Sladký život

S příchodem léta, přibívajícím sluníčkem a vyššími teplotami na teploměru se zvedá i moje nálada :-) Děje se tolik věcí, že je nestíhám ani vstřebávat, ale je to krása !

Včera jsem byla zase v Praze, jsem tam hodně často, cítím se tam šťastně, svobodně a také proto se tam chci přestěhovat na trvalo ... Táhne mě to tam jako magnet ... Cítím, že mě tam čeká spousta věcí, na který se nemůžu dočkat :-) Nový život !

Včera jsem si byla zařídit dopoledne školu a dopadlo to podle mých představ, žádné problémy, ředitel byl vstřícný a ochotný, příští týden jen dořeším formality a od září budu studentkou karlínského gymnázia ;-) Budu ale studovat dálkově, protože jinak bych to časově nezvládala, docházet do školy budu každé úterý dopoledne, jinak se budu muset učit sama doma ... Beru to jako výzvu, zkoušku sebekázně, trpělivosti... Jsem si ale jistá, že to zvládnu ! Když to zvládají jiní, já můžu také ... Budu mít také více prostoru pro svoje zájmy a aktivity ... Nemůžu se dočkat, až budu mít čas na radostné běhání, cvičení, dovádění, relaxaci, tanci, focení, malování, kreslení a věnování času sama sobě, svému tělu a svojí duši... A brigádu budu mít v Bio Trendu u Andrejky, moc milé a hodné slečny, kterou jsem si právě pro tyhle její vlastnosti zamilovala :-) Moc se na to těším, konečně budu dělat práci, která mě bude naplňovat a nabízet lidem to, v co opravdu věřím ... Už mi jen zbívá najít si ten vysněný byteček a můj sen je kompletně splněný ! Tuším, že se blýská na lepší časy...

Včera jsem se byla ještě kouknout u Andrejky v krámku, kde byla i Anežka, moc ráda jsem je obě viděla ! Přišla jsem tam i s maminou, tak jsem je seznámila ... Povídali jsme, Andrejka mi pak udělala výborný salátek s dýňovými semínky, na kterém jsem si MOC pochutnala :-) ! Pak jsem ale už musela jít, šli jsme s maminou na metro, ona jela na Zličín na autobus do Plzně a já jela na Palmovku za Iwčou, se kterou jsme měli domluvený sraz ve 2 u synagogy, měla jsem radost, když jsem jí tam viděla stát v bílém letním tričku, jako víla - to zářila její krásná duše, kterou s takovým nadšením poznávám...

Šli jsme společně k vietnamcům, kde mi přecházeli oči, tolik krásného čerstvého ovoce, zeleniny, salátů a bylinek ! Nakoupili jsme a mimo jiné i malinké placaté broskvě, které jsem nikdy předtím neviděla, ty byli sladké !

Pak jsme šli, kam nás nohy nesly, svítilo sluníčko a sem tam z mráčku spadla osvěžující kapka ... Došli jsme k jedné otevřené kavárně, která se nám oběma zdála moc příjemná...

Na přání nám ochotně udělali džbánek osvěžujícího ledového čaje s čerstvé máty a s medem a byla to opravdu skvělá volba... Za tu dobu, co jsme tam seděli jsme ty džbánky vypili tři a k tomu měli jeden řecký salát, také výborný ... Vůbec jsem nevnímala čas, venku se asi třikrát vyměnil déšť se sluníčkem a mi pořád měli o čem mluvit ... Jak o osobních věcech, tak o nových vita projektech ... Osobně jsem z toho nadšená ! Všechno do sebe tak zapadá a krásně se rýsuje, nemůžu se dočkat na realizaci všech těch skvělých věci a budu moc ráda, když se budu moct stát jejich součástí !

Bylo to pro mě moc hezké odpoledne a doufám, že to porozumění jsme vnímali obě :-) Když jsme dopili třetí džbánek, zaplatili jsme a s milou obsluhou se srdečně rozloučili ... Po cestě jsme ještě snědli ty vynikající broskve ... To je také jedna z věcí, které mě v Praze těší a nemůžu se dočkat, až si je budu dopřávat každý den - vietnamské prodejny ovoce a zeleniny s bohatým šťavnatým sortimentem :-)

Když jsme se s Iwčou rozloučili a já se vydala směrem na Zličín, ještě jsem nevěděla, jaké úžasné překvapení mě čeká v Plzni !!

