Start do nového roku

Můj milý deníčku, mám to sice jen v hlavě, ale tím, že si to sem napíšu to zpečetím a také se k tomu budu moct vracet a ve slabších chvílích připomínat - Je tu opět konec roku a začíná nový, nové desetiteltí a proto jsem se rozhodla, že i já bych měla s novým začátkem přinést další vylepšení do každého ze svých dní...

Novoroční předsevzetí !

Chtěla bych:

- jednoduchá ovocná strava se zeleným (pouze, bez míchanic, sušenic, oříškovic, semínkovic a

podobných výmyslů)

- chodit do postele nejpozději ve 22h a vstávat nejpozději v 7h

- každý pátek 36h půst (popř. v sobotu šťávový půst)

- chodit dál pravidelně cvičit

- chodit aspoň jednou týdně s miláčkem plavat

- běhat a pokud možno natrénovat na 1/2 maraton (popř. maraton)

- trávit víc času v přírodě a na čerstvém vzduchu

- zbavit se veškeré chemické kosmetiky a drogerie kolem sebe

- hodně číst a vzdělávat se

- udělat úspěšně masérský kurz

- udělat úspěšně zkoušky ve škole

Co bych si přála:

- najít si s miláčkem nové, krásné bydlení, kde bychom měli každý prostor pro sebe a svojí

činnost

- dělat práci, která mě bude bavit a uspokojivě živit

- jet na dovču do Thajska

Víc mě teď nenapadá, jen bych to teď chtěla trošku rozebrat - k tomu prvnímu bodu: V tomhle mám už dlouho jasno, jedině čerstvé zralé syrové ovoce mi dává zdravý, sílu, vitalitu a chuť do života, nejlépe mono a tak jak jsou ... Tak ráda si vezmu k večeři nebo k obědu plnou náruč mandarinek a loupu si je jednu po druhé, jak krásně to ta příroda vymyslela :-) Nebo čapnu banán ke sváče, oloupu a baštím jako opička ... Nebo v létě, chuchnu meloun, ten krásně křupe a jak voní ! a pak jen lžičkou s radostí doluju tu šťavnatou přesladkou dužinu ... A jak se pak člověk cítí, naplní si bříškou a šel by nejraději na louku válet sudy a běhat ! Tohle prostě nemá chybu, nemá smysl hledat něco jiného, jen tohle je ta správná cesta ... V poslední sobě jsem párkrát zkušebně ťápla vedle, ale jen jsem se utvrdila, že jen ovoce jen ta správná cesta pro mě ... Ani oříšky a semínka ne, jen zalepí žaludek a zatěžkají hlavu, není v nich ta čerstvost a život ... Ale zelené to jo, to mám ráda - ledový salát, čínské zelí, polníček, římský salát, hlávkový, to všechno mi moc chutná, třeba společně s rajčátky, paprikami, avokádem nebo jinými plody ve formě večerního salátku ... Jen jsem se ještě asi nenaučila tolik rozpoznávat a vychutnávat si ty jemné chutě, nebo je to možná tím, že plodová zelenina ze supermarketů není tak kvalitní, ale aspoň nějakou lehkou zálivku si na salátek dávám, většinou z citrónu nebo limetky a sirupu z agave, to mi moc chutná ... A čerstvé bylinky mám také moc ráda ! Hlavně pažitku, oregáno a bazalku ... Ale především to sladké ovoce ! Mandarinky, pomeranče a šťávy z nich, zlaté kiwi, zralé banány, to teď asi nejraději, pak jablíčka, hrušky, hrozny, jahody, třešně, melouny, hlavně piel de sapo a vždy to co je zrovna v sezóně ... Ale kořenová zelenina mi už nic neříká, někdy dostanu chuť na trochu strouhané mrkvičky nebo šťávy z ní, hlavně na podzim, ale víc nic ... Ještě ze zeleniny v létě občas sladký hrášek a kukuřici...

Vím, že jen tak budu v harmonii se svým tělem ... No a když se k tomu ještě přidají ty pravidelné půsty, kdy si trávení hlava a celkově organismus odpočinou, tak to bude balzám :-)

A také jsem si uvědomila, jak je důležitý spánek pro tělo i duši, hlavně spánkový režim ... Chci dopřát svému tělu to nejlepší, i nejlepší odpočinek, protože ho nadevšechno miluji, tak jsem se rozhodla chodit brzy spát a brzy vstávat ... Místo televize si číst, vzdělávat se, učit se a zajímat se o věci, co mě baví a které dávají smysl...

A další částí zdravého a plnohodnotného životního stylu je pohyb ... Ten mi dává sílu a elán ! Nemohla bych bez něj být, je mou milovanou každodenní ranní "kávou" ... Ať je to posilovaní, protahování, plavání, běh nebo cokoli jiného ... Chtěla bych si zlepšit pružnost, sílu a výkonnost a v neposlední řadě i postavu :-) A také natrénovat zase na půl maraton, protože to byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života...

Taky jsme se s miláčkem rozhodli, že se přestěhujeme, do většího bytu (domečku), dál od centra, kde budeme my i pejsek mít víc zeleně a hlavně prostoru, každý pro sebe, což nám přinese harmoničtější spolužití a více prostoru pro naše činnosti ... Nejvíc bych si přála malinký domeček s malinkou zahrádkou, snad se mi to splní !

A snad se podaří vydělat i nějakou tu korunku navíc, abych se konečně mohla podívat na bílou písečnou thajskou pláž a pochutnat si na zralém durianu přímo v místě jeho bydliště ;-)

Teď už musím jít spát, zítra napíšu ohlednutí za rokem 2009 a když to vyjde tak i události uplynulých dní :-)

Život je krásný, jupííí !

Tak jsem už snad zase zprátky

Ležím zavrtaná v posteli pod peřinami, venku padá sníh a svítí sluníčko, byla jsem tam před chvilkou, provětrat se s miláčkem a psíkem ... Pěkně mrzne, ale kupodivu mi to ani moc nevadí ... Ve čtvrtek v noci jsme jeli se ségruš do Vídně, byl to úžasný výlet ! Přijeli jsme tam už ve čtvrt na šest ráno, tak to bylo docela zajímavé, když jsme rozespalé a zmrzlé hledali po cizím městě, kde se schováme a hlavně kam si dojdeme na záchod :-D Trhy a většina obchodů, kaváren a restaurací otevírá kolem jedenácté hodiny ... Kromě moru McDonald´s ... Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale díky bohu za něj ! Od půl sedmé, hned jsme tam zahučeli :-D Trochu jsme se ohřáli, dali si čaj a vyrazili na projížďku tramvajemi po městě ... Vídeň je kouzelná ! Po jedenácté jsme vyrazili na trhy - spousta krásných věcí, žádné kýče, ale ručně dělané originální dárky, ze všech možných materiálů ... A co pak ten večer ! Radnice svítila jako pohádkový zámek, nádherné barevné výzdoby svítili ze všech stran ! Do toho krásné trhové stánky, vůně svařáku a spousta veselých lidí ... Byli jsme obě u vytržení !

Cesta zpět už byla trochu krušnější, měli jsme přestup v Brně, kde jsme museli čtyři hodiny v noci sedět v non-stopu a pak přetopeným autobusem s vydýchaným vzduchem do Prahy ... Jak já se už těšila do pelíšku ! To bylo ale až kolem půl sedmé ... Takže se spánkem to byla docela býda...

Tohle byl krásný den a moc jsem si to užila, ale celý den mě něco žralo zevnitř, neumím to ani definovat, ale hodně jsem bojovala sama se sebou, dost negativních emocí lezlo na povrch ... Dost úzce to i souviselo s jídlem, úlety, kterými jsem si dávala jednu ránu za druhou, ale nějak to nešlo zabrzdit ... Najednou jsem to prostě nebyla já a to moje pravé já nemělo sílu prodrat se na povrch a zasáhnout, úplně jsem se v tom utopila ... Začali se mi vracet podobné psychické stavy jako už v minulosti a tak jsem musela už nějak zasáhnout, nešlo to už vydržet ... Od včerejška mám půst, cítím se docela dobře a uvidím, jak dlouho ho budu držet, dost mi to ale pomáhá ... Třeba včera jsem jen tak ležela a najednou jsem začala brečet ... Bez nějakého velkého opodstatnění, najednou to prostě přišlo, nával lítosti, smutku, beznaděje, to všechno procházelo i se slzami ven a já najednou ucítila ohromnou úlevu...

Teď už začínám cítit, jak se mi vrací radost ze života, klid na duši a doufám, že po půstu to bude zase láska k ovoci a zelenině, nadšení z vita energie a odmítavý postoj k denaturované stravě ... Je zvláštní, že na začátku jsem na tom byla s přesvědčením mnohem lépe než po roce ... Bylo mi krásně ! Věděla jsem, že jenom vita je ta správná cesta a cokoliv jiného pro mě bylo nemyslitelné, to vím samozřejmě i teď v tom se nic nezměnilo, ale někdy mi dělá problém ten trend udržet ... Člověk si myslí, že když přešel ze dne na den a začal se hned cítit dobře, tak má vyhráno, ale po delší době, co se pročistí povrch, začne se detoxikovat i nitro a to kolikrát může způsobit několikrát větší problémy než vyrážky a rýmu ... Je to běh na dlouhou trať, člověk stále poznává další a další aspekty svého Já a ne vždy je snadné se s tím poprat a vyrovnat ... Ale já to nehodlám jen tak vzdávat ! Půst je to, co právě teď potřebu, pročistit si tělo i mysl ... Obojímu jsem teď dost ubližovala a o Vánocích si hodlám dopřát pořádnou dávku péče a Lásky !

A to radím i všem ostatním ;-)

Někdy je mi z toho smutno

Někdy si člověk myslí, že konečně potkal toho, kdo mu rozumí, přijímá ho takového jaký je, stojí při něm a chce s ním sdílet zážitky, myšlenky a život, je to krásný pocit ... Už dřív jsem psala o tom, že už dlouho si uvědomuji, jak mě lidé vidí a podvědomě se ke mě staví, s opatrností, odstupem a obavami ... Když mě hned neodsoudí a něco je ke mě přitáhne, tak si stejně časem začnou vytvářet bariéry ... Myslela jsem, že mám přátele, ale vždy se ukázalo, že nikdo z nich nepochopil mojí podstatu, přesto, že jsem se s nimi snažila žít v souladu a pomáhat jim, jak jsem jen uměla, nikdy se nezbavili toho podvědomého "strachu" ze zrady, kterou bych se proti nim provinila ... Bolelo to, ale časem jsem se s tím naučila žít ... Jen asi táta a máma byly jediné výjimky a proto si jich tak bezpodmínečně a nade všechno vážím ... I když to tak třeba z prvu vypadalo a chtěla jsem tomu věřit, nikdo kromě nich v mém životě mě neměl rád pro to, jaká opravdu jsem a ani to nikdy nepochopil, vždy znovu a znovu se opakoval ten samý scénář a to srdce, které jsem dávala přímo na dlani, skončilo zase na podlaze ... Prý ten můj had v očích, jak mi jednou řekl Patrik ... Přitom jsem se jen snažila milovat a s ostatními radovat.... Vždycky jsem si musela hrát na tu statečnou a ledovou i když mi z toho pukalo srdce...

