Můj milý deníčku

Můj milý deníčku, jsem v teplýčku domova s pupkem plným salátu a jsem naprosto spokojená, sice se nemůžu ani hnout, ale kdo by se udržel, když to tak dobře chutná 

     Je tu šero, venku prší a prší, ale smutek to ve mě nevyvolává, naopak je hezké být doma v pohodlíčku a koukat se ven, jak mocná příroda zalévá kytičky a ovlažuje zem....

     Je to něco úžasného, co ta příroda dokáže, je stále co obdivovat, čím se kochat, co si užívat a z čeho se radovat ... je smutné, že všechny ty krásy lidé nevidí a jenom se je snaží zničit...

     Dnes je sice středa, ale u koníčků jsem nebyla ... Sice se mi po nich už stýská, ale když je takové počasí, tak se nedá nic dělat, aspoň se na sebe budeme zase víc těšit v pondělí 

     Co se týče mojí vysněné dovolené v durianovém ráji, tak jsem se rozhodla, že pojedu a hloupí zákon a formalita mi to překazily ... Pas mi platí o měsíc kratší dobu než je potřeba  Když jsem se to dověděla, byla jsem moc smutná, v první chvíli jsem se dokonce rozbrečela ... Jako by vzali dítěti milovanou hračku ... Už jsem se viděla na bílých plážích s teplým pískem a modrým mořem obkolopená kouzelnými omamně lahodnými duriánky, šťastná a volná... Nemám ráda tyhle hloupé zákony, proč když jsem svobodná nemůžu tam kam chci, proč mi to někdo zakazuje ? Prijde mi to hloupé, ale jsem vůči tomů bezmocná ... Volala jsem dnes dokonce na velvyslanectvý Thajského království, ale nic platné, zákon je prý zákon a nepoleví ani o den ... Vždyť přece Země je nás všech, kdo určuje komu patří a kdy a za jakých podmínek smí ten a temten tam a tam v tu a tu dobu ? Ale zase všechno je jak má být, vím, že se tam dostanu a to proto, že je to moje velké přání a sen, který mi nikdo nevezme ... A třeba bude lepší příležitost a budu mít lepší možnost si užít krásy téhle země a durianové úžasnoti ... Já už tu zemi sice znám, ale ne ještě v tomhle životě, jen ve snech, ale vim jiste, ze jsem tam už byla !

      Mám teď docela starosti o toho mojeho kluka  Je pořád smutný a ještě se k němu chovají všichni ošklivě a jeho to trápí ... Cítím to, když je smutný a něco ho bolí a zasahuje mě to také, protože ho mám moc rada ... Ja ho v tom ale nenechám, i kdyby se delo cokoliv ! 

       Za chvilku nám s maminou začíná škola přírodní medicíny v Praze, už se obě moc těšíme, až se budem učit novému a hlavně věcem, které nás zajímají ... Je to vždy jeden víkend v měsíci, dopoledne škola, odpoledne praxe ... Už se i těším, až si sem budu psát, co všechno nového jsem se naučila...

     Včera jsem byla dlouho venku s kamarádkou a zase jsme si fajn popovídali ... Domluvili jsme se, že od příštího týdne spolu budeme chodit cvičit do posilovny, už se na to těším a jsem ráda, že budu mít parťačku ... ještě nedávno jsem chodila dvakrát týdně a teď jsem nějak polevila...

     S běháním je to teď špatné  Už přes týden mám něco se šlachou na noze a nemůžu skoro ani chodit natož trénovat ... A to je za dva týdny pražský maraton ... Řekla jsem už dopředu tátovi, že se účastit nebudu, abych ho pak nezkalamala, ale sama v sobě mám ještě dilema, asi by mě to mrzelo, jenže já se na to opravdu necítím  Nohla už je lepší, věřím, že do maratonu budu fit, ale nemám natrénováno ... Ještě uvidím, jak to bude a jak se budu cítit, pojedu tam určitě, ale jestli poběžím je zatím ve hvězdách ... Při nejhorším bych to mohla aspoň od druhé poloviny dokulhat :-D Aspoň bych se ale zúčastnila...