Hned od autobusu jsem jela do Globusu, den předtím jsem tam byla a měli tam krásný, voňavý durian a já tušila, že tenhle bude opravdu povedený ... Jenže jsem u sebe neměla peníze a vlasně vůbec teď nemám zrovna na rozhazování ... Ale byl naprasklý (díky tomu jsem také zjistila, že segment uvnitř něj je krémový) a tak mi pán z ovozelu říkal, že ho druhý den budou možná zlevňovat ... Moc jsem tomu ale nedávala, řekla jsme si, že to prostě nechám osudu a zkusím to ...

Ke Globusu jezdí autobus 30, ale ne každý ... Nastoupila jsem do něj a poslala si objednávku, aby právě tenhle tam jel ... Na křižovatce, kdy se rozhodovalo, jestli odbočí nebo pojede dál ke Globusu se po naskočení zelené začal stáčet doprava ... "Cože ? Já jsem si přece objednala autobus ke Globusu !" A světě div se, pan řidič trhnul s volantem a vytočil to zpět :-) Lidé se divili, co to bylo, ale já se jen ušklíbla :-)

Před Globusem jsem zjistila, že mám poslední dvě stovky, durian normálné stojí 699,-, takže moc šancí nebylo, rozhodla jsem se tedy poslat si další objednávku: "Ať tam na mě v chlaďáku čeká krásný zralý duriánek a překvapí mě levnou cenou, můžu si ho koupit, odnést domů a tam mě ještě víc překvapí svojí úžasnou chutí !" A tak se také stalo :-) Durian tam čekal, voněl na metry, volal mě a stál 199,- !!!! Radostě jsem ho popadla, ignorovala píchání jeho bodlinek a spěchala k pokladně ... Tam jsme samozřejmě jako vždy zbrzdili provoz, jelikož paní pokladní zase netušila, co že to mám za "smradlavého ježka" (no jo, už si začínám zvykat)
Domů jsem nešla, ale sprintovala, jak jsem se nemohla dočkat ! Vlítla jsem do dvěří s očima na vrch hlavy, že se máma zděsila, co se stalo ... Když viděla, co si nesu, bylo jí všechno jasné a začala se smát :-)

Když jsem ho rozpůlila, ani jsem nepotřebovala nůž, byl tak zralý, že se krásně sám rozloupl ... Ta vůně, která se z něj linula byla naprosto omamná a euforizující, že se mi slastně zatočila hlava ... Nedočkavě, ale něžně a se značnou velkolepostí jsem vyndala první segment ... Ten dokonale krémový obsah v jemném pouzdýrku se mi rozpadal v rukách ... Připadala jsem si jako malé dítě, když rozbaluje tolik očekávaný vánoční dárek ! Nedokážu slovy popsat, co jsem prožívala, když můj jazyk poznal tu jedinečnou a neopakovatelnou chuť, na to je český slovník moc chudý ... Byla jsem jako v bublině, neexistovalo nic, jen já a ta dokonalá chuť ... Chtěla bych zjistit, co ten durian vlastně obsahuje, protože tohle vážně není normální, musí to být nějaký halucinogen :-D Byla jsem jak pomatená, přála jsem si, aby nikdy neubýval a vychutnávala si každý kousek s maximální vděčností a něžností... Tohle bych si přála zažívat každý den, ale takhle ještě víc nabírá na vzácnosti ... CHCI DO THAJSKA !!! Jen mám vážnou obavu, že už se mi nebude chtít zpět :-) Stal by se ze mě durianový maniak a už ani léčebna by mi nepomohla :-D

Večer jsem byla doma sama, pak přišel Páťa a mezi dveřmi na mě hned vyhrkl, ať zavřu oči a nastavím ruce ... Divila jsem se co blbne, ale bylo to nádherné překvapení ! Dostala jsem zlatou dárkovou tašku a v ní byla nádherná sametově plyšová želva s velikýma očima :-)) Měla jsem radost, že na mě takhle myslí :-) Pak jsme se povalovali, poslouchali hudbu, povídali si až jsme z toho usnuli....

Byl to krásný den, od samého rána až do chvíle před tím, než jsem zavřela oči k spánku ... A takových je poslední dobou čím dál víc ... Každý přináší nová překvapení a potěšení, to se mi na životě líbí ! Důvěřuji mu a oddávám se mu s veškerou důvěrou v Lásku a dobro ... Je to štěstí, je to zábava !

O krůček blíž k přírodě

Po překrásném výletu do rakousko-českých hor mě čekal hned další ... V neděli ráno když mamka odešla na její tradiční bleší trhy :-) jsem se vypravila a vyrazila vstříc pražským ulicím ... Asi je zbytečně znova a znova popisovat, jak šťastně a volně se tam cítím, Praha na mě působí neuvěřitelnou kouzelnou silou, jsem si jistá, že právě tohle je místo, kde mě čeká spousta nových a velkých věcí....

