevzdávám, bude to těžké, bude to bolet, ale bude to krásné, vím to a nebojím se ... Těším se na to, chci to zvládnout, je to můj veliký sen ... Je jedno, za jak dlouho budu v cíli, asi to nebude 5 hodin, možná ani 5 a půl, ale to pro mě není podstatné, budu si pomalinku poklusávat, užívat si nádhernou Prahu, kterou miluji, jsem tam vždy tak šťastná a budu se nabíjet tou euforickou atmosférou, která tam bede vládnout ... Když už to bude hodně bolet, třeba chvíli půjdu a příští rok to už třeba zvládnu uběhnout celé, nebudu se do ničeho nutit ani stresovat...

      Chytla mě ta běžecká horečka už když jsem si vzala ten batoh, číslo a tričko, když jsem tam viděla ty další běžce a to všechno ... Koupila jsem si i kraťasy na běh...

      Z Holešovic jsme jeli na Floru, koupila jsem mamině v LF dvě nové čokolády ke dni matek - s kešu a bílou s lesními plody ... Pak jsem si koupila v Albertu banány a mladý kokos ... Tři malé banánky jsem snědla hned na lavičce a pak jsme si s tátou dali ve smootie baru malý koktejl z pomerančů, malin, borůvek a černého rybízu ... Pak jsme jeli domů ... Celý den svítilo krásně sluníčko ... Po cestě autem jsem usnula jako dudek a vzbudila jsem se až Plzni u Tesca, kam jsme šli nakoupit ... Koupila jsem si velikananánský vodní melounek, měl 8kg a byl jen za 19,90kč/kg  ... Pak ještě ve slevě nějaké papriky, pomeranče a rajčátka ... Večer jsem si udělala mísu salátku

    Večer přišla ségruš a povídali jsme ... A snědla jsem mamině jednu tu čokoládu ... Když já jí jen chtěla ochutnat a ona byla tak dobrá, že jsem jí musela zavolat, jestli bych jí mohla sníst, že jí v neděli koupím novou  Tu bílou, je úžasná, jemná a vůbec né těžká, opravdu douhra chutí ... Asi jí zařadím do svých občasných prohřešků v rámci vita ... Jinak samozřejmě ovoce je na první příčce 

     Taky jsem si v Praze koupila nádherný oranžový obrovský ananas, který jsme měli dnes s maminou k obědu ... Ale takový jsem ještě neměla ! nepálil ani maličko, sladký jako med ! čvachtala jsem blahem ... Pak jsme šli bruslit, je krásně a teplo ... Asi půjdu ještě ven, Páťa je v práci ... Jsem šťastná 

Bez Slunce by byl svět tak smutný

Tak jsem zase tady a píšu ... Venku je krásně, slunečno a teploučko, ale mohlo by být klidně i víc Posledních pár dní, bylo takových pochmurných - pršelo, byla zima, zataženo... Jak je bez toho sluníčka ten svět smutný ! Ani se člověku nic nechce ... Ani psát ... Ale stejně většinu dnů trávím s mým drahouškem, tak je mi stejně spokojeně ... Čím víc s ním jsem, tím víc si uvědomuji, jak ho mám ráda a jak mě jeho přítomnost v mém životě naplňuje ... Taky chodím cvičit s kamarádkou a začalo nás to spolu bavit, chci zase začít chodit pravidelně ... No a se séruš taky trávím dost času, jsem ráda za to, jak jsi rozumíme ... Ale včera večer, když tu byl Páťa a koukali jsme na film, tak přišla a povídali jsme si všichni v pokoji ... Pak ani nevím, jak to vzniklo, ona měla nějakou střeštěnou náladu a chtěla mě zlochtat, začali jsme se prát ... Ale ze srandy, smáli jsme se a Páťa se nám taky smál ... Váleli jsme se po posteli a přetahovali se  Obě rozcuchané uřícené, měla větší sílu koza jedna, takže jsem to schytala ... No a pak jsem dělala jako naštvanou a oni to nějak nepochopili, že se prý urážím a pohádali jsme se doopravdy  Ale ne nadlouho  Sestře jsem vysvětlila, že jsem si dělala srandu a zasmáli jsme se tomu, Páťa na mě byl docela zlej, mě to bylo líto, tak když to viděl, tak toho nechal a za chvíli už jsme si povídali a zase se spolu smáli ... Zůstali jsme pak doma sami jen mi dva, ještě jsme koukali na televizi a pak usnuli ... Ráno jsem mu jen napsala lísteček, dala pusu na tvář a šla do školy...