      Už je to asi dva měsíce, co jsem sama přirozeně přešla na převážně frutariánský jídelníček ... Neuvěřitelně mě to baví a hlavně mi to chutná ... Cítím se skvěle, lehce, ale zjistila jsem, že docela přibírám ... Dnes jsem se zvážila a ověřila si to ... Mám o 3kg navíc ! Ale vím, že je to zdravá hmota z krásného sladkého ovoce a 49kg na mých 160cm je docela v pohodě ... No jo, baštim pořád banány jako opička, když oni jsou tak sladké, krémové a dobré, že si nemůžu pomoct, nejím skoro nic jiného, jen dopoledne pomerančovou šťávu a někdy ještě i odpoledne ... Výjimečně to proložím jablíčkem nebo pár kuličkami vína a k večeři je to pak salátek, už ne avokádový s koprem, ale už tři dny okurkovo-rajčátkový s olivami a chilli ... Lidičky to je dobrota ! Nemůžem se s maminou zase nabažit těch chutí a šťavnatosti ... nakrájím a oloupu rajčata a okurky, přidám na jemno nasekanou chilli papričku (červenou), půlené olivy, několik lžic pažitky a pokapu šťávou z jednoho citrónu a jednoho pomeranče ... Nakonec všechno pormíchám a nechám v lednici vychladnout a odležet, aby se spojili všechny ty úžasn chutě... Už tam nepotřebuji ani přidávat sůl, je to takhle dobré a jsem ráda, že můžu bez soli žít, protože to není nic dobrého, pro moje tělo, které mám ráda a nechci mu ubližovat ... Olivy jsem měla od lifefoodu a dávala si je do salátů vlastně jen mamina, já je nemusela, byli na mě moc výrazné, ale v téhle kombinaci mi nějak zachutnali ... Jenže převčírem už jsme je dospotřebovali, tak jsem dnes koupila ve Slunečnici (restaurant a obchod zdravé výživy) nějaké řecké sušené černé, namočené v extra panenském olivovém oleji, jen s trochou soli a bez chemikálií a konzervantů ... Páni, ty jsou dobré ! Mohla bych je jíst skoro samotné ... Jsou takové jemné a krémové, mňam ! A s chilli papričkami mě inspirovala ovocná Květuška ... Nikdy jsem čerstvé chilli neměla a zjistila jsem, že jsem o hodně přicházela, vůbec se to nedá se sušeným kořením srovnat, dá to salátu opravdu říz ... Do mísi salátu pokrájím na jemňounko celou a pak to hezky pálí, ale ne moc.... Avokádo už teď tolik nejím, docela jsem se ho přejedla, na to jak je hutné ... Zjistila jsem, že nejlepší je mono jako svačina, tak ho moje tělo nejlépe přijme a ne ve velkém množství, ale třeba půlka...

     Včera když přišla mamina večer z krámu, přinesla mi něco, z čeho jsem měla opravdu velikou radost ... Malé růžové ježečky - LITCHI ! Jak se mi po něm stýskalo, mňáám...

    Dnes jsme se ve škole fotili, takže jsme se skoro vůbec neučili ... Když jsem šla do školy, svítilo sluníčko, tak jsem se oblékla docela na lehko, pak ale zalezlo a bylo už chladno, tak jsem se venku docela klepala ... nevzala jsem si do školy moc peněz a ani svačinu, koupila jsem si v bufetu jen dva malé banánky a když jsem jela domů, tak už jsem byla řádně podrážděná a nervózní ... Doma jsem se s vervou vrhla na pytlík s litchi, bylo úžasné, slaďoučko-kyselé s typickou chutí, jak to má být ... Vždy obdivuji tu krásnou barvu sytě růžových šlupiček ... Pak jsem si udělala ještě dvě sklenice pomerančového nektaru a bříško už zpívalo radostí..

    Pak jsem si jela pro výplatu, koupila olivy a ještě kakao z nepražených kakaových bobů ... prostě jsem na něj dostala chuť a mám v plánu si ho trochu dát do banánového koktejlu a nebo s avokádem jako čokoládový krém .... Sešli jsme se s maminou v obchoďáku a já už měla zase hlad ... Zase na banány ... Měla jsem šťěstí, v Albertu je měli zrovna za 28,90,- a to ještě chiquita, veliké a zralé ... Přesně ty které mám nejraději ... Sedli jsme si s nimi na lavičku a co vám budu povídat - rozplývali se na jazyku ... A unášeli mě do sladkých ovocných výšin...

     Ve městě byla zácpa, ale když jsme přijeli domů, odměnili jsme se tím výborným salátkem... Já si teď ještě nakrájela na kostičky pulku avokáda a jsem spokojená...

Půjdu si číst Mangovi stránky a procvičkovat se v angličtině, až budu v cizí zemi, bude se mi to moc hodit i když mě to teď ve škole s učebnicemi otravuje...

     A pak snad přijde Páťa z práce, už se mi po něm stýská.... 

- 7 banánů

- 225g litchi

- 0,8l pomerančovky

- velké jablko

- mísa salátu (viz. výše)

- půlka avokáda

Moje věčná inspirace

Dnes jsem byla zase u mých milovaných čtyřnohých miláčků ... Je mi s nimi blaze a bezstarostně, jako by neexistovalo nic špatného ... Často na ně myslím i když nejsem s nimi a ve všem mě inspirují ... Obdivuji jejich krásu ... Dovedli mě dokonce k tomu zase po dlouhé době kreslit ... Vzbudilo to ve mě krásné a uklidňující pocity....

Včerejšek byl pro mě velice významným dnem i když se z počátků zdál být všední a přes den jsem se jen tak plácala ...