Tentokrát pro mě byla návštěva tohohle města opět něčím výjimečná ... Jela jsem tam sama a ne za nákupy ani za procházkou ani za školou ... Jela jsem se setkat s dalšími lidmi, kteří, jak jsem tušila, mi pomůžou otevřít další bránu poznání ... Nic není náhodá a když se mají lidé najít a něco si předat, tak se to prostě stane, setkají se i kdyby bydleli každý na jiném konci světa ... Přesně tak jsem to pocítila...

Strávila jsem krásné dva, pro mě moc naplňující dny plné radosti, nadšení a porozumění ... Ano, dva dny, to jsem vůbec neplánovala, ale byla jsem za to ráda ... První den jsme byli u Ivči, jenom povídali, poznávali se, plánovali a během toho nás milá slečna hostitelka s láskou obskakovala a rozmazlovala dobrotami, po kterých jsme se olizovali až za ušima a vznášeli v oblacích ! Druhý den, po sladce prosněné noci jsme jeli s Míšou do krámku k Andrejce a oba jsme byli nadšení, jak to tam má hezké a útulné, přímo zářící pozitivní energií ... Byli to takové dva dny slasti, protože i tady se nás hned ujali k rozmazlování ... Filda, který aktivně už u vchodu očarovával zákazníky Andrejčina krámu svými kulinářskými kouzly, nám taky nabídl jeho dobroty k ochutnání a my se nenechali dvakrát pobízet :-) Pak nám ještě Andrejska nandala dvě plné misky sladkých bio třešní a aby toho nebylo málo, neodolali jsme bíle čoko v regálu, po které jsme oba už nějakou chvíli pošilhávali... To jsme se měli :-) A bříška plná na půl dne...

Pak už jsem vyrazila zpět domů do Plzně nabytá dojmy s hlavou plnou myšlenek a představ do budoucna...

Doma na mě čekala sestra, aby jsme hodili řeč a už dopředu po telefonu jsem jí hlásila, že jí čeká healthy fresh dinner :-) Nijak se nebránila ... Nechala jsem se u Ivči inspirovat a udělala jsem ananasovo-broskovovo-banánové smoothie a jako druhý chod salátek s broskvovou závlivkou ... Skoro ani nebylo třeba mít nádobí, jak jsme ho všechno vylízali až do čista :-)

Ráno pro mě bylo po dlouhé době opět časné, vyskočila jsem z postele v půl 5, nátahla na sebe tepláky, tričko a vyběhla ven ... Sluníčko už se probouzelo a v podobě oranžových paprsků šplhalo nad obzor, vzduch voňavý, svěží a lehký - ráno jak stvořené pro rozcvičku ... Tentokrát jsem měla inspiraci od Mišáka ... Došla jsem k parku u lesa, kde jsem si sundala boty a ponožky a pomalu našlapávala holýma nožkama do vlhké trávy plné rosy, trošku to studělo :-) Pamalounku po lehounku jsem došla k lesu, měla jsem v plánu běžet, ale to jsem netušila, že to nebude jen tak ... Chvílemi jsem popoběhla, ale do plynulého běhu to nedošlo ... Ani bych nevěřila, kolik je třeba dávat energie a soustředěnosti do bosé chůze přírodou ... Tady kamínek, támhle klacík, hlína, píšek, tráva,... Člověk vnímá úplně jiné věci, najednou už není jen pozorovatel, ale součást ... Jak krásný je ale ten pocit sounáležitosti ... Vychutnávala jsem si dotek těch stébal trávy, jak krásně osvěžovaly mojí holou kůži ... Došla jsem k lesu a jako kdybych přesně věděla kam jdu, hned u kraje byl plácek, kde byla hromada kamenů, klacků a strom s větví téměř zemi vodorovnou - paráda :-)