Tři dny jsem baštila jen zlaté kiwi a pila pomerančovo-mandarinkovou šťávu, včera jsem přišla domů promrzlá a hladová, tak jsem si udělala banán s jablíčkem, zázvorem a skořicí ... Ráno jsem si byla zacvičit, to bylo moc fajn, cítím se pak vždycky skvěle, svěže a nabitá :-) Byla jsem doma sama, tak jsem se rozhodla, že si sjedu do města do jednoho krámku s přírodní kosmetikou, abych udělala změny v koupelně směrem k ekologičtějším a pro moje tělo příjemnějším a přírodnějším variantám ... Venku bylo chladno, deštivo, ale já stejně mezi lidmi po ulicích vesele pobíhala ... Ne že bych snad chtěla utéct kapkám deště, ale prostě tak, z radosti :-) V krámku byla moc milá paní, která si se mnou povídala a dlouho se mi věnovala ... Nakonec jsem si koupila exotický sprchový olejíček (za studena lisovaný olej z kokosu a makadámiových ořísků), tak krásně sladce voní a mýdlo z olivového oleje a skořice, ta se na zimu hodí ... Už jsem ale docela promrzla a nemohla jsem se dočkat, až přijdu domů a dám si horkou sprchu ještě s novým mýdlem a olejíčkem a pak si zalezu do pelíšku a dám si ovocný oběd ! Jenže před domem jsem nešťastně zjistila, že jsem si zabouchla klíče ... Tak jsem musela jet za miláčkem zpátky do města, aby mi půjčil svoje ... Když jsem čekala na tramvaj směrem domů, už jsem to nevydržela, protože jsem měla strašný hlad a koupila jsem si naproti u vietnamce hrušku, jé ta byla sladká !

Když jsem přišla domů a najedla jsem se vlezla jsem natěšeně do horké sprchy, když jsem se umyla, vzala jsem si župan a zahučela ještě postele pod peřinu ... To mi bylo tak dobře a teplíčko ! Ani nevím jak, ale tvrdě jsem usnula a vzbudila se až v půl páté ... Ale tak krásně se mi spinkalo :-) Včera jsme měli na programu už dlouho plánovanou jaterní očistu, tak už jsem nic nejedla ... Když přišel brouček domů, tak jsme ještě lenošili a povídali si a v šest hodin jsme začali pít glauberovu hořkou sůl, po dvou hodinách znovu a po dalších dvou hodinách půl hrnku olivového oleje s půl hrnkem grepové šťávy - to vám bylo všechno tak odporné :-/ Pak jsme zalezli do postele a dali si na játra teplý rašelinový polštář ... Nebylo mi moc dobře a až kolem půlnoci jsem usnula ... Kolem půl třetí jsem se vzbudila, s nesnesitelným nucením na zvracení ... Tak jsem vyběhla z postele a na několikrát to všechno zase vyhodila ven :-/ Nepřála bych vám to zažít ! Bylo mi strašně zle a pořád jsem cítila ten mastný olivový olej ... Dopoledne se ještě mělo pokračovat ze solí, to jsem už ale nehodlala po nočním zážitku podstoupit a taky by to asi ani moc smysl nemělo, když jsem ten olivový olej se šťávou vyhodila ... Tohle byl na můj citlivý žaludek trochu silný šálek kávy...

Dnes jsme si se ségruškou zarezervovali na pátek jízdenky do Vídně, už se na to moc těším ! Nějaké odreagování a výlet potřebuju jako sůl ... Tam to bude krásné, spoustu vánočních výzdob a vánoční trhy, snad i sníh, úplně jiná atmosféra než tady ... A hned po tom máme o víkendu školu, na tu se taky moc těším, protože minule jsem jí kvůli nemoci propásla, navíc teď už tam se mnou kromě mamky chodí i drahoušek, tak o to je to lepší :-)

Dnes: - 0,5l pomerančovo-mandarinkové šťávy

- 800g zlatého kiwi

(a teď se chystám na salátek, už jsem ho neměla asi týden, tak se na něj těšim)

Gold kiwi - můj nejmilovanější oblíbenec :-)

Nějak jsem se v tom životě zamotala

Můj nejmilovanější deníčku ! Jak jsem tě mohla tak opomínat, když jsi mi tak chyběl :-( Pročítám teď po několika měsících tvoje stránky a nostalgií se mi tají dech ... Přemýšlela jsem nad tím, proč opravdu jsem tak dlouho nepsala ... Připadá mi teď, jako by to byl skoro někdo jiný, kdo psal tyhle radostné řádky... Ne že bych teď neměla v životě radost, jen mi přijde, že jsem se sama ve víru změn nějak zamotala ... Jak krásně se mi vzpomíná na ty jarní dny, kdy jsem přišla ze školy z Plas s tím, že už jsem se nemohla dočkat, že budu doma sama a budu si celé odpoledne užívat knížek, přemýšlení, lenošení a sama sebe doma v teplíčku nebo v horké vaně plné bublinek :-) Jak mě tahle odpoledne chybí... A nebo ty sluníčkové víkendy s maminkou, kdy jsme se nadlábli ovocem a vyrazili třeba válet se do Všerub na louku a snít a nebo na brusle do parku, užívat si pohybu, povídat si a poslouchat řeku....

Kromě mamky mi moc lidí nerozumělo, ani jsem se nesnažila měnit se k jejich obrazu a nebo jim vysvětlovat svůj svět... Užívala jsem si šťastně melancholie a toho leteckého pohledu na svět ... Byla jsem jako pták, co se kouká na svět z oblak a raduje se ze světa krásy ... Nezkoumá nedostatky, nekritizuje, vidí jen Lásku, která je vlastně to jediné, co opravdu existuje :-)

Jak mě naplňovalo příjemným klidem, sednout si doma v obývacím pokoji, zapálit si svíčku, pustit si nějakou milou meditační hudbu a kreslit si mandaly ... O ničem nepřemýšlet, jen se vžít do barev a vzorů, stát se jimi....

Moje Já se zamotalo do víru velkoměsta, podlehlo chvilkovému vzrušení, slétlo k zemi a chtělo se stát součástí toho, co po celou tu dobu sledovalo ... Ale asi opravdu není všechno zlato, co se třpytí ... Po tom mráčku se mi teď začalo stýskat a nějak se ztrácím v tom co je správné ... Mělo by to být právě to, co cítí moje srdce a tím si teď právě nejsem jistá, snad se to časem nějak vyvrbí...

Snažím se teď hledat věci, které by mě bavily, ve kterých bych se našla ... Určitě je to kreslení a tvoření, když se celá zapojím do té činnosti a stanu se její součástí :-) Taky se chci učit ! Škola přírodní medicíny je čím dál tím zajímavější, ale už i náročnější, proto se jí teď začnu více věnovat ... Také si chci v únoru udělat kurz na sportovní a rekondiční masáže a pak se dál rozvíjet v tomhle směru terapeuta ... Těším se, až tohle budu moct předávat lidem, až budu mít dostatek zkušeností a dovedností a budu jim pomáhat na rozcestí života a ukazovat jim krásu a moc přírody ... Sama se k ní teď chci více obrátit ... Už dřív jsem měla ten směr a v poslední době jsem z té cesty trochu nějak zase sešla ... V nejbližší době hodlám vyřadit chemické a nepřirozené věci ze svojí těsně blízkosti ... Taky chci zase trošku pokročit v očistě těla ... Tento týden se chystám udělat si jaterní očistu a od včerejška jím jen pomeranče, mandarinky (převážně šťávu z nich) a zlaté kiwi, mám ho doma hromadu, po akci v Kauflandu :-) Moc mi to chutná a dělá dobře !

Včera jsem byla také poprvé na power joze, bylo to moc fajn ... Zjistila jsem, že ty všelijaké krkolomné pozice mi dělají dobře ... Pamatuju si, že už jako malá jsem vyváděla na gauči u televize takové kousky s hlavou vzhůru a zapletenýma nohama, že to nikdo nechápal :-D Začnu na ní teď chodit pravidelně ... A taky na další cvičení a běhat ... Zase jsem se teď trochu dostala z kondice po pauze, co jsem byla "nemocná" ... Vrátil se mi zánět ledvin, který jsem před rokem z nevědomosti potlačila antibiotiky ... Tentokrát jsem se nedala a přetrpěla horečky, bolesti hlavy, prospala několik dní, dala si čtyř denní půst o destilované vodě a pak dva o pomerančové šťávě a byla jsem zase jako rybička ;-) Bylo to pro mě velké vítězství, protože jsem poprvé překonala nemoc bez léků... To že doktoři říkají, že bez antibiotik na zánět umřete je hloupost ! Moje tělo ví, jak se léčit a jedy k tomu nepotřebuje....

Už začala zima, ale jen podle kalendáře, venku je takové sychravé počasí, ale na prosinec to ani nevypadá ... Začouzená Praha mi taky zrovna nedělá dobře ... Je tu spoustu krásných míst, kde je víc zeleně a přírody, dokonce místa, kde jsem ještě nebyla, ale v zimě si zalezu k topení nebo do pelíšku a nikam se mi nechce :-) Asi brzo s mamkou někam utečeme ! Taky se jí prý stýská a má mi co povídat ... Mám teď kolem sebe spoustu povinností, které mě zatěžují ... Nejraději bych se sebrala a utekla někam pryč od všeho, nejlépe do teplíčka ... Ležela bych v teplém písku, zavřela bych oči a jen si užívala přítomného okamžiku bez myšlenek ... Určitě i na to přijde chvíle, teď je to pro mě zkouška, se kterou se musím vypořádat...

Život je zvláštní, ale stojí za to ho žít, jsem tolik vděčná za to, co mi každý den přichází - zkoušky, příležitosti, vědomosti a nová poznání !

Dnes: - 0,4l pomerančovo-mandarinkové šťávy

- 9 zlatých kiwi

- 0,4l pomerančovo-mandarinkové šťávy

(a k večeři to budou asi nejspíš zase kiwi :-))

Mějte krásný den....................

Moje nová psí kamarádka Bairinka :-)

Kde jen začít...

