Nebe pláče ... Je to štěstím nebo smutek ?

Prší a prší, už od včerejšího večera ... Včera pro mě byl den převážně školní, jelikož jsem měla do půl čtvrté, ve škole jsem zase jedla banány, také pomerančovou šťávu a pomeranče celé ... Po škole jsem jela za tátou a pak domů ... Večer přišel Páťa ... Bylo nám fajn jako vždyky, povídali jsme si o tom co nás těší, trápí, co se nám stalo a nestalo, prostě jako každý den když jsme spolu ... Jenže pak se naše debata obrátila, začali jsme hodně věcí probírat a rozebírat, řešit minulost a bylo nám z toho oběma divně ... Dostali jsme se zase k mému životnímu stylu, nějak to nemůže skousnout ... Je jinak založený než já teď, ale i dřív bych asi souhlasila s ním ... Jenže čas plyne a člověk poznává nové věci, jako já dospěla k tomu, kde jsem teď ... Lidé v dnešním světě těžko chápou to co dělám a co dělají další lidé, jako třeba Květuška, které si tolik vážím a chápu jí, protože také pomalu ale jistě tenhle mírumilovný svět začínám poznávat, začínám ho chápat a stávám se jeho součástí ... přála bych si aspoň jeho respekt, je to jeho povaha, snaží se mě přesvědčit o tom, v co věří a nechce uznat mojí pravdu ... Já ho ale nepřesvědčuji, nenutím mu svůj názor, jen prosím o úctu k mojí pravdě ... Nechápe to, vidí jen to co vidět chce a přeje si, abych se toho vzdala ... Jenže já se rozhodla věřit ... Ne věřit tomu, co jiní lidé říkají a píší, ale věřit sobě, svojí intuici a naslouchat svoje tělo, které mi říká, že tohle je pro mě ta správná cesta ... Cítím se hezky, ale zároveň poznávám, že čím víc se odlišuji od lidí, žijících v dnešním světě pomateném nepřirozenou destruktivní evolucí a komercí, tím víc se izoluji ... Je stále méně duší, které mě plně chápou ... Rozhodla jsem se ale vzít to statečně, jako úkol a jako zkoušku ... Chci lidem ukázat i svůj svět a jeho kouzla, chci si stát za svým a nepodlehnout většině, chci najít tu sílu a dokázat, že to všechno má svůj hlubší smysl...

       Mluvili jsme a mluvili, zná mě dobře a já jeho, nic před sebou neskrýváme, je to upřímný a krásný vztah ... I ty naše rozpory a dohady mají svoji krásu ... O čem by to bylo, kdyby spolu lidé ve všem souhlasili ... Oponujem si a tím se zroveň doplňujem, dává mi hodně tenhle vztah a pomáhá mi se zocelit, jsem za něj vděčná a k tomuto člověku cítím upřímnou, nesobeckou a věrnou Lásku, která kvete uvnitř mě...

     Už bylo skoro ráno, když jsme usnuli ... Ráno jsem ho nechala dál sladce spát a sama ospalá a mžourající jsem šla do školy ... Celý den jsou koukala z okna jak prší ... Ve většině lidí tohle počasí vzbuzuje smutek a splýn, ale mě přijde krásně ... Miluji sluníčko, ale i déšť má svá kouzla ... Přijde mi tajemný, jako nějaké poselství ... Nutí mě přemýšlet a ponořit se zase sama do sebe....

     Teď jsem doma a čekám opět mojí spřízněnou duši a zase se na něj těším !

O událostech uplznulých dvou dní napíšu později...