Tak jdem na to, co by se tu dalo vymyslet ? nejdřív jsem se trochu prodýchala, protáhla a pověsila se na větev stromu a pak jsem provedla pár pokusů o přítah (asi to bude chtít víc tréninku :-)) ... Nemusela jsem nad tím ani moc přemýšlet, jen jsem si vzpomněla na posilovnu a najednou jsem viděla to náčiní ... Bicepsový zdvih s kamenem, kliky v jehličí, bench-press a prsa obouruč s borovicouvou větví,.... Byla to sranda :-) Pak po půl hoďce jsem se ještě trošku prošla bosky po lese, sledovala ptáčky a vychutnávala si to ticho a ranní klid ... Pak jsem se pomalu vrátila do parku, vylezla si na nejvyší travnatý kopec, kde je takový plácek a lehla si do trávy a koukala na modré nebe, jako by se zastavil čas, jako bych byla na světě úplně sama, bylo mi blaženě... Pak jsem si ještě dala v trávě tři cviky na břicho a přitom zahlídla, jak mě nějaká paní ze sedmého patra paneláku sleduje, je mi úplně jasné, co se jí hodilo hlavou :-D Ale já se nepomátla, naopak, konečně jsem našla, to co mi ke štěstí chybělo :-)

Domů jsem šla pomalým krokem a s rohlíkem (banánem) na tváři jsem si pobrukovala... No a pak hybaj do školy...

Odpoledne jsem jela k tátovi pro brusle, které jsme u něj obě s mámou měli ... S mamkou jsme měli sraz doma a vyrazili jsme do parku na ovál ... Bylo krásně, sluníčko hřálo a my měli obě skvělou náladu ... Museli jsme si toho tolik říct, že jsme jezdili, povídali, jezdili a povídali, až jsme zjistili, že už tam kroužíme dvě hodiny ... Jezdili bychom ještě klidně dál, ale žaludky se už hlásili o svůj příděl ... Šéfkuchař jsem byla opět já jak je u nás už zvykem... Předkrm v podobě smoothie se skládal z ananasu, bánánu a petržele ... A udělal s námi divy, při jeho konzumaci jsme se skoro rozplynuli blahem a nabil nás svojí zelenou silou ... Druhý chod už mamka odmítala, že prý má plné břicho, ale když viděla mísu krupavého salátu, vymalovaného růžovou malinovou zálivkou, tak to rychle přehodnotila :-) Mám takovou radost, když vidím, jak jí jídlo ode mě chutná a jako dítě vylizuje misku až do poslední kapičky ... Vždycky čekala, až jí zase pobídnu, aby si přidala a to pak neváhala a s nadšením si z mísy znovu a znovu nandavala a spokojeně mlaskala. A já jsem jí doprovázela :-)

Jojo, na co si stěžovat, když je život tak krásný.....

Silva Nortica Run

Tak se po nějaké době zase hlásím :-) Jedu zrovna domů z Nových Hradů, z Rakouských horských kopečků a panenské přírody ... Silva Nortica Run, běžela jsme půlmaraton ... Bylo to zase úplně něco jiného, než PIM, méně lidí a hlavně úplně odlišně prostředí...

Přijeli jsme s tátou už včera večer a ubytovali se v jednom malém hotýlku ... Od bývalé celnice nás odvezl autobus na start, ale docela dlouho jsme čekali a jelikož horko zrovna nebylo, asi deset stupňů, tak jsem docela mrzla ... Vzpomněla jsem si na Filípkův Sharp start, který by mi v tu chvíli moc bodnul :-) Posnídala jsem zelenou galiovou šťávu a pak pár sladkých banánů..

Autobus se trochu zpozdil, tak byl i o pár minut déle start ... Začátek byl opravdu boj, hlavně v hlavě ... Hned na začátku byl totiž záludný dlouhý krpál, takže jsem ho fuňěla a v hlavě se mi honila myšlenka někam si tam dřepnout do trávy k ovečkám a čekat, až si pro mě někdo přijde :-D Ale ne, to bych nebyla já, kdybych se vzdávala, miluju výzvy a ten boj, který s nimi svádím ... Jak krásný je ten pocit po tom, když se tomu člověk z příma postaví, vytrvá a zvítězí ... Ne se spoupeři, ale sám se sebou, když zase o kousek stoupne ve svých očích a má se za to rád :-)

Kolem mě plynuly lesy, louky, vesničky plné domků za dřeva a kamene, se zahrádkami plnými květin a lidé z nich vycházeli ven usmívali se, tleskali a fandili, to člověka pohání jako motor stále vpřed...

Díky tomu, že zde nebylo tolik lidí, párkrát se mi stalo, že jsem se ocitla sama v lese, to jsem se cítila osamněle a přála jsem si aspoň někoho potkat ... Vždycky jsem ale nějakou skupinku dohnala a na chvíli jsem se k nim přidala ... Takhle jsem během 21km vystřídala víc parťáků ... S tátou jsme se rozděli hned na začátku, on je borec, trénuje jako blázen a jeho kondice stoupá nekontrolovatelně vzdůru :-) Moc mu to přeju a obdivuji jeho vytrvalost !