Ani nemůžu věřit tomu proudu, který mě žene dopředu ... Během posledních dvou mesíců se toho stalo tolik moc, že ani nestíhám vstřebávat radosti a dojmy ... Asi se budu opakovat, ale nikdy nepřestanu děkovat té myšlence, která mi přišla a díky níž jsem během tří týdnů byla pražanda ... Bože jak je tu krásně ! Jsem tu tolik šťastná ... Samozřejmě velkou část v tom hraje můj miláček, kterého mi taky seslalo samo nebe ... Nebyly to měsíce, ale roky, kdy jsem se hrabala ve svém životě, plácela se jako ryba na břehu a hladala ... Hleda smysl života, Lásku, přátele a především sama seba ... Jako svoje poslání jsem viděla pomoc druhým, to byla moje největší radost ... Bylo mi potěšením vyslechnout ty, kteří za mnou přišli s prosbou o radu nebo se jen chtěli vypovídat ... Dávala jsem jim všechno ze sebe a pak mě hřálo u srdce, když jsem viděla, že moje přičinění k něčemu bylo, že jsem někomu byť maličko mohla pomoct odrazit se od dna nebo se nasměrovat na sprvnou cestu ... Ano, měla jsem kolem sebe spoustu lidí, kteří mě s oblibou vyhledávali, ale jak jsem moc dobře věděla, ne kvůli mě samotné, ale kvůli sobě, ani si to sami neuvědomovali ... Měli mě rádi jako tu, co je podpoří, pomůže, vždycky vyslechne a bude oporou ... Nikdo ale neviděl mě, mě samotnou, moje Já, které se trápilo, snažilo se drát na povrch, ale ego ho tlačilo zpět k zemi ... Bylo to pak doprovázené depresemi, pláčem a ubližováním sama sobě ... Přechod na vita mě ale hodně posunul ... Čím dál tím víc zjišťuji, že to co se změnilo na fyzické schránce, zlepšení bdělosti, výtrvalosti, zdraví a regenerace je zanedbatelné oproti tomu, jak se změnila moje psychika ... Najednou bylo jedno co se děje kolem, nepotřebovala jsem nikoho a nic, byla jsem šťastná sama se sebou, chodila sportovat a radovala se z maličkostí ... Všechno bylo veselé, zářící a úsměv z mé tváře nemizel ... Řekla jsem si, že už nebudu nic řešit a mermomocí hledat, umím být šťastná i sama ... I když se můj život od života mých vrstevníků dost odlišoval, byla jsem spokojená ... Smířila jsem se s tím, že jsem prostě jiná a že to má svůj hlubší význam ... Začali se dít skvělé věci a tak jsem si vysnila, že jednou, až na to budu mít prostředky, chci zasvětit svůj život propagaci mého vita fresh food vegan stylu a ukázat druhým, jak moc život na ovoci může být jiný ... Ty lehké vibrace, radost, láska k přírodě, sportu,... Člověk najednou začne vidět nové aspokty života ... Když jsem se oprostila od veškeré křečovitosti a nechala se unášet přirozeností stala se neuvěřitelná věc - všechno začalo přicházet samo ... Vše začalo jednou pohnutnkou, jednou neskrotitelnou myšlenkou, která spustila řetězec událostí a jevů ... Říká se, že co si člověk zasadí musí také sklízet ... A já právě sklízím lány obsypané sladkými plody života, nevím, kam dřív se podívat, co dřív ochutnávat a ani na obzoru nevidím konec těch krás ... Nemůžu ani uvěřit, že tolik štěstí si sama zasloužím a nevím, jestli ho tolik můžu vůbec unést ... Mám krásný byt, kde se konečně cítím doma, bydlím v nádherném městě, kde se cítím skvěle, je tu tolik krásných míst a pořád je co objevovat ... Mám skvělou práci, která mě naplňuje a baví ... Mám spoustu skvělých upřímných přátel, od kterých mám pořád co se učit, inspirují mě k novým věcem ... Navíc už teď společně s nimi můžu ukázat světu, co je to VITAlife, naplno a energicky, se vší náležitostí ... Mám miláčka se kterým mám od samého začátku krásný úpřímný vztah bez zástěrek a mocenských her, jsme si rovni, doplňujeme se a lásku si vyměňujeme stejnou měrou ... Jen s málo lidmi jsem zažila tolik moc za několik let jako s ním teď za měsíc a půl ... Je to jako sen, už jsem nevěřila, že něco takového vůbec existuje a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mě ... Rozplývám se v tom pocitu něhy, kterou k němu cítím ... Vedle něj jsem silná a sebevědomá, to je to nejvíc, co mě společně s ovocem nabíjí ... Nejkrásnější na vztahu je, že člověk teprve teď začíná poznávat sám sebe až do hlubokého nitra, z úhlu, který nikdy neviděl ... Ale zároveň jsme oba svobodní sami v sobě, každý máme své zájmy a radosti o kterých si nadšené povídáme ... Ta vděčnost za to co prožívám mi trhá hruď ... Nemůžu víc než se jenom smát a smát a snažit se tím aspoň trochu upustit tu bombu emocí, která ve mě burcuje, abych to vůbec mohla na fyzické úrovni zvládnout :-) DĚKUJI, to je jediné, co můžu říct a budu to pořád a pořád opakovat ... Nečekala, jsem, že bych někdy potkala člověka, který by žil stejný životní styl jako já a rozumněla jsem s ním a teď jsou to všichni mý přátelé, které kolem sebe dokonce i má drahá polovička ... Teď jak to píšu, musím se štípnout a ujistit se, jestli to opravdu není ten nejbláznivější a nejrůžovější sen ... Vypadá to ale opravdově !

A teď abych se taky dostala k tomu co se v poslední době událo ... Doufám že na nic nezapomenu, bylo toho tolik ... Měli jsme týden džusový půst, cítila jsem se při něm skvěle, lehce, i když některé dny byly slabší a jiné naopak maximálně euforické ... Už jsem se ale nedočkavě těšila na pevnou stravu, na salátky a dobrůtky :-) Po půstu jsme byli ve Velkých Hošticích u Opavy, tam má Luky rodinu ... Moc ráda jsem je poznala, byli na mě milý a cítila jsem se tam dobře ... Navíc krásné klidné prostředí ... V noci, když jsme přijeli šli jsme se projít na hřiště k lesu ... Byla tma, ticho, ale to nebe ! Lehli jsme si na zem a v objetí sledovali noční nebe poseté miliardou hvězd ... Ještě teď se mi při té vzpomínce tají dech ... A to jsem si vždycky myslela, že nejsem romantik :-D Druhý den ráno jsme vyrazili zaběhat si, sluníčko svítilo a pěkně jsme se vyblbnuli :-) Odpoledne jsme jeli nakoupit, na procházku na zámek a doma jsme si udělali salátek, pustili si film a užívali si zamračené počasí v pelechu ... Brzo jsme ale museli jet zpět ... Taky jsme byli v Plzni zasadili jsme si ve Všerubech malou hrušku a měli z toho neskutečnou radost ! Byli jsme na Kozlu na procházce a pak jsme spali u taťky, kde jsme si společně s ním udělali salátek a pak na domácím kiné shlédli filmík ... Ráno jsme už vyrazili zpět do Prahy ... V Praze si užíváme každý den, děláme si dobrůtky, kino, chodíme na procházky, výlety, do parku a užíváme si nás krásný domov a sebe navzájem, co víc si přát ... Pak jsme byli znovu v Opavě, koupili jsme si tam stan za 209,50,- :-) Chtěli jsme ho hned otestovat, tak jsme ho vzali a šli do lesa ... Tam jsme si udělali ohínek - nádhera ! Měla jsem pocit, že bych takhle mohla žít už napořád ... Oheň, stan, vytahaná mikina a tepláky :-) A jenom cestovat s baťohem na zádech ... Jen asi ve tři v noci nás vyděsily nějaké zvuky, křupání větví a funění ... Stuhla mi krev v žilách a hlavou mi lítaly ty nejhorší myšlenky ... Troška adrenalinu ale neuškodí ... Za chvíli se to sklidnilo a už jsme neslyšeli nic ... Spali jsme asi do půl dvanácté :-) Večer jsme šli na akci od jednoho místního rádia, vrátila jsem se zpátky v čase - stage, hudba, louka, spousta opilých tančících lidí, světla,.. Bavil jsme se skvěle ! Musím přiznat, že jsem taky pila, nedalo mi to ... Ale aspoň jsem se utvrdila v tom, že takhle už ne ! Nebylo mi pak vůbec dobře ... Ale přesto na to vzpomínám jako na pěkný večer ... Brzy ráno jsme jeli na freshness prázdniny do českého ráje ... Krásná příroda, spousta skvělých lidí ... Spali jsme venku v našem stanu za 209,50,-, kde jsme měli z peřin, polštářů a spacáků udělaný pěkný pelíšek ... Byl to fajn týden ... Jeden den jsme byli na celodenním výletě a po cestě jsme potkali švestky, hrušky a špendlíky, těmi jsem si ládovala pusu i kapsy ... No a když jsme potkali kukuřičné pole, tak to se mnou byla konečná, měla jsem kukuřici až za ušima :-) Taky jsem si tam užila na workshopech korálky, malování, koupala jsem se v bazénu, a koně !!! Kousek od nás v malinké vesničce měli statek a jízdárnu ... To jsem si nemohla nechat ujít ... Šli jsme tedy s klukama ... Byla to vyjížďka přes pole, kolem lesu, asi hodina a půl, moje první vyjížďka na koni ... Samozřejmě jen krokem, ale náramně jsem si to užívala, ještě ta příroda k tomu ... Už jsem zapomněla, jak nádherný pocit je sedět koni na hřbetě ... Měla jsem tmavě hnědou klisnu, jmenovala se Green ... Ze začátku byla docela hodná a oddaně mě nesla, ale ke konci už měla asi hlad a užďobávala trávu kde to šlo ať jsem jí tahala a okřikovala jak jsem chtěla, nějak mě neřešila :-D Tak mě dostali, že jsem musela druhý den přijít znova ... Půjčila jsem si Oldovo kolo a sjeli jsme za nimi s Anežkou až na pastvinu ... Vzali jsme sebou jablíčka a krmili jsme je ... Mohla bych tam sedět na trávě a pozorovat jejich nevinost a ladnost hodiny a hodiny a nikdy by mě to neomrzelo ... Uvědomila jsem si, jak moc mi koníci chybí - Falko, Navaro, Terezka, Salome, Pája :-( Až pojedu do Plzně, musím se za nimi jet určitě podívat !! Taky jsem se opalovala a poslední odpoledne a večer byl fire walking - neuvěřitelný zážitek ... Přešla jsem koberec žhavých uhlíků dvakrát - neskutečná euforie ! Jen v noci mi hořely nohy a měla jsem návali nepříjemné energie, ani nevím, co to bylo za reakci ... Co se týče jídla... Bylo ho až moc, zbytečně moc času jsme trávili přípravami, jedením a pak jsme byli nacpaní a museli odpočívat ... I když mi tam spousta jídel chutnalo, není nad to cpát se melouny a jiným sezóním ovocem v přirozeném stavu bez hordy tuků ... Další přínos tahle dovolená měla, že jsem se tam konečně osobně seznámila s Oldou, stejným durianovým bláznem jako jsem já ... Od začátku jsme si sedli, spoustu času jsme strávili povídáním a plánováním dovolené v Thajsku :-) Chtělo to pak dát tělu odpočinek, tak v sobotu jsme měli půstík, byla to docela síla, byli jsme slabý, ospalý a já i docela protivná ... Do Prahy jsme přijeli ve dvě, večer jsme šli do kina na Harryho a pak šup do hajan ... Když jsem ráno scházela schůdky z palandy, myslela jsem, že mě nohy neudrží ... Než se vzbudil Lukášek, došla jsem do Alberta a koupila melouny ... Nejdřív jsme měli galiu a pak Piel de sapo ... Bože ten byl ! Tak měkký a sladký meloun jsem snad neměla ! Nemohli jsme se ho nabažit ... Koupili jsme pak ještě jeden, dva vodní v Kauflandu a vyrazili na oběd s Ivankou do parku ... Slunko pálilo, tak jsme se jen tak povalovali v trávě a hodovali - zbožňuju tyhle obědy ... Pak jsme jeli domů, Luky si jen vzal věci a jela jsem ho doprovodit na vlak ... Poprvé po měsíci co jsme spolu jsme se loučili ... Jel domů, vyřídit si nějaké věci a vrátí se za týden ... V pátek přijede mamka a o víkendu máme školu ... Už se na ní neskutečné těším :-) !!! A na školu taky ... Ještě mám co psát, ale to až později...