     Tenhle týden jsem si necíleně dávala takové polopůsty ... V pondělí moje první jídlo byl malý sladký ananas v půl jedné, po dlouhé době se mi povedlo koupit si tak dobrý ananas, mňam  V úterý to bylo v půl druhé zase ananas, tentokrát půlka velkého, zbytek odšťavený s pomerančem a rozmixovaným kiwi a dnes až ve 4 během hodiny snědena půlka 5ti kilového voního melouna ... Teď jsem dojedla tu druhou půlku, mňam i s pecičkami, nevadí mi ... Byl dobrý a osvěžující, po té první půlce mi byla až zima... 

     Zítra jdu dopoledne zase cvičit a když bude hezky, chtěla bych jít i na brusle, dlouho jsem nebyla ... Stýská se mi po duriánku  Ale aspoň se na něj budu co nejvíc těšit, až se mi nějaký dostane do spárů 

     Za koníčky jsem nebyla už přes týden  Moc mi chybí, ale vždy se nepovedlo počasí, tak snad už příští týden ... 

     Teď jdu chvilku relaxovat, užívat si pohodičky doma s maminou a pak asi přijde Páťa, možná i sestra ... Jsem ráda, že tu svítí sluníčko, jsem bez něj jako bez života, doufám, že ho tohle léto bude ještě mnoho a mnoho a že nám bude dávat prostřednictvím svých paprsků spoustu teplýčka, radosti a Lásky 

LÁSKA

O původu zrození pohlaví - o rozpadu původní jednotu se v různých kulturách vyprávějí četné mýty ... Zdá se, že tyto vzpomínku leží hluboko v kolektivním podvědomí lidstva ... Vyprávějí o tom, že muž a žena byli původně stvořeni jako jedno ... Teprve později se od sebe oddělili ... "Když byla přirozenost člověka rozštěpena, toužila každá polovina po polovině druhé a spojila se s ní, ovinuly ruce jedna kolem druhé a sevřeli se v touze roztavit se v jedno ... Tak byla před dávnými časy vštípena láska k bližnímu: láska, která znovu sjednocuje naši původní podstatu, láska která se pokouší učinit ze dvou bytostí jednu, jinými slovy láska, která se snaží uzdravit naši přirozenost!" (Platón, Hostina)
Kosmický experiment duality na této planetě ale uzavírá přímou cestu, která vede zpět do prapůvodní snové jednoty ... Ta mohla existovat v pradávných dobách, v ráji, za časů dokonalé blaženosti, avšak individua ve svém předvědomém bytí si jí nebyla vědoma ... Ryba v oceánu neví, že je odjakživa součástí vodního elementu ... Teprve zkušenost násilného vytržení z prapůvodní jednoty způsobí, že je odjakživa součástí vodního elementu ... Teprve zkušenost násilného vytržení z prapůvodní jednoty způsobí, že si tuto samozřejmost uvědomí ... Pokud je odtržena od elementu , který potřebuje k životu, když sebou mrská na mělčině, celé její bytí usiluje o znovusjednocení.
Dualita dává člověku spatřit a pochopit pád z kosmické jednoty ... Zoufalá touha oddálit oddělení od toho, koho milujeme, touha splynout s ním v jedno, v sobě nese touhu po jednotě s kosmickým oceánem ... Takové pokusy se ale stále znova projevují jako iluze, pokud své doplnění hledámě jen partnerovi a pokud očekáváme výhradně od něho, že budeme dovedeni k úplnosti...
"Pokud se sexuálního naplnění domáháme vně sebe samých, pocítíme nevyhnutelně bolestivou nouzi, mučivou trhlinu, kterou se snažíme překlenout intenzivním, plným citovým milostným životem ...