    Vzbudila jsem se celkem dlouho, asi kolem 10h, dospávala jsem to páteční flámování Jarka akorát vstávala taky a prali jsme se o koupelnu .... Mamina byla na burze ... Když jsme se obě osprchovali, sedeli jsme v kuchyni, povídali jsme a vegetili ... V poledne jsme dostali hlad, tak jsme se šli projít do Globusu ... Jarka na polévku a salát, já si koupila banánky ... Když jsme se napapali vrátili jsme se domů, mamina už byla doma taky ... Svítilo sluníčko a bylou teploučko i když foukal vítr ... Pak nám přišla návštěva, hráli jsme karty a byla sranda 

    Pak mi k večeru volal Pátík, tak jsme šli ven, byla jsem skoro celý den doma, tak jsem byla ráda, že jdu na vzduch ... Procházeli jsme se, pomalu se už stmívalo a foukal teplý jemný vítr ... Naše debata se stala zase hlubokou ... nebylo nic, jen tenhle večer, my dva a naše myšlenky ... Svěřil se mi se spoustou věcí, dokonce i plakal ... Bylo to silné a intenzivní a já si zase uvědomila, jak je pro mě tenhle člověk důležitý a jak jsou si naše srdce a duše blízko ... Hřeje mě ta Láska, co cítím v srdci, ta Láska k jeho osobě ... hřeje mě a pohání a já vím, že můj život má smysl už je proto, že jsem tu pro něj ... Povídali jsme si takhle dlouho do noci a vm, že mi to zase hodně dalo a ještě víc nás to semknulo ... Těší mě jeho existnce, dělá můj život důležitéjším a zajímavějším...

    Spát jsem šla asi v jednu po tom, co jsme se rozloučili...

    Právě jedu do školy, byla jsem  na chirurgii, o tom ale napíšu později ... Dnes jedu na koníčky, moje nejkrásnější miláčky ....

   Jinak ovocem se láduju pořád a ráda 

Všechno je prostě tak krásný !

- Litr pomerančovky

- 3 jablíčka

- 5 banánků

- mísa salátku - loupaná rajčata, okurky, chilli, raw olivky, citronová šťáva, pažitka

- avokádo

Můj tropický domov mě volá

    Naskytla se mi hooodně výhodná nabídka jet za necelé tři týdny do Thajska ... Jak jsem si to přečetla, v tu chvíli jsem věděla, že to je odezva na mojí objednávku do vesmíru ... Není to náhoda, náhody neexistují ... Je to můj sen, veliký sen a ta představa pláží, tropů, tropického ovoce a především DURIÁNKŮ.... Nedokážu si ani představit, že by se tenhle můj sen stal realitou ... Ale jela bych sama ... Vůbec by mi to nevadilo, byl by to pro mě krásný odpočinek od všeho, nedělá mi problém trávit čas sama se sebou a svými myšlenkami ... Navíc co by mi mohlo chybět, když bych byla obklopená touhle nádherou, v zemi durianů a v tropech ? Byla bych ta nejšťastnější ! Jediné co mě trochu zrazuje je obava a malá pochybnost a svojí života schopnosti ... Moje angličtina není žádná sláva, ale na druhou stranu si mysím, že jsem hodně samostatná, rodiče mě tomu odjakživa učili, nikdy mě nevodili za ručičku a vedli mě k tomu, abych se zvládla postarat sama o sebe a zvládnout situace všeho druhu ... Měli mě moc rádi, udělali pro mě co mohli, se vším mi pomohli, ale chtěli, abych dokázala věci sama, abych se naučila komunikovat a jednat s lidmi ... Jsem jim za to vděčná, protože už mockrát se mi to v životě vrátilo, když byla situace, kdy jsem je po ruce neměla a všechno jsem zvládla ... Nic mi ani nezakazují a nikdy tomu tak nebylo, věří mým rozhodnutím a nechávají mi prostor dělat vlasní volby ...

    Od té doby, co jsem se o tom dověděla nedokážu myslet na nic jiného, čtus si články, prohlížím fotky, točí se mi z toho hlava a leze ne mě cestovní horečka ... Byla by to pro mě zase další životní zkouška a hlavně vyplněný sen !

Chci být zase ovocná princezna

Pár dní jsem nepsala, času bylo málo a hlavně jsem měla špatné nálady a necítila jsem se dobře ... Dolehl na mě účinek denaturované stravy ... Už nikdy víc, udělala jsem hloupost a doufám, že už se konečně ponaučím ... Jeden hloupí úlet mi vzal moje tělo i duši ... Mojí radost, štěstí a najednou jsem se ve svém těle nectila doma ... Už se to ale zlepšuje a je mi zase líp ... Ovoce má blahodárné účinky  Už se těším, až budu mít zase pocit té nesnesitelné lehkosti bytí ... Povznášející ovocná energie a štěstí ... Až se budu zase zbožňovat a cítit se jako ovocná princezna...

   Včera mi přišel balíček od jednoho milého a hodného chlapce z Brna ... V tom balíčku byl poklad ! Sušeno-mražení duriánci ... 5 paklíčků ... Tak už si na nich s radostí pochutnávám ... To jsem tedy zvědavá, jak dlouho mi vydrží ... Zatím byl plán balíček jednou týdně a zatím je to místo týdně denně  Když on je tak dobrý, že si nemůžu pomoct ... Samozřejmě čerstvý je čerstvý, ale i tenhle mě krásně uspokojí ... Vždyčky si ho dám na chvilku do ledničky namočit, aby nebyl křupavý ale krémovoučký, ale většinou to nevydržm déle jak třičtvrtě hodinky  Zrovna teď  jsem se nechala unášet jeho kouzly a pohádkovou chutí ... Čerstvý mají v Globusu teď skoro pořád ... Jak celý tak balený, ale nepřijde mi hezký ... Nemyslím, že by byl uvnitř sladký a krémový ... Spíš tvrdý a suchý...