..............ŽIVOT JE KRÁSNÝ................

Svěží šťávy - 1.den

Přišla chvíle a vyplynula myšlenka, že bych se chtěla na chvíli odpoutat nohama od země a užívat si jen euforie s pomocí čerstvých ovocný šťáv ... Je léto, sluníčko nic nezanedbává a skvěle plní svojí funkci dávat Zemi světlo, teplo, Lásku a radost - ideální podmínky pro šťávový půst !

Dřív jsem si těhlech experimentů občas užívala, ale když člověk jede na téhle povznášející lehké vlně jen málo kdo mu rozumí ... Mám kolem sebe teď spoustu skvělých čistých lidiček, kteří jsou pro takové pokusy otevření, tak jsem navrhla, že bychom mohli podniknout hromadně veřejný šťávový úlet :-) ! To jsem ale ještě netušila, co za věci z toho velmi brzy vyplyne... Když jsme na Freshness vypustili tenhle nápad do vzduchu, najednou se začaly objevovat reakce lidí, že zrovna s tímhle měli v plánu začít nebo dokonce už začali ... Jaké to "náhody" :-) Super ! Tak od včerejška jsme se do toho pustili ... Já nejen virtuálně, ale společně s dalšími dvěma dušičkami, které jsou mi od neděle milými hosty v mém ovocném doupátku :-) Ještě v neděli jsme si užívali salátku a kešu oříšků a od pondělí od dopoledně jsme najeli na ovocné šťávy ... Moje první byla kolem 11 v parku ve Stromovce, kde jsem byla s Ivankou na bruslích ... Byla to melounová cantaloupová (mňam) ... Skvěle jsme si zabruslili, sluníčko hřálo, probrali jsme události uplynulých dní se všemi novými klepy a drby :-) a šťáva byla milé osvěžení ... Rozloučili jsme se v půl dvanácté na Holešovickém nádraží, kde jsem nasedla na metro a jela do práce do BioTrendu, Štěpanská 11 ... Jsem nadšená svojí novou prací, nemohla jsem si vybrat milejší a krásnější prostředí ! Jsem vděčná Andrejce, která mi tohle poskytla ... Chodí sem samí milí lidé, prodí tu energie pozitivního ducha a co je neméně ohromující, veliký sortiment raw dobrůtek jako jsou čokolády (moje nejoblíbenější kešuová a bíla s macou se na mě smějí přímo proti pultu), sušenky, krekry, výnikající tyčinky, slunečnicový brouci, sušené ovoce, semínka, oříšky (včetne raw kešu), dortíky a kuličky, musli a chleby z Ráje chutí ... Co víc si takový mlsný vitarián pro svůj jazýček může přát :-P ?? Také ECO kosmetika a drogerie a spoustu dalšího, vše v jednom Láskyplném krámku ... Co jen může způsovovat, že se tu zakazníci tolik sdržují, odcházejí s úsměvem a stále a stále se vracejí :-) ? ... Činí mi neskutečnou radost a nadšení být toho doučástí a užívat si to téměř každý den....

V BioTrendu jsem si dopila šťávičky z melouna a pak padla ještě jablečná a pomerančová, kterou mi přinesla Verunka ... Než jsem skončila, tak mi tu s Lukym dělali společnost...

Po půl sedmé jsme zamířili domů, kde jsme si udělali šťávu z ananasu, pak z vodního melounu a když už nebylo co šťavit, vyrazili jsme na nákup do Kauflandu ... Odpoledne jsme měli ještě takovou krizi, která nás ponoukala k tomu to vzdát a dát si něco co neteče :-) Ale nakonec jsme byli rádi, že jsme to přemohli, protože večer přišli první euforické stavy ... Vůbec jsem nečekala, že to přijde takhle brzo ! Když jsme byli na cestě do Kauflandu, už jsem se nemohla ubránit cukání koutků od ucha k uchu ... Musela jsem pobíhávat a poskakovat a najednou byla ta vlna tak nesnesitelná, že jsem musela běžet ... Až do Kauflandu jsme si dali s Lukym rychlý běh, který mi neskutečně rozproudil krev v žilách ... V Kauflandu jsme nakoupili horu pomerančů a jedenácti kilového pana melouna ... Radostně jsme si šťavnatou nálož odnesli domů, kde jsme udělali další pořádnou oranžovou dávku euforizujícího nápoje ... Způsobilo nám to další chechtavou náladu, tak jsme museli vyrazit ven ... Už byla tma, na nebi hvězdy a my ve třech společně vyrazili (sérií sprintů doběhli) na dětské hřiště ... Houpali jsme se na houpačce, byla to neuvěřitelná síla, musela jsem se smát a nešlo to zastavit, jako bych lítala až do toho hvězdného nebe, nešlo to utnout a ani jsem nechtěla ... Pak jsme lezli po prolézačkách, klouzali se na klouzačce a nepřestali se smát ... Musela jsem z hluboka dýchat, abych zvládla vstřebat ten nával rodosti ... Tomuhle říkám užívat si přítomný okamžik ! Na co alkohol, na co tráva, na co drogy ? Mě stačí pomeančová šťáva, je to tak jednoduché :-D Nikdy to pro mě o samotě nebyl tak silný zážitek jako s dvojicí dalších blázínků, kteří se mnou lítali ve stejné nebeské výšce ... Nejde to ani popsat ... Potom Verunka v návalu nadšení sundala oblečení a lehla si do písku (promiň Verunko, ale tohle jsem si nemohla nechat pro sebe :-D) ... Byla užasná, ten její výraz mluvil za vše ... Ani bych se nedivila, kdyby někdo zavolal policisty, že nějací feťáci šílí v dětském parku ... Nakonec, když jsme se vyřadíli, vylezli jsme si až nahoru jedné prolízačky, povídali si a pokoušeli se slovy sdílet svoje pocity i když to bylo téměř nemožné ... Chytli jsme se za ruce, zavřeli oči a jen vnímali proud, sílu, energii v nás ... Jako bychom nebyli těla ale jen jeden silný proud Lásky ... Nikdy dřív bych neuvěřila, že něco tak silného zažiju ... Byla jsem vděčná za každý okamžik, každou vteřinu a měla pocit, že bude trvat věčně, bez místa a času...

Když jsme přišli domů, vlezli jsme si pod peřiny a snažili se usnout, moc to ale nešlo, protože ten smích a energetické záření nešlo zhasnout :-) Nakonec se to ale i mě povedlo, bylo už dlouho a ráno jsem měla v plánu dřív vstávat ... Lukášek vyrazil do práce a my se s Verčíkem ještě do půl desáté povalovali a čekali až vyleze sluníčko ... Když na nás ty něžné žluté paprsky zamířili, vyskočili jsme z postele, udělali si pomerančovou šťávu a vyrazili do města...

Velikou radost mi teď taky delá tatínek, našel novou cestu, odbočil z té, která vedla do hlubin depresí a smutků, samoty a oddělenosti ... Začal objevovat kouzlo syrové přirozené stravy, kouzlo sebelásky, všelásky a pozitivního myšletní ... Neumím ani vyjádřit, jak jsem za to na něj hrdá a jakou vděčnost v srdci mi způsobuje jeho vypravování plné nadšení, jak si dělá smoothie, salátky, moc mu to chutná a chemické, vařené, masité výmysly dnešní civilizace ho nepřitahují, co už skoro odpuzují ... Také jak má spoustu energie, vitality, začíná nové projekty a vidí svět barevný a veselý ... Huráá ! Kéž by každá dcera měla takového otce ... Já můžu projevit jen neskutečný vděk láskou k němu, že právě takovýhle můj táta je...

Od soboty mám konečné pětiprsté botičky nebotičky, ani jsem nečekala, že mi to způsobí takovou radost ... Všude v nich pobíhám a lítám, jsou super, víc než jsem si myslela ... Užívám si i to, jak si na mě lidé ukazují a smějí se jim :-) Objevuji tajemství přirozené lidské chůze ... Jak dlouho jsem používala nevědomě bariéry a teď se jich s radostí zbavuji ... Samozřejmě když to jde, tak v přírodě chodím úplně bosky a to je teprve spojení se zemí ! Ale ve špinavém městě jsou prsťáčky skvělá alternativa bosé chůze...

Nejde ani popsat co prožívám a co se mi honí hlavou, je toho tolik a maximálně si to užívám ... Vím že mě toho teď čeká mnoho a jen samé skvělé věci, je super žít na těhle Zemi, teď a tady...

O víkendu za mnou přijela maminka, měli jsme školu ... V sobotu teorii - energetické dráhy, meridiány, body, jak působí, jak zapomoci nich léčit a jak je najít, v neděli praxi - Breussova masáž, masáž s lávovými kameny ... Oba dva dny mě moc bavili, všechno mě to zajímá a hltám jak jen to jde ... Jsem vděčná za to rozhodnutí dělat tuhle školu, do budoucna mi to bude velkým přínosem...

Taky bych chtěla cestovat, pohybovat se z místa na místo, poznávat nové lidi, kultury, krásná místa objevená i neobjevená, souznit s přírodou a užívat si těch krás které nabízí ... Miluji Prahu, stejně jako jsem téměř osumnáct let milovala Plzeň a Sušici, ale moje přirozenost je brouzdat, jsem srdcem dobrodruh, objevitel, jsem předurčená k pohybu ... Moc se těším, až to přijde a budu se moc rozletět do světa, už teď k tomu hledám každou příležitost....

- 1l melounové cantaloupové

- 1,4l jablečné

- 1l pomerančové

- 0,6 melounové vodní

celkem: 4litry šťávy - nejsem šetřílek :-)

Co teď můžu udělat ? Zhluboka se nadechnout, pouslouchat píseň svého srdce a celým tělem i duší prožít nekonečný úžas radosti Býtí....