 Víme přesně, že u všech citových vztahů číhá strach, že milovanou osobu ztratíme, strach, který nás dohání k neklidu a starostem ... každý vášnivý cit, který je směrován na jednoho člověka sebou automaticky nese napětí či poruchu." (Cecile Safne, Zbožštělý Eros)
Tomuto začarovanému kruhu iluzí můžeme uniknout až v okamžiku, kdy na hlubinné úrovni pochopíme, že jednotu a úplnost můžeme najít a vytvořit jen v sobě ... Každý muž a každá žena v sobě nesou prvky opačného pohlaví (Animus a Anima) ... Osvobozený člověk ženskou a mužskou podstatu znova sjednotí, animu a anima smíří, opačné póly integruje, a tím překonává dualitu...
Ve spojení s partnerem můžeš najít prvek jednoty, o kterou usiluješ ... Váš vztah je cenným polem pro učení a experimentování ... V realitě si můžeš důkladně prověřit, co musíš rozvíjet pro to, abys dospěl k Celosti...
Láska není problém, který by člověk mohl vyřešit, je to naopak mystérium, které musí žít ... Váš život bude tím bohatší čím hlouběji se ponoříte do Lásky ... Tím ovšem není míněna jen něžná a radostná stránka lásky, týká se to také jejich stránek stinných - žárlivosti, hádek, bolesti, rozdělení ... neuhýbej sporům s partnerem, ale ponoř se do nich ... Za situace, kdy oba akceptujete a pochopíte, že jste opační, se ti postupně podaří vzít zpět své nároky, očekávání a projekce ... Podaří se ti spatřit partnera takového jaký je ve skutečnosti, nikoli jako manifestaci toho, co ti chybí, nýbrž jako individum, které je ve skutečnosti nekonečně jiné, než jsi ty sám ... Jen když partnerovi dáš svobodu, když nebudeš žádat, aby ti jakkoli patřil, akceptuješ jeho realitu, ať vypadá jak chce ... Když budeš partnera vnímat v jeho odlišnosti, ucítíš, že jsi vrhán zpět k sobě samému, což ti pomůže pochopit vlastní úplnost a překonat vnitřní rozpolcení...

Na světě je krásně !

Můj drahý milovaný blogu,

stal ses už součástí mého života a cítím se vždy líp, když se ti mohu svěřit se svými myšenkami, pocity a zížitky ... A teď koukám, že už to tu nějak zase vázne a přitom je tolik toho, co psát ... Všechno jen krásné, protože takový můj život je !

     Ve čvrtek jsem byla na brigádě v Globusu, měla jsem docela výčitky, protože jsem propagovala něco proti svému přesvědčení a hlavně proti svému morálnímu hledisku - mlékárnu   Měla jsem opravdu honičku, protože před prodlouženým víkendem a hlavně na májku je v hypermarketech narváno k prasknutí ! Jenže mě takhle práce prostě baví, baví mě něco připravovat, povídat si s lidmi, někdy mě opravdu i pobaví  je to pro mě milá práce a navíc slušně zaplacená, snad budu příště nabízet něco lepšího než sýry...

     Po práci mě vyzvedli kamarádky a jeli jsme do Hradiště na májku ... Trochu jsem pila, víno ... Nemohla jsem si to odpustit, ale dobře jsem se bavila, byla sranda, smáli jsme se, tancovali jsme, až do noci ! Jen mě mrzelo, že nejsem s Páťou, byl tam taky, ale nevěděl o mě, neozvala jsem se mu, protože jsem na něj byla trošku naštvaná, že se mi neozval dřív on, to jsou ty naše šprajci 

    Pak mi ale volal, že je ve městě, už sám a že je mu zle, ať pro něj přijedu  No jo, tak jsem ho vyzvedla, ťuňťu a jeli jsme domů, padli do postele a spali....