     S Páťou spolu od včerejška zase kamarádíme  Jsem tomu moc ráda, jelikož se mi stýskalo po spřízněné duši se kterou bych sdílela existenci na tomhle krásném prosluněném světě ... Došlo jen k nedorozumění v našem vztahu, v jeho pochybách o mém citu k němu ... Už jsme si ale vše vyříkali a možná to i náš vztah upevnilo ...

    Včera večer jsme spolu byli na zpívané přítele mojí maminky ... Ta tam byla samozřejmě taky i její a moje kamarádka  a skoro druhá maminka Jarka ... Bylo tam spoustu lidí, krásně hráli a hlavně byla obrovská sranda ... Všichni jsme se za břicho popadali až do dvou hodin v noci  Pak jsme si zavolali taxíka a jeli jsme k nám domů ... Páťa i Jarka tu spali...

    Ráno jsem se proudila v 7 hodin a cítila jsem se nějak divně ... Tak jsem nechala chlapce mému srdci milého spinkat a šla se trochu proběhnout na vzduch ... Už časně ráno bylo nádherně - teploučko a slunečno ... Nebe azurové bez mráčku a vzduch příjemný s nasládlou vůní ... I přes krásné počasí se mi ale hezky neběželo ... Nedoběhla jsem moc daleko, jelikož mám bolavou nohu ... Ani nevím z čeho ... Zpátky jsem už jen šla, resp. dokulhala ... Na louce jsem si lehla do trávy, mezi jetel a pampelišky ... Jak krásné ta travička voněla ... Jen jsem koukala na to krásné nebe jako šmoulinka a zasnila se ... Pak jsem na chvilku zavřela oči a čerpala tu nádhernou přírodní energiii z matičky Země ... bylo mi blaženě ... Chvíli jsem si užívala téhle pohodičky a pak jsem vyrazila zpátky domů za svými milovanými ... Páťa se akorát probíral ... Chvíli jsme se ještě váleli a povídali a on pak jel domů a já na brigádu ... Jen na 3 a půl hoďky na majáles ... A byla jsem hlavně venku, tak mi to ani nějak nevadilo ... 

     Když jsem se vrátila, jela jsem já a moje maminky do Globusu ... Ony měli hlad a já taky tak jsme si sedli do bufetu ... Já si koupila bio kiwi a banány a papala u stolu s nimi... Pak jsme se šli válet na chvilku na palouček k rybníku ... Já si kreslila a povídali jsme si, zatím co nám sluníčko hřalo do zad... Začala jsem teď zase víc kreslit a číst, obojí mě uklidňuje...

    No a teď jsme doma, vypravíme se a jdeme zase na zpívanou  Jsme holt noční ptáci  Ale už se moc těším !

- 2 jablíkča

- dva mini pomeranče

- kilo kiwi

- 3 banány

- 100g duriánka

Ani já nejsem dokonalá

Včera jsem po škole jela domů, jen pro věci a jela za tátou do práce ... Šli jsme běhat ... Včera jsme měli OV2 a vyšlo nám to úplně přesně na hodinku ... Ještě jsem si napořídila na běhání kraťasy a pořád běhám v dlouhých kalhotech ... Včera odpoledne sluníčko už silně hřálo, takže mi bylo docela horko ... Ale jinak jsme si běh užili parádně ... Podél řeky, pak polem, kousek přes město, kolem parku, až jsme se vrátili tam odkud jsme vyběhli ... Běhá se nám spolu dobře ... když jsem si pak dala u táty studenou spršku a opojená endorfíny si sedla s ananasem na balkon, tak mi bylo blaženě 

     Dlouho jsem se ale nezdržela, protože jsem zase byla domluvená s kamarádkou, se kterou jsem se dlouho neviděla ... Dřív jsme byli dobré přítelkyně, ale od té doby, co si našla přítele, tak jsme se nějak přestali vídat ... Měla jsem z toho takové smíšené pocity a přesto, že jsem se na ní moc těšila, jsem měla obavu, jestli si budeme mít co říct ... Nakonec to dopadlo tak, že jsme si skákali do řeči a nevěděli co dřív říkat ... Tolik jsme toho spolu zameškali ... Když jsme se loučili, řekli jsme si, jak jsme obě za to setkání rády a že se budeme zase vídat ... Bylo to moc hezké Je krásné si s někým rozumět, mít ho rád a vědět, že má rád i on jeho...

      Každé úterý chodí mamina se svým přítelem na zpívanou a mělo tomu tak být i včera ... Když jsem přišla domů, akorát se vypravovala a on jí volal ... Že prý přijde i se svojí dcerou, tak ať vezmě i mě ... Řekla jsem, že půjdu ráda....

     Hezky vesele hráli, všichni jsme se bavili a já měla hlad, tak že si dám nějaký salát ... Řekla jsem si, že jednou můžu udělat výjimku a dám si prostě na co budu mít chuť ... Prostě jsem to tak v tu chvíli cítila a nebylo to jako dříve, když jsem ulítla ve strasu a byla to až jistá forma trestání se doprovázená výčitkami, lítosti a pocity nenávisti  Teď jsem si to chtěla dát prostě jen tak, chtěla jsem si i dokázat, že jsem v pohodě a nejsem posedlá svými zásadami ... 