SWEET life in Prague

Události plynou, život proudí a já se nechávám unášet tímhle živlem ... Už jsem konečně pražanda, dnes je to dva týdny, splnil se mi sen ... Sen který si říkal o svůj projev a dral se na povrch do světa reality neuvěřitelnou silou a rychlostí, poháněný mojí touhou...

Před týdnem jsme byli v Plzni na festivalu "Miluj svůj život", před tím jsem strávila skvělé dva dny u Filípka v Týřovicích, které jsem si krásně užila společně se svými novými přáteli, sluníčkem, sportem v křivkládskýh panenských lesích a bosíma nohama ... Byla to nádhera, od té doby co jsem přijela, až po okamžik, kdy jsme šli s Mišákem na autobus jsem neobula boty, ani při běhu ... Tolik jsem si užívala ten kontakt se zemí, lochtání trávy, teplý žár kamenů, chladnou rosu, písek ... Bosé nohy mi ukázali, že je co objevovat, nestavět žádné bariéry, jen splynout a užívat si ten kontakt, spojení s přírodou...

Přípravy byli v plném proudu, užívali jsme si dobrot a připravovali jídla pro ty, kteří budou otevření poznat a ,za pomoci čerstvé stravy, se rozpomenout na svojí přirozenost, vzpomenout si a znovu v sobě probudit vitalitu a svěžest ... Těšilo nás to, sluníčko nám hřálo záda, když jsme venku pracovali ... Dokonce jsem dostala veliké překvapení, které jsem nečekala ... DURIAN ! Moje Láska nejvoňavější ze všech nejslastnějších ! Mražený, ale přece moc dobrý a euforizující :-) Měla jsem radost !

Po přesunu do Plzně se naše partička začala rozšiřovat a nadšení tím zvětšovat ... Nikdo jsme nerozumněli tomu, jak je možné, že se známe pár dní, byli jsme spolu tak spjatí, šťastní a veselý ... Celý festival jsme si náramně užili i přes to, že dva dny nebylo hezké počasí ... S Láskou jsme lidem připravovali všemožné delikatesy a sami se krmili přesladkým ovocem a především vodními melouny ... Poslední den nás dokonce pár jedlo jen ty melouny a to potom člověk lítá v oblacích a jen s velkou námahou se přidržuje země... Občas jsem neodolala a uzobla jsem i delikatesky těžšího kalibru, ale vždy mi pak tělo dalo najevo, že tohle je už moc těžké a že jedině na ovocných vlnách v doprovodu s osvěžující zeleninou a zelení bude pospívat a sršet ryzí energii...

Po čtyři noci jsme spali u nás, byla to vždycky legrace, když nás bylo třeba devět v bytě 3+1, ale pokaždé jsme se dokázali poskládat a dobře se vyspat ... Stihli jsme se při tom i pobavit a nasmát, takže nám nechybělo vůbec nic :-)

Na festivalu jsem si koupila knížku o kyvadélkách s grafy pro práci s nimi ... A ametysové kyvadélko jsem dostala ... Prý si mě vybralo ... U stánku, kde právě byli jsem strávila hodně času ... Pán mi ukazoval různá kyvadla, malá, větší, z kovů, kamenů, přírodních materiálů a poučel mi je vyzkoušet ... Byla jsem nadšená, nikdy jsem necítila takovou sílu, takové propojení ... Kyvadlo se na všechny vjemy a myšlenky točilo energicky do kruhu a nebo kývalo ze strany na stranu ... Když jsem se rozhodla si ho koupit a intuitivně a také za pomoci kyvadýlka jsem si vybrala ono ametysové, pán mi řekl, že si mě vybralo, ať trénuji, že jsem pro to vnímavá a že mi ho tedy nechává ... To mě nadchlo ještě víc, tak jsem hned za ušetřené peníze běžela a koupila si knihu !

V úterý večer jsme zbyli už jen čtyři, já, Mišák, Verunka a Luky ... Doma jsme dlouho do noci povídali a zkoušeli různé věci na práci s vlastní energií ... Ráno jsme si šli zaběhat a doma jsme si společně vypili pomerančovou šťávů ... Jak popsat to nadšení a radost ... Konečně jsem poznala spřízněné duše, jaké "náhody" nás svědli dohromady a my teď spojujeme svůj elán, nadšení a svěžího ducha pro tvorbu nových věcí, které lidem ukážou sebe sama, Lásku a svěží život, to je naše idea a náš cíl za kterým si dychtivě půjdeme a moc si to při tom užijeme ... Cítím se s nimi skvěle, známe se staletí a užíváme si přítomnost, souznění, porozumnění, je to dokonalý pocit, který mě naplňuje tak, že přetékám až pookraj...

Poté přišel přesun do Prahy, do mojí milované krásné Prahy, slunečné Prahy ... A dokonce už oficiálné do mého domova !! Zbožňuji svůj byteček v Libni, malý, krásný a útulný, od prvního okamžiku jsem věděla, že je můj ... Teď tu společně trávime už týden ... Verunka je tu se mnou po celou dobu, kluci ze začátku, pak jeli domů na moravu a už se zase vrátili :-) Je to super ... Každý večer je co dělat, co probírat a čem diskutovat a pořád je toho málo ... Užíváme si společně skvělé svěží jídlo jako nikdy, ulítíváme na jeho lehkých vlnách a nepřestáváme sršet Láskou ... Nikdy jsem nezažila takové prožití přítomného okamžiku, moje mentální myšlení a vnímání se tolik změnilo a cítím se teď tak svobodně a v sounáleitosti s Jednotou...

Práci mám zařízenou v BioTrendu ve Štěpánské ulici u Andrejky, jen pár dní v týdnu, ale jsem za to ráda, dnes tam jdu poprvé na odpolední ... Cítím se tam moc dobře, jen nevím, jak se ovládnu s tolika dobrotami kolem sebe :-)

Objevila jsem také úžasné místo, Ivanka mi ho ukázala - Stromovka ... Krásný zelený park, se spoustou trávy, stromů, vodou,... Dá se tu běhat, jezdit na kole, na bruslích,... A to přesně děláme my, začali jsme teď spolu jezdit na in line buslích a je to paráda ... To je přesně to, co mi chybělo, pohyb ... Chci teď zase začít cvičit, bruslit, běhat a lítat, to je můj živel, moje přirozenost a radost ... Není nad ten pocit pružnosti těla, toho průtoku energie a návalu endorfínů v krvi :-) !! Dokonce zakládáme Freshness inline team, tak uvidíme, jak se nám to bude rozvíjet a jak se lidé chytí na naši energy vlnu...

Včera jsme byli na Osho dinamické meditaci, byl to pro mě silný zážitek ... Ze začátku jsem byla nervózní, když jsem nevěděla, co čekat ... při první fázy, při spontáním tanci ze mě ale všechno spadlo a v průběhu jsem se uvolňovala čím dál víc, dostala jsem ze sebe spoustu emocí a počistila jsem si mysl ... Trvalo to dvě hodiny a opravdu mě to nadchlo, spotila jsem se snad jako nikdy a naprosto jsem si to užívala, ten náboj, tu energii, která sršela ven ... Učitě si to budu chtít zopakovat...

Dnes jsem pozvaná do Hanoi a pak na duriánkový oběd, juppííííííí :-):-)

Po domově se mi kupodivu vůbec nestýská, ale těším se na mámu, tátu, na Patrika ... Oni se teď všichni poddávají svým strachům, obavám a úzkostem ... Uvědomila jsem si, že už nastal čas, kdy je nemůžu a nechci táhnout, vím jak jsou silní a najdou si svoji cestu sami ... Já jim to ze srdce přeji a jsem stále s nimi...

Miluji Život a vše co přináší................................................

Sladký život

S příchodem léta, přibívajícím sluníčkem a vyššími teplotami na teploměru se zvedá i moje nálada :-) Děje se tolik věcí, že je nestíhám ani vstřebávat, ale je to krása !

Včera jsem byla zase v Praze, jsem tam hodně často, cítím se tam šťastně, svobodně a také proto se tam chci přestěhovat na trvalo ... Táhne mě to tam jako magnet ... Cítím, že mě tam čeká spousta věcí, na který se nemůžu dočkat :-) Nový život !

Včera jsem si byla zařídit dopoledne školu a dopadlo to podle mých představ, žádné problémy, ředitel byl vstřícný a ochotný, příští týden jen dořeším formality a od září budu studentkou karlínského gymnázia ;-) Budu ale studovat dálkově, protože jinak bych to časově nezvládala, docházet do školy budu každé úterý dopoledne, jinak se budu muset učit sama doma ... Beru to jako výzvu, zkoušku sebekázně, trpělivosti... Jsem si ale jistá, že to zvládnu ! Když to zvládají jiní, já můžu také ... Budu mít také více prostoru pro svoje zájmy a aktivity ... Nemůžu se dočkat, až budu mít čas na radostné běhání, cvičení, dovádění, relaxaci, tanci, focení, malování, kreslení a věnování času sama sobě, svému tělu a svojí duši... A brigádu budu mít v Bio Trendu u Andrejky, moc milé a hodné slečny, kterou jsem si právě pro tyhle její vlastnosti zamilovala :-) Moc se na to těším, konečně budu dělat práci, která mě bude naplňovat a nabízet lidem to, v co opravdu věřím ... Už mi jen zbívá najít si ten vysněný byteček a můj sen je kompletně splněný ! Tuším, že se blýská na lepší časy...

Včera jsem se byla ještě kouknout u Andrejky v krámku, kde byla i Anežka, moc ráda jsem je obě viděla ! Přišla jsem tam i s maminou, tak jsem je seznámila ... Povídali jsme, Andrejka mi pak udělala výborný salátek s dýňovými semínky, na kterém jsem si MOC pochutnala :-) ! Pak jsem ale už musela jít, šli jsme s maminou na metro, ona jela na Zličín na autobus do Plzně a já jela na Palmovku za Iwčou, se kterou jsme měli domluvený sraz ve 2 u synagogy, měla jsem radost, když jsem jí tam viděla stát v bílém letním tričku, jako víla - to zářila její krásná duše, kterou s takovým nadšením poznávám...

Šli jsme společně k vietnamcům, kde mi přecházeli oči, tolik krásného čerstvého ovoce, zeleniny, salátů a bylinek ! Nakoupili jsme a mimo jiné i malinké placaté broskvě, které jsem nikdy předtím neviděla, ty byli sladké !

Pak jsme šli, kam nás nohy nesly, svítilo sluníčko a sem tam z mráčku spadla osvěžující kapka ... Došli jsme k jedné otevřené kavárně, která se nám oběma zdála moc příjemná...

Na přání nám ochotně udělali džbánek osvěžujícího ledového čaje s čerstvé máty a s medem a byla to opravdu skvělá volba... Za tu dobu, co jsme tam seděli jsme ty džbánky vypili tři a k tomu měli jeden řecký salát, také výborný ... Vůbec jsem nevnímala čas, venku se asi třikrát vyměnil déšť se sluníčkem a mi pořád měli o čem mluvit ... Jak o osobních věcech, tak o nových vita projektech ... Osobně jsem z toho nadšená ! Všechno do sebe tak zapadá a krásně se rýsuje, nemůžu se dočkat na realizaci všech těch skvělých věci a budu moc ráda, když se budu moct stát jejich součástí !