Po cestě jsem potkala i bio farmičky a viděla kozy, koníky, ovečky, krávy a vždycky jsem měla sto chutí se za nimi rozběhnout ... Ale u koníků jsem se už předtím vyfotila ... Táta ze mě rostl, když mě zase viděl podlézat elektrický ohradník ... Já to prostě nevydržím jen tak se na ně dívat a nejít si je pohladit :-)

Poslední dobou trénink docela flákám a bylo to poznat, ty nevětší kopce jsem nevyběhla, ale hlavně jsem už předem měla v hlavě přednastavené, že to beru spíš turisticky a nechci se tam na týden zřídit ... Užila jsem si to :-) I když ta finišová rovina byla nekonečná, přišlo mi, že ta silnice vůbec neubíhá ... Ale nakonec už byl cíl v dohledu ... Táta mě docela nakrknul, protože mi šel asi posledních 400m naproti, tak jsem mu říkala, ať mě nechá být a on že už poslední kopec a jsem tam ... No a jak jsem byla naštvaná a chtěla jsem od něj pryč, tak jsem ten kopec vyběhla ani nevím jak :-D A hned v cíli jsem mu chudákovi vynadala, jak si to představuje, že mě má v cíli vítat jako vítěze a ne mi jít pomáhat ... Tak z toho byl smutný a odešel ... Nakonec mi to bylo líto, tak jsem překousla svojí hloupou ješitnost a šla se mu omluvit, že vím, že to myslel dobře, ale ať už mi to příště nedělá...

Ale vezu si domů spoustu krásných zážitků !

Čas mám něco málo pod dvě a půl hodiny a táta pod dvě, je to prostě můj machr :-)

Taky jsem udělala důležité rozhodnutí, chci tak trochu začít nový život a to s tím, že se budu stěhovat ... V Plzni mě nic nedrží, ve škole jsem spíš nešťástná a to z víc důvodů ... Naopak Praha mě táhne magnetickou silou, vidím tam spoustu nových možností a prostě se tam cítím dobře ... Už jsem pevně rozhodnutá, teď už "jen" řeším bydlení, školu a práci ... Ale to nebude zas takový problém, vroucně si to přeju a těšim se na to :-) Dokonce už mám skoro na jisto sympatickou spolubydlící, jen o málo starší než já a to vitariánku a běžkyni :-) No co víc si přát ? Doma už to vzali a pomáhají mi a podporují mě, jen táta to ještě neví, tomu to budu muset říct nějak opatrně, až bude vhodná příležitost ... Ale on jezdí do Prahy často, tak by mě mohl kdykoli navštívit a i já bud jezdit do Plzně, ale myslím, že jemu bude trvat déle než to vstřebá ... Ale snad pochopí, co mě k tomu vede a také mě podpoří :-)

A zrovna zítra tam jedu ... Na sraz raw foodistů :-) Moc se na ně těším, budeme plánovat další kroky v naší propagaci ... Jsem z toho nadšená a hořím elánem, ukázat všem, jak je skvělé žít svěží život :-) A tihle lidé "trpí" úplně tou samou nemocí ... byl to můj sen, až to bude v mých silách a budu k tomu mít víc prostředků, přála jsem si otevřít si restauraci, kde by se podávaly ovocné šťávy a koktejly, saláty a spousta dalších potěšení žaludku i duše vyrobených jen z darů přírody v nezměněné formě ... A zároveň s ní rozjet projekt, díky němuž bych lidi seznámila a zkamarádila s ovocným světem plným kouzel :-) a hle, ono to přišlo dřív než jsem čekala, nejsem jediná, kdo má takovéhle sny a cíle ... A co dokáže jeden člověk oproti skupině nadšenců ? Freshness společně s Rájem Chutí je dynamická kombinace ... Víra, Láska a nadšení dokážou neskutečné věci ... Poznala jsem to hlavně minulý víkend, kdy jsem byla na oslavě Filipa Říhy na jeho Chalupě na křivoklátku ... Prožila jsem neskutečně krásný víkend a poznala partu krásných a milých lidí ... A taky ochutnala spoustu dobrůtek z Ráje Chutí od pana mistra sushi Filípka :-) Jeho Láskyplná duše, kterou jsem viděla hned v první chvíli a cit pro dobré jídlo, jsou pro mě uchvacující kombinace !

Jsem vděčná za cestu, kterou mě život vede, cítím, že je spostu krásného právě přede mnou :-)