     Dala jsem si 250g mexického salátu (rajčata, okurka, paprika, kukuřice, fazole, chilli, trošíčka smetany) a místo kuřecího masa jsem si řekla krabí tyčinky ... Bylo to na listech salátu ... Snědla jsem to v klidu, s chutí, s dobrým pocitem ... No a nakonec ten večer padli ještě bramborové lupínky a kukuřičný toust ... 

     Přemýšlela jsem, jestli to sem napíšu nebo ne, ale nepíšu sem někomu nebo pro někoho, ale sama pro sebe a když už jsem něco takového udělala, tak proč se za to stydět, proč bych měla lhát ? Chci to přiznat tak jak to je ... Ani já nejsem dokonalá a navíc jsem se tak sama vědomě rozhodla ... Musím říct, že mi to chutnalo, ale určitě to nemění nic na tom, že chci žít na ovoci ... Miluju jeho lehké vibrace, to jak harmonizuje s mým tělem, jak se po něm cítím povzneseně, jak mám ráda jeho rozmanité chutě, barvy a tvary, jeho sladkost a šťavnatost ... Byla to jen určitá zkouška a musím říct, že jsem za ní vlastně ráda, protože jsem tím něco v sobě překonala ... Překonala jsem ten "strach ze špatného jídla" ... Dokázala jsem to sníst s chutí, v klidu, bez stresu a nepřejíst se ... A jsem ráda, že to dokážu i veřejně přiznat....

    Byl to prostě moc hezký večer se vším všudy...

- půl litru pomerančovky

- 3 loupaná nakrájená jablíčka

- 10 malých banánků

- malý ananas

- litr hroznové šťávy (půl z bílého a půl z růžového)

- 250g mexický salát, brambůrky, půl kukuřicného toustu

Už jezdím jako ďas :-)

Pondělí byl úžasný den i když zároveň jeho závěr už tolik ne, trochu jsem se vztekala, nezvládla jsem sama v sobě danou situaci...

     Už od rána jsem se těšila na koníky, jela jsem sama, protože mamina měla sraz ve Všerubech (nás budoucí rajský domov) kvůli rozvodu sítí ... Tak jsem jela autobusem a ve vesničce, kde staví autobus na mě čekal Petr a dojeli jsme až k nim ...

     Koníci byli letos poprvé ve výběhu na velké louce ... Ta zářila zlatými pampeliškami a koníci se na ní vesele pásli ... S Evou jsme se převlékli a šli osedlat Páju, největší kůň ve stáji  Ale taky nejhodnější ... S velkou námahou jsem se na ní vyšplhala, ona si s toho nic nedělala a dál si škubala zelenou travičku ... Místo sedla jsem měla jen deku a opasek s madly, abych lépe cítila pohyb koně a naučila se s ním spojit ... Jezdili jsme jen na kruhu a Eva mi to všechno moc dobře vysvětlila, zkoušela jsem cviit, otáčet se, předklánět, zaklánět, dávat nohy na horu a zase dolů ... Moc mě to baví, i když se cítím pořád nejistě, je to den ode dne lepší a lepší a cítím se s koněm víc sžitá a jistější ... Ale nebojím se jich, ani jednoho, ani toho že jsou velcí, důvěřuju jim ... Věřím, že když se k nim budu hezky láskyplně chovat, že se oni pak budou stejně chovat ve mě, vnímají všechno co cítím, i moji důvěru k nim ... No nakonec jsem se naučila rozejít, zastavit, rozklusat a klus už mi i docela jde a nepadám, jen zadek mě pak bolí  I cval jsem si zkusila, ale to jsem se držela jako klíště za madla 

     Pak jsme šli čistit, já  čistila Falkouška, bílého čtyřletého koníka s jedným černým s druhým světlemodrým okem ... Celou dobu se mě snažil oždibovat a utíkat mi, ale nakonec jsme se nějak domluvili  Vůbec se mi od nich nechtělo ... Čas s nimi tak rychle utíká ! 

     Domů mě vezla Eva, protože vezla syna do Plzně ... Měli hlad, tak jsme se po cestě ještě stavěli v McDonaldu  ... Několikrát jsem říkala, že nic nechci, ale Fanda mi stejně přinesl cheese burger Tak jsem slušně poděkovala s tím, že nemám hlad a že s ho dním doma ... Samozřejmě skončil v prvním koši ... Když mě Eva vyhodila, šla jsem rovnou do Hypernovi koupit rajčata a avokáda ... Domů jsem přímo sprintovala, jaký jsem měla hlad ! Na schodech jsem potkala maminu a křičela jsem na ní, a´t se mě nepokouší zastavit, vyjela jsme výtahem do našeho patra, kde jsou už tak týden rozbyt dvěře ... Tak jsem je spravila (vykopla ) ... Takhle rychle jsem rajčata ještě nikdy neloupala a nekrájela ... No jo, já a jídlo 

      Když jsem si nacpala bříško, hned jsem byla spokojenější a klidnější...