Bylo to pro mě moc hezké odpoledne a doufám, že to porozumění jsme vnímali obě :-) Když jsme dopili třetí džbánek, zaplatili jsme a s milou obsluhou se srdečně rozloučili ... Po cestě jsme ještě snědli ty vynikající broskve ... To je také jedna z věcí, které mě v Praze těší a nemůžu se dočkat, až si je budu dopřávat každý den - vietnamské prodejny ovoce a zeleniny s bohatým šťavnatým sortimentem :-)

Když jsme se s Iwčou rozloučili a já se vydala směrem na Zličín, ještě jsem nevěděla, jaké úžasné překvapení mě čeká v Plzni !!

Hned od autobusu jsem jela do Globusu, den předtím jsem tam byla a měli tam krásný, voňavý durian a já tušila, že tenhle bude opravdu povedený ... Jenže jsem u sebe neměla peníze a vlasně vůbec teď nemám zrovna na rozhazování ... Ale byl naprasklý (díky tomu jsem také zjistila, že segment uvnitř něj je krémový) a tak mi pán z ovozelu říkal, že ho druhý den budou možná zlevňovat ... Moc jsem tomu ale nedávala, řekla jsme si, že to prostě nechám osudu a zkusím to ...

Ke Globusu jezdí autobus 30, ale ne každý ... Nastoupila jsem do něj a poslala si objednávku, aby právě tenhle tam jel ... Na křižovatce, kdy se rozhodovalo, jestli odbočí nebo pojede dál ke Globusu se po naskočení zelené začal stáčet doprava ... "Cože ? Já jsem si přece objednala autobus ke Globusu !" A světě div se, pan řidič trhnul s volantem a vytočil to zpět :-) Lidé se divili, co to bylo, ale já se jen ušklíbla :-)

Před Globusem jsem zjistila, že mám poslední dvě stovky, durian normálné stojí 699,-, takže moc šancí nebylo, rozhodla jsem se tedy poslat si další objednávku: "Ať tam na mě v chlaďáku čeká krásný zralý duriánek a překvapí mě levnou cenou, můžu si ho koupit, odnést domů a tam mě ještě víc překvapí svojí úžasnou chutí !" A tak se také stalo :-) Durian tam čekal, voněl na metry, volal mě a stál 199,- !!!! Radostě jsem ho popadla, ignorovala píchání jeho bodlinek a spěchala k pokladně ... Tam jsme samozřejmě jako vždy zbrzdili provoz, jelikož paní pokladní zase netušila, co že to mám za "smradlavého ježka" (no jo, už si začínám zvykat)
Domů jsem nešla, ale sprintovala, jak jsem se nemohla dočkat ! Vlítla jsem do dvěří s očima na vrch hlavy, že se máma zděsila, co se stalo ... Když viděla, co si nesu, bylo jí všechno jasné a začala se smát :-)

Když jsem ho rozpůlila, ani jsem nepotřebovala nůž, byl tak zralý, že se krásně sám rozloupl ... Ta vůně, která se z něj linula byla naprosto omamná a euforizující, že se mi slastně zatočila hlava ... Nedočkavě, ale něžně a se značnou velkolepostí jsem vyndala první segment ... Ten dokonale krémový obsah v jemném pouzdýrku se mi rozpadal v rukách ... Připadala jsem si jako malé dítě, když rozbaluje tolik očekávaný vánoční dárek ! Nedokážu slovy popsat, co jsem prožívala, když můj jazyk poznal tu jedinečnou a neopakovatelnou chuť, na to je český slovník moc chudý ... Byla jsem jako v bublině, neexistovalo nic, jen já a ta dokonalá chuť ... Chtěla bych zjistit, co ten durian vlastně obsahuje, protože tohle vážně není normální, musí to být nějaký halucinogen :-D Byla jsem jak pomatená, přála jsem si, aby nikdy neubýval a vychutnávala si každý kousek s maximální vděčností a něžností... Tohle bych si přála zažívat každý den, ale takhle ještě víc nabírá na vzácnosti ... CHCI DO THAJSKA !!! Jen mám vážnou obavu, že už se mi nebude chtít zpět :-) Stal by se ze mě durianový maniak a už ani léčebna by mi nepomohla :-D

Večer jsem byla doma sama, pak přišel Páťa a mezi dveřmi na mě hned vyhrkl, ať zavřu oči a nastavím ruce ... Divila jsem se co blbne, ale bylo to nádherné překvapení ! Dostala jsem zlatou dárkovou tašku a v ní byla nádherná sametově plyšová želva s velikýma očima :-)) Měla jsem radost, že na mě takhle myslí :-) Pak jsme se povalovali, poslouchali hudbu, povídali si až jsme z toho usnuli....

Byl to krásný den, od samého rána až do chvíle před tím, než jsem zavřela oči k spánku ... A takových je poslední dobou čím dál víc ... Každý přináší nová překvapení a potěšení, to se mi na životě líbí ! Důvěřuji mu a oddávám se mu s veškerou důvěrou v Lásku a dobro ... Je to štěstí, je to zábava !

O krůček blíž k přírodě

Po překrásném výletu do rakousko-českých hor mě čekal hned další ... V neděli ráno když mamka odešla na její tradiční bleší trhy :-) jsem se vypravila a vyrazila vstříc pražským ulicím ... Asi je zbytečně znova a znova popisovat, jak šťastně a volně se tam cítím, Praha na mě působí neuvěřitelnou kouzelnou silou, jsem si jistá, že právě tohle je místo, kde mě čeká spousta nových a velkých věcí....

Tentokrát pro mě byla návštěva tohohle města opět něčím výjimečná ... Jela jsem tam sama a ne za nákupy ani za procházkou ani za školou ... Jela jsem se setkat s dalšími lidmi, kteří, jak jsem tušila, mi pomůžou otevřít další bránu poznání ... Nic není náhodá a když se mají lidé najít a něco si předat, tak se to prostě stane, setkají se i kdyby bydleli každý na jiném konci světa ... Přesně tak jsem to pocítila...

Strávila jsem krásné dva, pro mě moc naplňující dny plné radosti, nadšení a porozumění ... Ano, dva dny, to jsem vůbec neplánovala, ale byla jsem za to ráda ... První den jsme byli u Ivči, jenom povídali, poznávali se, plánovali a během toho nás milá slečna hostitelka s láskou obskakovala a rozmazlovala dobrotami, po kterých jsme se olizovali až za ušima a vznášeli v oblacích ! Druhý den, po sladce prosněné noci jsme jeli s Míšou do krámku k Andrejce a oba jsme byli nadšení, jak to tam má hezké a útulné, přímo zářící pozitivní energií ... Byli to takové dva dny slasti, protože i tady se nás hned ujali k rozmazlování ... Filda, který aktivně už u vchodu očarovával zákazníky Andrejčina krámu svými kulinářskými kouzly, nám taky nabídl jeho dobroty k ochutnání a my se nenechali dvakrát pobízet :-) Pak nám ještě Andrejska nandala dvě plné misky sladkých bio třešní a aby toho nebylo málo, neodolali jsme bíle čoko v regálu, po které jsme oba už nějakou chvíli pošilhávali... To jsme se měli :-) A bříška plná na půl dne...

Pak už jsem vyrazila zpět domů do Plzně nabytá dojmy s hlavou plnou myšlenek a představ do budoucna...

Doma na mě čekala sestra, aby jsme hodili řeč a už dopředu po telefonu jsem jí hlásila, že jí čeká healthy fresh dinner :-) Nijak se nebránila ... Nechala jsem se u Ivči inspirovat a udělala jsem ananasovo-broskovovo-banánové smoothie a jako druhý chod salátek s broskvovou závlivkou ... Skoro ani nebylo třeba mít nádobí, jak jsme ho všechno vylízali až do čista :-)

Ráno pro mě bylo po dlouhé době opět časné, vyskočila jsem z postele v půl 5, nátahla na sebe tepláky, tričko a vyběhla ven ... Sluníčko už se probouzelo a v podobě oranžových paprsků šplhalo nad obzor, vzduch voňavý, svěží a lehký - ráno jak stvořené pro rozcvičku ... Tentokrát jsem měla inspiraci od Mišáka ... Došla jsem k parku u lesa, kde jsem si sundala boty a ponožky a pomalu našlapávala holýma nožkama do vlhké trávy plné rosy, trošku to studělo :-) Pamalounku po lehounku jsem došla k lesu, měla jsem v plánu běžet, ale to jsem netušila, že to nebude jen tak ... Chvílemi jsem popoběhla, ale do plynulého běhu to nedošlo ... Ani bych nevěřila, kolik je třeba dávat energie a soustředěnosti do bosé chůze přírodou ... Tady kamínek, támhle klacík, hlína, píšek, tráva,... Člověk vnímá úplně jiné věci, najednou už není jen pozorovatel, ale součást ... Jak krásný je ale ten pocit sounáležitosti ... Vychutnávala jsem si dotek těch stébal trávy, jak krásně osvěžovaly mojí holou kůži ... Došla jsem k lesu a jako kdybych přesně věděla kam jdu, hned u kraje byl plácek, kde byla hromada kamenů, klacků a strom s větví téměř zemi vodorovnou - paráda :-)

Tak jdem na to, co by se tu dalo vymyslet ? nejdřív jsem se trochu prodýchala, protáhla a pověsila se na větev stromu a pak jsem provedla pár pokusů o přítah (asi to bude chtít víc tréninku :-)) ... Nemusela jsem nad tím ani moc přemýšlet, jen jsem si vzpomněla na posilovnu a najednou jsem viděla to náčiní ... Bicepsový zdvih s kamenem, kliky v jehličí, bench-press a prsa obouruč s borovicouvou větví,.... Byla to sranda :-) Pak po půl hoďce jsem se ještě trošku prošla bosky po lese, sledovala ptáčky a vychutnávala si to ticho a ranní klid ... Pak jsem se pomalu vrátila do parku, vylezla si na nejvyší travnatý kopec, kde je takový plácek a lehla si do trávy a koukala na modré nebe, jako by se zastavil čas, jako bych byla na světě úplně sama, bylo mi blaženě... Pak jsem si ještě dala v trávě tři cviky na břicho a přitom zahlídla, jak mě nějaká paní ze sedmého patra paneláku sleduje, je mi úplně jasné, co se jí hodilo hlavou :-D Ale já se nepomátla, naopak, konečně jsem našla, to co mi ke štěstí chybělo :-)

Domů jsem šla pomalým krokem a s rohlíkem (banánem) na tváři jsem si pobrukovala... No a pak hybaj do školy...

