Ani já nejsem dokonalá

Včera jsem po škole jela domů, jen pro věci a jela za tátou do práce ... Šli jsme běhat ... Včera jsme měli OV2 a vyšlo nám to úplně přesně na hodinku ... Ještě jsem si napořídila na běhání kraťasy a pořád běhám v dlouhých kalhotech ... Včera odpoledne sluníčko už silně hřálo, takže mi bylo docela horko ... Ale jinak jsme si běh užili parádně ... Podél řeky, pak polem, kousek přes město, kolem parku, až jsme se vrátili tam odkud jsme vyběhli ... Běhá se nám spolu dobře ... když jsem si pak dala u táty studenou spršku a opojená endorfíny si sedla s ananasem na balkon, tak mi bylo blaženě 

     Dlouho jsem se ale nezdržela, protože jsem zase byla domluvená s kamarádkou, se kterou jsem se dlouho neviděla ... Dřív jsme byli dobré přítelkyně, ale od té doby, co si našla přítele, tak jsme se nějak přestali vídat ... Měla jsem z toho takové smíšené pocity a přesto, že jsem se na ní moc těšila, jsem měla obavu, jestli si budeme mít co říct ... Nakonec to dopadlo tak, že jsme si skákali do řeči a nevěděli co dřív říkat ... Tolik jsme toho spolu zameškali ... Když jsme se loučili, řekli jsme si, jak jsme obě za to setkání rády a že se budeme zase vídat ... Bylo to moc hezké Je krásné si s někým rozumět, mít ho rád a vědět, že má rád i on jeho...

      Každé úterý chodí mamina se svým přítelem na zpívanou a mělo tomu tak být i včera ... Když jsem přišla domů, akorát se vypravovala a on jí volal ... Že prý přijde i se svojí dcerou, tak ať vezmě i mě ... Řekla jsem, že půjdu ráda....

     Hezky vesele hráli, všichni jsme se bavili a já měla hlad, tak že si dám nějaký salát ... Řekla jsem si, že jednou můžu udělat výjimku a dám si prostě na co budu mít chuť ... Prostě jsem to tak v tu chvíli cítila a nebylo to jako dříve, když jsem ulítla ve strasu a byla to až jistá forma trestání se doprovázená výčitkami, lítosti a pocity nenávisti  Teď jsem si to chtěla dát prostě jen tak, chtěla jsem si i dokázat, že jsem v pohodě a nejsem posedlá svými zásadami ... 

     Dala jsem si 250g mexického salátu (rajčata, okurka, paprika, kukuřice, fazole, chilli, trošíčka smetany) a místo kuřecího masa jsem si řekla krabí tyčinky ... Bylo to na listech salátu ... Snědla jsem to v klidu, s chutí, s dobrým pocitem ... No a nakonec ten večer padli ještě bramborové lupínky a kukuřičný toust ... 

     Přemýšlela jsem, jestli to sem napíšu nebo ne, ale nepíšu sem někomu nebo pro někoho, ale sama pro sebe a když už jsem něco takového udělala, tak proč se za to stydět, proč bych měla lhát ? Chci to přiznat tak jak to je ... Ani já nejsem dokonalá a navíc jsem se tak sama vědomě rozhodla ... Musím říct, že mi to chutnalo, ale určitě to nemění nic na tom, že chci žít na ovoci ... Miluju jeho lehké vibrace, to jak harmonizuje s mým tělem, jak se po něm cítím povzneseně, jak mám ráda jeho rozmanité chutě, barvy a tvary, jeho sladkost a šťavnatost ... Byla to jen určitá zkouška a musím říct, že jsem za ní vlastně ráda, protože jsem tím něco v sobě překonala ... Překonala jsem ten "strach ze špatného jídla" ... Dokázala jsem to sníst s chutí, v klidu, bez stresu a nepřejíst se ... A jsem ráda, že to dokážu i veřejně přiznat....

    Byl to prostě moc hezký večer se vším všudy...

- půl litru pomerančovky

- 3 loupaná nakrájená jablíčka

- 10 malých banánků

- malý ananas

- litr hroznové šťávy (půl z bílého a půl z růžového)

- 250g mexický salát, brambůrky, půl kukuřicného toustu