      Páťa na mě asi čekal a když jsem mu pak řekla, že na něj nemám čas, protože si musím jet pro výplatu, tak jsme se pohádali ... Necítím na tom vinu, nesnesu, když se mě někdo snaží manipulovat ... Jenže jsem byla nervní, rozčílená a situaci jsem také v klidu nezvládla ... Řekli jsme si, že se teď nebudem vídat ... Moje ješitnost je bohudík/bohužel moc veliká, než abych ustoupila, jeho asi taky ... 

- 0,75l pomerančovky

- miska nakrájeného kiwi a pomerančů

- malý ananas

- 1,5 kila pomerančů

- salátek (mega salát) jako obvykle

Sluníčková neděle

Ráno jsem se vzbudila, krásně vyhajaná do prosluněného dne ... Táta jel jen na otočku do práce a když asi v 11 přijel, tak jsme šli běhat, já měla ještě ale hlad, tak jsem si před tím dala čtyři malinké banánky ...

    Běh byl blažený, sluníčkový, teploučký ... Krásně jsme se zahřáli a pěkně si přitom v endorfínovém opojení popovídali ... Mám moc tyhle naše společně běžecké neděle ráda  Jsem ráda, že mám na běhání parťáka a že je to zrovna můj taťka... Ke konci už jsem to ale tak tak doklepávala a dofuněla ... Zrovna na konci naší trasy je takový pekelný dlouhý kopec se zatáčkami ... Bylo to asi 13km...

    Když jsme přišli domů, odšťavnila jsem si v ručním HJ kilo sladkých růžových hroznů a tátovi jsem osmažila řízek a uvařila brambory  Ale když mu to chutná, tak mu ráda udělám radost ... Pochutnali jsme si oba  

    Měla jsem v plánu se učit, ale nakonec jsem tomu moc nedala, protože přišel Páťa a byl tu až do večera ... K pozdnímu obídku v pět hodin jsem měla misku nakrájeného banánu s borůvkami a malinami ... Booože, byla to sladká krémová pohádka ! 

K večeři jsem sobě a mamině udělala tradiční rajčátkovo-saláto-avokádkový salát s kašičkou z rajčátek, avokáda a bylinek ... Děláme si to teď skoro každý den a nemůžeme se toho lahodného pokrmu nabažit ... Mamině přidávám ještě olivy, protože je má ráda, na mě jsou moc těžké a koncentrované... Páťovi jsem udělala řízek jako tátovi k obědu ... Pak jsme večer měli s Páťou ještě banán a jablíčko... Pořád do mě rýpe, ale nic si z toho nedělám  Zase jsme se moc nasmáli a vyblbnuli ... Jen jsme řešili jednu záležitost z minulosti, při které jsem se rozbrečela, protože to na mě nějak dolehlo ... Možná se o tom někdy víc rozepíšu, teď na to nějak nemám sílu a navíc myslím, že bychom se neměli otáčet za stíny minulosti a raději hledět dopředu i když je to někdy obtížnější než se zdá....

     

- 8 banánků

- 0,75l hroznové šťávičky s dužinou

- Salátek z 3 banánů, borůvek a malinek

- sálátek rajčátko-satátek-avokádo-bylinky

- 2 jablíčka

         

    

Zelené potěšení

Tak včera jsem byla skoro celý den na brigádě v Makru, docela mi to ale uteklo, baví mě sledovat ty lidi  Jen popravdě je už moc nechápu ... Zbožňuju tam ale to obrovské oddělení ovoce a zelenina, kde je opravdu všechno, na co si člověk vzpomene ... Měli tam velké slevy, tak pro mě po práci přijel táta a něco jsme tam nakoupili ... Udělala jsem si takovou "zelenou radost" - kartón hlávkového salátu (krásné obrovské křupavé hlavy) po 12ks - 3,20kč/ks, kilo špenátu ze 74,- na 19,- a deset velkých snítek krásné voňavé pažitky po 2,- ... Pažitku mám moc ráda do kašičky z avokáda, mám jí sice doma v květináčku, ale ta toho zas tolik nevyprodukuje a je mi líto jí pořád oškubávat, navíc to můžu namrazit, jak mám v mrazáku už kopr (mňam), čerstvé bylinky mám narozdíl od koření moc ráda ... No to bude panečku teď alkalizace jako blázen Hned si dnes udělám nějaký dužusík a večer obrovský salát ... Poslední dny jsem se naučila dělat naprosto delikatesní salátek, po kterém se ještě celý večer s mamkou olizujem až za ušima ... Do spod nějaký salát (většinou hlávkový nebo dubáček), na to hromadu loupaných rajčátek a avokáda na kostičky, trochu jarní cibulky a na to dressing z rozmixovaného avokáda, 2 loupaných rajčat, citónové šťávy a čerstvých bylinek (bazalka, máta, rozmarýn a hoooodně kopru), kvůli mamině to ještě dochucuju trochou solí a sirupem z agáve, já už bych to tam asi mít nemusela, ale lhala bych, kdybych říkala, že mi to tak  nechutná ... No každopádně je to ten nejlepší salát, jaký jsme kdy jedli, tak si ho teď děláme skoro denně  Opravdu doporučuju, hlavně po tom kopru jsem jak divá, vždycky jsem milovala koprovku a tohle je raw a mnohem lepší verze (tím nechci urazit kulinářské schopnosti mojí maminy )

    No a taky jsem si koupila milinky, mňáám, byli zlevněné z 89,- na 19,-, chtěla jsem vzít celé plato, ale než přišel táta, tak měli už jen poslední čtvery, tak si je dám dnes k obědu s banánem a už se na to moc těším ... A ještě dva stonky citrónové trávy, tak jsem zvědavá, jaká bude...