Odpoledne jsem jela k tátovi pro brusle, které jsme u něj obě s mámou měli ... S mamkou jsme měli sraz doma a vyrazili jsme do parku na ovál ... Bylo krásně, sluníčko hřálo a my měli obě skvělou náladu ... Museli jsme si toho tolik říct, že jsme jezdili, povídali, jezdili a povídali, až jsme zjistili, že už tam kroužíme dvě hodiny ... Jezdili bychom ještě klidně dál, ale žaludky se už hlásili o svůj příděl ... Šéfkuchař jsem byla opět já jak je u nás už zvykem... Předkrm v podobě smoothie se skládal z ananasu, bánánu a petržele ... A udělal s námi divy, při jeho konzumaci jsme se skoro rozplynuli blahem a nabil nás svojí zelenou silou ... Druhý chod už mamka odmítala, že prý má plné břicho, ale když viděla mísu krupavého salátu, vymalovaného růžovou malinovou zálivkou, tak to rychle přehodnotila :-) Mám takovou radost, když vidím, jak jí jídlo ode mě chutná a jako dítě vylizuje misku až do poslední kapičky ... Vždycky čekala, až jí zase pobídnu, aby si přidala a to pak neváhala a s nadšením si z mísy znovu a znovu nandavala a spokojeně mlaskala. A já jsem jí doprovázela :-)

Jojo, na co si stěžovat, když je život tak krásný.....

Silva Nortica Run

Tak se po nějaké době zase hlásím :-) Jedu zrovna domů z Nových Hradů, z Rakouských horských kopečků a panenské přírody ... Silva Nortica Run, běžela jsme půlmaraton ... Bylo to zase úplně něco jiného, než PIM, méně lidí a hlavně úplně odlišně prostředí...

Přijeli jsme s tátou už včera večer a ubytovali se v jednom malém hotýlku ... Od bývalé celnice nás odvezl autobus na start, ale docela dlouho jsme čekali a jelikož horko zrovna nebylo, asi deset stupňů, tak jsem docela mrzla ... Vzpomněla jsem si na Filípkův Sharp start, který by mi v tu chvíli moc bodnul :-) Posnídala jsem zelenou galiovou šťávu a pak pár sladkých banánů..

Autobus se trochu zpozdil, tak byl i o pár minut déle start ... Začátek byl opravdu boj, hlavně v hlavě ... Hned na začátku byl totiž záludný dlouhý krpál, takže jsem ho fuňěla a v hlavě se mi honila myšlenka někam si tam dřepnout do trávy k ovečkám a čekat, až si pro mě někdo přijde :-D Ale ne, to bych nebyla já, kdybych se vzdávala, miluju výzvy a ten boj, který s nimi svádím ... Jak krásný je ten pocit po tom, když se tomu člověk z příma postaví, vytrvá a zvítězí ... Ne se spoupeři, ale sám se sebou, když zase o kousek stoupne ve svých očích a má se za to rád :-)

Kolem mě plynuly lesy, louky, vesničky plné domků za dřeva a kamene, se zahrádkami plnými květin a lidé z nich vycházeli ven usmívali se, tleskali a fandili, to člověka pohání jako motor stále vpřed...

Díky tomu, že zde nebylo tolik lidí, párkrát se mi stalo, že jsem se ocitla sama v lese, to jsem se cítila osamněle a přála jsem si aspoň někoho potkat ... Vždycky jsem ale nějakou skupinku dohnala a na chvíli jsem se k nim přidala ... Takhle jsem během 21km vystřídala víc parťáků ... S tátou jsme se rozděli hned na začátku, on je borec, trénuje jako blázen a jeho kondice stoupá nekontrolovatelně vzdůru :-) Moc mu to přeju a obdivuji jeho vytrvalost !

Po cestě jsem potkala i bio farmičky a viděla kozy, koníky, ovečky, krávy a vždycky jsem měla sto chutí se za nimi rozběhnout ... Ale u koníků jsem se už předtím vyfotila ... Táta ze mě rostl, když mě zase viděl podlézat elektrický ohradník ... Já to prostě nevydržím jen tak se na ně dívat a nejít si je pohladit :-)

Poslední dobou trénink docela flákám a bylo to poznat, ty nevětší kopce jsem nevyběhla, ale hlavně jsem už předem měla v hlavě přednastavené, že to beru spíš turisticky a nechci se tam na týden zřídit ... Užila jsem si to :-) I když ta finišová rovina byla nekonečná, přišlo mi, že ta silnice vůbec neubíhá ... Ale nakonec už byl cíl v dohledu ... Táta mě docela nakrknul, protože mi šel asi posledních 400m naproti, tak jsem mu říkala, ať mě nechá být a on že už poslední kopec a jsem tam ... No a jak jsem byla naštvaná a chtěla jsem od něj pryč, tak jsem ten kopec vyběhla ani nevím jak :-D A hned v cíli jsem mu chudákovi vynadala, jak si to představuje, že mě má v cíli vítat jako vítěze a ne mi jít pomáhat ... Tak z toho byl smutný a odešel ... Nakonec mi to bylo líto, tak jsem překousla svojí hloupou ješitnost a šla se mu omluvit, že vím, že to myslel dobře, ale ať už mi to příště nedělá...

Ale vezu si domů spoustu krásných zážitků !

Čas mám něco málo pod dvě a půl hodiny a táta pod dvě, je to prostě můj machr :-)

Taky jsem udělala důležité rozhodnutí, chci tak trochu začít nový život a to s tím, že se budu stěhovat ... V Plzni mě nic nedrží, ve škole jsem spíš nešťástná a to z víc důvodů ... Naopak Praha mě táhne magnetickou silou, vidím tam spoustu nových možností a prostě se tam cítím dobře ... Už jsem pevně rozhodnutá, teď už "jen" řeším bydlení, školu a práci ... Ale to nebude zas takový problém, vroucně si to přeju a těšim se na to :-) Dokonce už mám skoro na jisto sympatickou spolubydlící, jen o málo starší než já a to vitariánku a běžkyni :-) No co víc si přát ? Doma už to vzali a pomáhají mi a podporují mě, jen táta to ještě neví, tomu to budu muset říct nějak opatrně, až bude vhodná příležitost ... Ale on jezdí do Prahy často, tak by mě mohl kdykoli navštívit a i já bud jezdit do Plzně, ale myslím, že jemu bude trvat déle než to vstřebá ... Ale snad pochopí, co mě k tomu vede a také mě podpoří :-)

A zrovna zítra tam jedu ... Na sraz raw foodistů :-) Moc se na ně těším, budeme plánovat další kroky v naší propagaci ... Jsem z toho nadšená a hořím elánem, ukázat všem, jak je skvělé žít svěží život :-) A tihle lidé "trpí" úplně tou samou nemocí ... byl to můj sen, až to bude v mých silách a budu k tomu mít víc prostředků, přála jsem si otevřít si restauraci, kde by se podávaly ovocné šťávy a koktejly, saláty a spousta dalších potěšení žaludku i duše vyrobených jen z darů přírody v nezměněné formě ... A zároveň s ní rozjet projekt, díky němuž bych lidi seznámila a zkamarádila s ovocným světem plným kouzel :-) a hle, ono to přišlo dřív než jsem čekala, nejsem jediná, kdo má takovéhle sny a cíle ... A co dokáže jeden člověk oproti skupině nadšenců ? Freshness společně s Rájem Chutí je dynamická kombinace ... Víra, Láska a nadšení dokážou neskutečné věci ... Poznala jsem to hlavně minulý víkend, kdy jsem byla na oslavě Filipa Říhy na jeho Chalupě na křivoklátku ... Prožila jsem neskutečně krásný víkend a poznala partu krásných a milých lidí ... A taky ochutnala spoustu dobrůtek z Ráje Chutí od pana mistra sushi Filípka :-) Jeho Láskyplná duše, kterou jsem viděla hned v první chvíli a cit pro dobré jídlo, jsou pro mě uchvacující kombinace !

Jsem vděčná za cestu, kterou mě život vede, cítím, že je spostu krásného právě přede mnou :-)

Poslední dny

Poslední dny byly ve znamení lenošení a povalování :-) Většinou jsem byla s Páťou ... Počasí se střídá z tropů na zimu, což se mi moc nelíbí ... Brala bych pořád ty tropy :-) V pondělí večer jsme byli s maminou a Páťou v herně u kamaráda a hráli ruletu :-) Byla sranda, užili jsme si hezký večer a přišli domů až v půl třetí v noci ... Ráno jsem byla ale už v půl sedmé na nahou a šla jsem se sestrou běhat k řece ... Už ráno bylo veliké horko, sluníčko pálilo, ale my jsme se odradit nenechali... Zítra běžím v 15h tesco běh pro život, jsou to jen 4km, spíš taková symbolika ... Ale ten další týden mě čekají Novohradské hory a půl maraton ... S trenikem to nepřeháním, docela mě to mrzí, ale nějak nezbývá čas a bohužel ani elán ... Ale věřím, že jakmile mi začnou prázdniny, budu chodit často a ráda :-) Ale za to každý den (asi jen dvakrát jsem vynechala) cvičím každé ráno trojici cviků na břicho ... Už asi tři týdny a je to znát ... Včera jsem byla u holiče, po moc dlouhé době ... Nechala jsem si udělat melír a zastříhnout konečky ... Vím, že barvy jsou chemie, ale cítím se teď příjemněji a i vlasy vypadají zdravěji, jsem ráda, že jsem do toho šla, všichni mi to chválí ... Taky jsem si koupila v DM nějakou přírodní kosmetiku od Alverde ... Moc toho normálně krom šamponu nepoužívám, ale dost se mi teď zhoršila pleť, tak jsem si na zkoušku koupila peeling s olejem z meruňkových jader a krém s avokádovým olejem...

     Jinak moje strava je převážně pořád šťávička z vodního melounu, nebo pak taky pomerančová, třeba s rozmixovaným kiwi nebo banánem ... Některé dny mám jenom šťávové někdy večer i pevnou stravu ... Třeba včera jsem měla ještě k melounové a pomerančové s kiwi výborné gazpacho a čoko-avo krém s malinami, obojí to bylo moc dobré :-) Když teď piju ty výborné šťávy, tak se mi zlepšilo trochu trávení, bříško má normální podobu, ale s žaludkem to bohužel ideál není ... Zkouším si teď občas dělat mátový čaj, pamatuju si, že když jsem byla malá, tak mi ho maminka vždycky dělala, když mě bolel žaludek a vždycky mi ulevil....

      O víkendu se možná se ségruškou chystáme na Křivokládsko, kde je sraz vitariánků a jeden z nich slaví narozeniny, mohlo by to být fajn i když se neznáme, ale mám obavu, jaké bude počasí...

      No a v pondělí ráno hurá na vodu ! Jedeme se škorou na vodáka na Berounku až do středy, tak to jsem zvědavá, doufám, že se nám povede počasí, bude to sranda :-)

      Jedna hodná slečna mi slíbila, že mi na veletrhu v Německu koupí spirálové struhadlo na cuketu ... Tak se na to moc těším, že si budu dělat špagetky s dipy třeba z avokáda, mňam :-)

       Už se mi taky stejská po duriánkovi, už skoro ani nevím, jak dobře chutná a jaká jsou jeho kouzla :-( Ale určitě přijde taky ten správný čas...