    Ráno jsme se vzbudili současně v půl 12 !!!  Takhle dlouho jsem nespala ani nepamatuju  Tak jsme se tak povali a poflakovali a vymýšleli, co budeme dělat ... Šla jsem se projít se psem a koupila drahouškovi snídani a sobě velikánský vodní meloun 

    Když jsme se napapali, ještě jsme se flákali a pak jsme vzali mámi auto, že jí ho půjdem vyčistit, bylo krásně, tak jsme ho vzali na parkoviště a pěkně ho vypucovali, i nás to bavilo ... Pak jsem si šla udělat pár koleček, moc mi to nejde, ale každý se jednou přece učí  Pak začalo pršet, ale nevadilo nám to, hezky pršelo a jen chvilku ...

    Už byl pomalu večer, máma udělala polívku, tak se Páťa najedl a já taky, svojeho růžového šťavnátho krasavce ... Máma nám zaplatila a zamluvila saunu, za to, že jsme jí umyli autíčko Tak jsme se tam na osmou odvezli a mamina jela s námi a jela pak nakoupit...

    Měli jsme to na hodinu dvacet a byla to paráda, on to tak neprožívá jako já, já saunu zbožňuju, vzhledem k tomu, že jsem tropický člověk, tak mi nedělá problém, vydržet tam přes dvacet minut ... Zato pán fňukal, jak mu je tam horko, a všechno pálí  Tak nemůžu čekat, že každý bude jako já ... No a pak skočit do toho ledového bazénku ... Lehnout si na lehátko, jak brní každý nerv v těle, to uvolnění, tlukovat srdce, čistá mysl.... Miluju ten stav ... Tak jsme si zarelaxovali, odpočinuli, zablbli, popovídali a když jsme odcházeli, bylo nám dobře...

    Páťa si pak neodpustil mekáč, který byl při cestě a koupil i mamině, která pro nás přijela, donut - kuplíř jeden  Já si dala sladké banány, co mi koupila maminka a doma jsem dojedla meloun, snědla jsem ho vlastně za ten den celý sama 

     Po návratu domů, jsme se spokojeně zvrtali do peřin, koukali na slunce seno, smáli se a brzy usnuli ... Byl to ale moc krásný den !

      Včera jsem byla se sestrou v Praze ... Udělali jsme si radost s novým oblečením a udělali si krásnou procházku podél Vltavy a na Vyšehrad, jsou to magická místa, ještě když je tak krásně slunečno jako včera... Po návratu domů, jsme si udělali se séguš salátek z výborných sladkých cherry rajčátek, okurky, žluté papriky, černých oliv a baby kukuřiček s jarní cibulkou a pažitkou ... Mňam !

     Pak jsem šla ke své milované kamarádce, povídali jsme, drbali, vykládali si taroty a byl to zase hezký večer, dokonce jsme se domlouvali, že bychom chtěli jet ve čtyrech s Páťou a jejím přítelem na dovolenou k moři, je to krásná představa... Nakonec jsem tam usnula a přišla domů před chvílí ...

     Venku je krásně, jsem pořád s lidmi se kterými je mi krásně, protože je mám ráda a oni mě, život je teď tak veselý a bezstrostný, že je až neunesitelné, jak mě to naplňuje...

     Jen mě trošku trápí, jak mě pořád bolí ta noha  Včera jsem v té Praze viděla upoutávky na maraton a já se nemohu zůčastnit 

     A taky bych chtěla trochu odlehčit jídleníček ... Ne jenom, že už vážím 50kg a všichni si toho všimli, ale cítím se těžce ... Asi si dám útrum s banány, opravdu jsem se jimi teď pěkně vykrmila :-) Jím je po kilech ... Kéž už by byli levnější ty melounky, ty bych mohla pořád ! Chěla bych si taky dát nějaké šťávičkové dny, ale pomeranče, co jsem měla po deseti korunách kilo už došli a žádné akce jsem teď nezahlídla ... Ale určitě to taky přijde.... Všechno má svůj čas...

    Tak asi tak, k událostem upynulých dní....

Na světě je krásně !