    No to budu zdravá a hlavně jak mi to všechno strašně chutná !

    No a když jsme se vracela z makra domů, už mi pěkně škrundalo v břiše a tak jsem v tom hladu zhřešila  Koupila jsem si pytlík pistácií, bylo to silnéjší než já  ... Moc mi chutnali, ale bylo mi pak špetně a odporně v puse  Zajedla jsem to salátem a zapila mladým ječmenem, tak už to bylo trochu lepší, ale stejně už to jíst nechci !

     Večer jsem šla běhat, přidala se ke mě sestra a po cestě dokonce ještě jedna slečna, že se bojí takhle večer sama ... měla jsem v plánu jít sama a nakonec jsem měla ještě dvě společnice, to bylo fajn  Dneska jdu zase, s tátou ... Je teď v práci, tak čekám, že přijede a půjdem, mám docela hlad.... A pak mě čeká učení...

mmmm, sbíhají se mi sliny 

Pátek:

- 2 malá jablíčka

- 9 sladkých banánů

- 3 mini pomeranče

- kopa salátu (hlávkáč, rajčata, jarní cibulka, avokádo, dressing viz. výše)

- 3 strohaná jablíčka

Včera: 

- 1l smootie z pomerančovky a kiwi

- 6 jablka 

- 9 malých banánků

- pytlík pistácií

- půl hlávky salátu, MJ

Nebe pláče ... Je to štěstím nebo smutek ?

Prší a prší, už od včerejšího večera ... Včera pro mě byl den převážně školní, jelikož jsem měla do půl čtvrté, ve škole jsem zase jedla banány, také pomerančovou šťávu a pomeranče celé ... Po škole jsem jela za tátou a pak domů ... Večer přišel Páťa ... Bylo nám fajn jako vždyky, povídali jsme si o tom co nás těší, trápí, co se nám stalo a nestalo, prostě jako každý den když jsme spolu ... Jenže pak se naše debata obrátila, začali jsme hodně věcí probírat a rozebírat, řešit minulost a bylo nám z toho oběma divně ... Dostali jsme se zase k mému životnímu stylu, nějak to nemůže skousnout ... Je jinak založený než já teď, ale i dřív bych asi souhlasila s ním ... Jenže čas plyne a člověk poznává nové věci, jako já dospěla k tomu, kde jsem teď ... Lidé v dnešním světě těžko chápou to co dělám a co dělají další lidé, jako třeba Květuška, které si tolik vážím a chápu jí, protože také pomalu ale jistě tenhle mírumilovný svět začínám poznávat, začínám ho chápat a stávám se jeho součástí ... přála bych si aspoň jeho respekt, je to jeho povaha, snaží se mě přesvědčit o tom, v co věří a nechce uznat mojí pravdu ... Já ho ale nepřesvědčuji, nenutím mu svůj názor, jen prosím o úctu k mojí pravdě ... Nechápe to, vidí jen to co vidět chce a přeje si, abych se toho vzdala ... Jenže já se rozhodla věřit ... Ne věřit tomu, co jiní lidé říkají a píší, ale věřit sobě, svojí intuici a naslouchat svoje tělo, které mi říká, že tohle je pro mě ta správná cesta ... Cítím se hezky, ale zároveň poznávám, že čím víc se odlišuji od lidí, žijících v dnešním světě pomateném nepřirozenou destruktivní evolucí a komercí, tím víc se izoluji ... Je stále méně duší, které mě plně chápou ... Rozhodla jsem se ale vzít to statečně, jako úkol a jako zkoušku ... Chci lidem ukázat i svůj svět a jeho kouzla, chci si stát za svým a nepodlehnout většině, chci najít tu sílu a dokázat, že to všechno má svůj hlubší smysl...

       Mluvili jsme a mluvili, zná mě dobře a já jeho, nic před sebou neskrýváme, je to upřímný a krásný vztah ... I ty naše rozpory a dohady mají svoji krásu ... O čem by to bylo, kdyby spolu lidé ve všem souhlasili ... Oponujem si a tím se zroveň doplňujem, dává mi hodně tenhle vztah a pomáhá mi se zocelit, jsem za něj vděčná a k tomuto člověku cítím upřímnou, nesobeckou a věrnou Lásku, která kvete uvnitř mě...

     Už bylo skoro ráno, když jsme usnuli ... Ráno jsem ho nechala dál sladce spát a sama ospalá a mžourající jsem šla do školy ... Celý den jsou koukala z okna jak prší ... Ve většině lidí tohle počasí vzbuzuje smutek a splýn, ale mě přijde krásně ... Miluji sluníčko, ale i déšť má svá kouzla ... Přijde mi tajemný, jako nějaké poselství ... Nutí mě přemýšlet a ponořit se zase sama do sebe....

     Teď jsem doma a čekám opět mojí spřízněnou duši a zase se na něj těším !

O událostech uplznulých dvou dní napíšu později... 