Studijní víkend

Tak jsem už jsem na cestě domů z Prahy...

přijeli jsme v pátek večer a ubytovali jsme se v jednom malém skromném hotýlku v Kačerově ... jen takový malý kamrlík s dvěma postelemi a koupelničkou se záchodem, ale nám to stačí, taky jde jen o přespání....

     Když jsme se ubytovali, jeli jsme na Floru, jelikož jsem se dověděla, že se vita stánek na Floře bude rušit, tak jsem si chtěla ještě naposledy něco koupit ... Koupila jsem si sushi a mamina toust ... Kousla jsem si od ní a ona si ode mě vzala dvě rolky ... Byla to mňamka ... Pak jsem si ještě dala bílou čokoládu s lesními plody a snědla jí celou :-) Mamka měla kešu, tak jsem jí taky uzobla a ještě mi koupila kakaový sen, ale ten mi vůbec nechutnal :-/ Měla takovou nepříjemně nakyslou chuť, tak jsem ho mamce nechala... Chutnalo mi to všechno, ale ten povznášející pocit jako znám po ovoci nebo ještě víc po ovocých šťávách nepřišel ... 

     Taky ráno, když jsem se vzbudila, tak jsem to ještě všechno cítila v žaludku a ještě až do odpoledne :-/

     Ráno v sámošce jsem si koupila asi 4kg vodní meloun a velice vtipně v polních podmínkách si z něj udělala šťávu :-D V koupelně ve sprchovém koutě, neměla jsem ani misku, kde bych ho tyčovým mixérem rozpašírovala, tak jsem použila vydlabanou půlku melouna ... Já si prostě umím poradit :-) ale bylo to opravdu akční, růžová a zalepená jsem byla až za ušima ... Ale měla jsem plnou láhev 1,5l plnou nebezkého netaru !

     Tu jsem si vzala do školy, kde jsem jí popíjela celé dopoledne ... Škola mě opravdu baví, probírali jsme základy čínské medicíny, učení o jinu a jangu a o pěti prvcích ... Dává mi to všechno smysl a věřím v to, narozdíl od západní medicíny která je založená jen na chemii a vůbec se nezabívá člověkem jako celkem, nebere v úvahu ducha, pocity a emoce, spíš jako pokusného králíka.... Jediné co mě trochu rozhodilo bylo, že člověka může uvést do rovnováhy přílišná konzumace jinových potravin (nedostatek jangových) , což je syrová strava ... Když je v trávení nedostatek jangu,  tak se spomalý a nefunguje správně ... Poruší se pak sestupná funkce a dochází ke zvracení a nebo zadržování ve střevech, prostě chybí ta dynamičnost, která by to poháněla ... Ani bych tomu nevěřila, kdybych to nepozorovala na sobě ... Samozřejmě že i v syrové stravě se dají najít jangové věci, jako třeba chilli ... A taky záleží na klimatu, ve kterém člověk žije ... A je taky rozdíl, jestli jí člověk potravu studenou a nebo když má třeba teplotu těla ... Nikdy mě nanapadlo se zajímat i touhle stránkou věci, hned jsem si o tom něco našla na internetu http://prirodnivyziva.cz/energie_potravin.htm  ... ještě to musím nějak vstřebat a promyslet ...

     O polední přestávce jsme šli na oběd, našla jsem si hned kousíček ve vestibulu metra fresh bar, kde měli kokteli, šťácičky a saláty ... Dala jsem si tropický koktejl a nechala se unášet :-)

     Odpoledně jsme měli praxi, reflexní terapii plosek nohy ... Taky moc zajímavé ... učili jsme se, kde jsou na chodidle jaké body odpovídající orgánům v těle...

     když jsme v šest hodin skončili, tak jsme jeli znova na Floru ... V Albrtu jsem si koupila ovoce a v hotelu jsem si zase udělala šťácičku, tentokrát z pomerančů, nektarinek, jahod a banánu, mňam :-) Konzistencí to už skoro připomínalo přesnídávku :-)) Seděli jsme ještě chvíli s maminou venku a asi v deset šli spát, byla jsem moc unavená a usnula jako špalek....

    Ráno jsem si zacvičila a šli jsme zase do školy ... Den tam utekl horzně rychle ... Dopoledne jsme pila koktejl z pomerančové šťávy, nektarinek, jahod a banánu a odpoledne asi kolem půl druhé jsem měla 3 malé banány, 5 malých nektarinek a asi o hodinu déle dvě jablíčka....

    Celý víkend bylo nádherně a teplíčko :-)

Dnes až přijedu domů, tak si udělám salátek z plodové zeleniny, co mám ještě doma, aby se mi nezkazila, to by byla škoda ... A zítra zase pokračuju v šťávičkách ... z melounů, které na mě doma čekají ... To bude zase jedna sladká radost, která mi dodá křídla :-)

     S Páťou jsme se neviděli skoro týden :-(

A zítra jdu po hrozné dlouhé době k holiči, tak jsem zvědavá...

Už se zase těším do Pražské školy, ani se mi z Prahy nechce, je to moje milované město a vždy se tam cítím hezky a doma, učení mě moc baví a zajímá...

Život je zajímavý a pořád je co se učit, a to je na něm to nejlepší :-)

Kouzelné ovocné šťávy

Tak už třetí den piju zázračné ovocné šťávy ... Sice to není stoprocentní, protože do některých jsem si mixovala kiwi, banán a jahody, včera když jsem byla pryč a bolelo mě břicho od hladu, cítila jsem se slabě a neměla jsem možnost si udělat šťávičku, tak jsem snědla jablko ... Ale poctivě jsem ho rozžvýkala, že by to tak ani sebevýkonější mixér nezvládl 

      Po prvním dni jsem si večer udělala očistu a nemohla jsem věřit tomu, kolik se toho ze mě dostalo ... Ta úleva byla ale úžasná ! Ráno jsem se probudila s krásně plochým a příjemně prázdným břichem, jako si ho už ani nepamatuju ... Celý den jsem se pak usmívala a připadala jsem si, jako by mi někdo sundal řetěz z nohy ... Celé dopoledne jsem pak nejedla a asi kolem půl 3, když jsem se dostala domů jsem si vypila anasovou šťávičku ... byla sytě žlutá, omamně sladká a lahodná ... Chvilku po mě přišla mamka a jelikkož venku sluníčko pálilo, tak taky dostala chuť na vychlazenou sladkou šťávičku ... Tak jsme si ještě udělali každá pohár melounkovo-galiové ... Zamilovala jsem se už jen do té krásné zeleňoučké barvy ... a když jsem jí ochutnala, skoro jsem nadletěla  Ale nejkrásnější bylo, jak mě zasytila, osvěžila a povzbudila, aniž bych skoro cítila, že mnou prošla ... Pak jsem jela za mými miláčky koníčky ... Bylo krásně, rozběhla jsem se do výběhu, oni mi už šli naproti a výtali mě  objímala jsem radostně a s láskou jejich voňavé hřívy ... Pak jsem si chytla Pájinku na vodítko a s pomocí se na ní trochu povozila a zase se naučila nové věci ... Už mi to jde všechno líp, těším se, až budu moct na vyjížďku, ale to chce ještě čas ... Nechápu, jak se jich někdo může bát, já jsem do nich zamilovaná ... I kdybych měla tu nejpochmurnější náladu, jejich přítomnost mi vždy vykouzlí úsměv na tváří, jsou to mý andělě...

     Když jsem přijela domů ještě jsem si udělala pomerančovou šťávu, do prvního pohárku jsem si rozmixovala kiwi a o něco dýl druhý s banánem ... oboja nápoje byli jako nebeský nektar 

     

- 0,5l ananasové

- 0,5l melounové-galiové

- 0,7l pomerančové se 3 kiwi

- 0,7 pomerančové s banánem

(2,4l)

Dnes jsem si udělala hodně šťáviček do školy a všechny je během dne vypila, po všech jsem se blaženě usmívala  Doma jsem rozpůlila melounek, co čekal v lednici, byla jsem zvědavá, jaká barva na mě vykoukne, pořád se mi plete galia a cantaloupe, jsou často hodně podobné ... Ale aspoň je to vždycky překvapení ... Oranžová ! Tak to byl cantaloupe ... Panečku, nemohla jsem to vydržet, jak voněl, tak jsem už trošku uždibovala, když jsem šťávičku dělala ... Ta byla ! Měla jsem co dělat, abych neodlétla do oblak ... O něco později jsem rozpůlila veliký vodní meloun, krásný sytě červeno-růžový a přesladce voňavý ... Šťávu z něj jsem dělala poprvé a pochopila jsem, proč se jmenuje vodní ... Vůbec jsem nečekala, že té šťávy z nějbudě tolik ... Z jednoho vykrojeného kusu jsem měla LITR blaženého nektaru ... Mám pocit, že bych už nikdy nic jiného než tahle melounová pitíčka nepotřebovala ... Ale ananasová s pomerančovou jsem taky výborné ... Už mě zase přepadá ovocná zamilovanost a lehkost ... Při klystýru to bylo dnes hodně oranžové vody a zase pak přišla úleva a ještě větší štěstí a blaženost... A taky jsem se pak namazala pusu elixírem života a opláchla si jím vlasy - průhledný, vůbec né žlutý, bez zápachu ... I jsem si lokla a taky chuť neutrální, opravdu připomínající trochu mléko ... 

         Taky jsem si dnes četla nějaké články o aloe vera, chtěla bych si kytičku pořídit domu a dávat si jí do šťáv a mazat na pusu ... A starat se o ní by mi taky dělalo radost 

        Hlavně jsou teď ty sladké mičudy všudě zlevněné a jde to pořád dolů ... To zase přijdou krásné časy  Asi jenom šťávové dny zařadím pravidelně a častěji ... Intenzivně mě odlehčují a pročišťují, přijde mi, ještě líp než při půstu ... Půsty mi naopak moc dobře nedělají, jsem slabá, unavená, smutná a bez života ... Navíc se nerada připravuji o to sladké mámení :-) Jéje a za chvíli začnou meruňky, třešně, broskve, jahody, angrešt, rybíz,.... To budu ovocná královna z pořád uleptanou pusu od sladkých ovocných šťáv 

       Zítra jeden s maminkou do Prahy, už jsem nám tam zařídila ubytování až do neděle a v sobotu a v neděli nám začíná škola přírodní medicíny ... Moc se těším a jsem zvědavá 

Také o tom po návratu napíšu...

Jou, na světě je blaze  !!

- 0,5l pomerančové

- 0,5l pomerančové s jahodami

- 0,5l pomerančové se žlutým kiwi

- 0,75l ananasové

- 0,5l melounové-cantaloupové

- 1,5l melounové-vodní

(4,25l) - jéje, to jsem se dnes rozšoupla ... A budu celou noc běhat čůrat jako blázen