Jak mě vidí okolní svět

Někdy víc a někdy míň mě trápí, jak mě vidí lidé kolem mě ... Hrstka vyvolených, mých milovaných, kteří znají tu mojí pravou duši, mě upřímě milují a berou taková jaká jsem s všemi mými vlastnostmi a názory...

    Jenže lidé, kteří mě neznají, mě většinou odsuzují, vidí ve mě faleš a tmu, bojí se mě ... Já chci lidi milovat, chci jim pomáhat a cítím ve svojí duši mír, tak proč se to navenek projevuje jako zlo ? Trvalo dlouho, než jsem si to uvědomila a musela jsem si vyslechnout hodně názorů na mojí osobu, které mě boleli, jelikož jsem v nich nepoznávala svojí duši ... I moji milovaní mi už řekli, samozřejmě s láskou, že si uvědomují, že se k neznámým lidem chovám odtažitě a působím arogantě až opovržlivě ... Jeden z mužů mého srdce mi dokonce řekl, při naší včerejší hluboké debatě, že od ví, jaká jsem uvnitř, ale že někdy, v určitých chvílích vidí v mých očích hada...

     Kde se ve mě ale tohle vzalo, proč lidé vidí co já necítím, proč mě nemají rádi a bojí se mě, čekají ode mě zradu ? Už v mém životě byla řada situací s mnoha lidmi, ale pořád stejný scénář ... Lidé nevidí, že jim chci pomoct, že k nim cítím soucitnou pokornou lásku, ale čekají podraz.... 

Moji milovaní koníci

Na dnešním dni bylo spoustu krásného, ale také přinesl jedno velké zklamání...

Ve škole jsem vypila hroznovou šťávu, výbornou, ale zjistila jsem, že když ji nepiju opravdu po malých doušcích, tak mě z ní bolí žaludek, je opravdu silná, ale výborná !

    Bylo krásně, krásně, krásně !  Vzala jsem si dnes letní tílko a sukni, sluníčko hřálo na plný plyn a já byla na vrcholu spokojenosti ... Nechápu, jak si někdo může stěžovat ... Slyšela jsem dnes lidi v autobude říkat, jaké je úděsné vedro, už aby byla zase zima ... Co to říkají ? Já bych si klidně ještě přitopila 

    A taky že jsem si přitopit byla ... Po příjezdu do Plzně jsem šla na solárko, chytit trochu bronzu ... Už jsem se nemohla dočkat domů, až si s mamkou uděláme pohodičku a pustíme se do duriánka ... Vyzvedla jsem jí v práci a jeli jsme domů...

   Nebyl vůbec dobrý  Bez barvy, skoro nevoněl a neměl tu výraznou chuť, dokonce i ta krémovitost mu chyběla ... Připadala jsem si jako malé dítě, kterému k Vánocům slíbili spoustu krásných hraček a pod stromečkem našlo jen pletené ponožky  Opravdu mě to rezesmutnělo ... Chodím na brigády a na takový durian si vydělám skoro za dva dny a pak to takhle dopadne ... nejde ale o ty peníze, spíš o to zklamání ... Ten můj první byl zrovna tak dokonalý, že mě jen navnadil ... Ale jsem ráda, že zrovna ten první byl takový a neodradil mě ... Jinak bych asi nepoznala to úžasné omamné kouzlo durianu ... Už ho asi nekoupím ... Budu se muset spokojit s namočeným sušeným ... Sice ten není tak krémovitý, ale má tu úžasnou chuť a vůni  A tak přečkám, než si ho budu vychutnávat v Thajsku  nebo minimálně až bude sezóna a i k nám přivezou nějaké pěkné kousky ... Špatné je asi to, že já pěkný duriánek moc nepoznám ... U toho prvního to bylo jasné - krásně vypadal i voněl, ale u těch dalších jsem nedokázala poznat, jaké jsou uvnitř...

     Pak jsme jeli na statek za koníky ... Na ty jsem se už od rána taky strašně těšila a ty mě rozhodně nezklamali ! Když jsem přijela, šla jsem se s nimi radostně přivítat do výběhu a pak je čistit ... občas mě trošku zlobí, ale už se nebojím ... Pak jsem šla jezdit, jen vodění ve výběhu a trošku klus ... Poprvé tento rok a podruhé v mém životě vůbec ... Není to žádná sranda se udržet ... Ale věřím, že se to bude zlepšovat, opravdu si přeju se to naučit ... Koní se nebojím, věřím jim, jsou to krásné čisté duše ... Jsem v jejich blízkosti šťastná...

    Když jsme přijeli s mamkou domů, udělala jsem jí salát a sama jsem si oloupala rajčátka, která jsem si namáčela do kašičky z rozmačkaného avokáda ... Byla to mňamka, ale jelikož jsem měla velké oči a nandala jsem si moc, asi jsem to nedojedla...

    Zítra chci jít běhat, uvidím, jestli vstanu ráno a nebo to nechám na odpoledne ... Teď už jdu ale spát..

Tak krásnou hvězdičkvou noc všem ! 

- 0,75 hroznové šťávy

- 3 banány

- trochu durianu

- 8 malých pomerančíků

- půl kila loupaných rajčat s kašičkou z dvou a půl avokáda