Kde jen začít...

Ani nemůžu věřit tomu proudu, který mě žene dopředu ... Během posledních dvou mesíců se toho stalo tolik moc, že ani nestíhám vstřebávat radosti a dojmy ... Asi se budu opakovat, ale nikdy nepřestanu děkovat té myšlence, která mi přišla a díky níž jsem během tří týdnů byla pražanda ... Bože jak je tu krásně ! Jsem tu tolik šťastná ... Samozřejmě velkou část v tom hraje můj miláček, kterého mi taky seslalo samo nebe ... Nebyly to měsíce, ale roky, kdy jsem se hrabala ve svém životě, plácela se jako ryba na břehu a hladala ... Hleda smysl života, Lásku, přátele a především sama seba ... Jako svoje poslání jsem viděla pomoc druhým, to byla moje největší radost ... Bylo mi potěšením vyslechnout ty, kteří za mnou přišli s prosbou o radu nebo se jen chtěli vypovídat ... Dávala jsem jim všechno ze sebe a pak mě hřálo u srdce, když jsem viděla, že moje přičinění k něčemu bylo, že jsem někomu byť maličko mohla pomoct odrazit se od dna nebo se nasměrovat na sprvnou cestu ... Ano, měla jsem kolem sebe spoustu lidí, kteří mě s oblibou vyhledávali, ale jak jsem moc dobře věděla, ne kvůli mě samotné, ale kvůli sobě, ani si to sami neuvědomovali ... Měli mě rádi jako tu, co je podpoří, pomůže, vždycky vyslechne a bude oporou ... Nikdo ale neviděl mě, mě samotnou, moje Já, které se trápilo, snažilo se drát na povrch, ale ego ho tlačilo zpět k zemi ... Bylo to pak doprovázené depresemi, pláčem a ubližováním sama sobě ... Přechod na vita mě ale hodně posunul ... Čím dál tím víc zjišťuji, že to co se změnilo na fyzické schránce, zlepšení bdělosti, výtrvalosti, zdraví a regenerace je zanedbatelné oproti tomu, jak se změnila moje psychika ... Najednou bylo jedno co se děje kolem, nepotřebovala jsem nikoho a nic, byla jsem šťastná sama se sebou, chodila sportovat a radovala se z maličkostí ... Všechno bylo veselé, zářící a úsměv z mé tváře nemizel ... Řekla jsem si, že už nebudu nic řešit a mermomocí hledat, umím být šťastná i sama ... I když se můj život od života mých vrstevníků dost odlišoval, byla jsem spokojená ... Smířila jsem se s tím, že jsem prostě jiná a že to má svůj hlubší význam ... Začali se dít skvělé věci a tak jsem si vysnila, že jednou, až na to budu mít prostředky, chci zasvětit svůj život propagaci mého vita fresh food vegan stylu a ukázat druhým, jak moc život na ovoci může být jiný ... Ty lehké vibrace, radost, láska k přírodě, sportu,... Člověk najednou začne vidět nové aspokty života ... Když jsem se oprostila od veškeré křečovitosti a nechala se unášet přirozeností stala se neuvěřitelná věc - všechno začalo přicházet samo ... Vše začalo jednou pohnutnkou, jednou neskrotitelnou myšlenkou, která spustila řetězec událostí a jevů ... Říká se, že co si člověk zasadí musí také sklízet ... A já právě sklízím lány obsypané sladkými plody života, nevím, kam dřív se podívat, co dřív ochutnávat a ani na obzoru nevidím konec těch krás ... Nemůžu ani uvěřit, že tolik štěstí si sama zasloužím a nevím, jestli ho tolik můžu vůbec unést ... Mám krásný byt, kde se konečně cítím doma, bydlím v nádherném městě, kde se cítím skvěle, je tu tolik krásných míst a pořád je co objevovat ... Mám skvělou práci, která mě naplňuje a baví ... Mám spoustu skvělých upřímných přátel, od kterých mám pořád co se učit, inspirují mě k novým věcem ... Navíc už teď společně s nimi můžu ukázat světu, co je to VITAlife, naplno a energicky, se vší náležitostí ... Mám miláčka se kterým mám od samého začátku krásný úpřímný vztah bez zástěrek a mocenských her, jsme si rovni, doplňujeme se a lásku si vyměňujeme stejnou měrou ... Jen s málo lidmi jsem zažila tolik moc za několik let jako s ním teď za měsíc a půl ... Je to jako sen, už jsem nevěřila, že něco takového vůbec existuje a už vůbec ne, že by to mohlo potkat mě ... Rozplývám se v tom pocitu něhy, kterou k němu cítím ... Vedle něj jsem silná a sebevědomá, to je to nejvíc, co mě společně s ovocem nabíjí ... Nejkrásnější na vztahu je, že člověk teprve teď začíná poznávat sám sebe až do hlubokého nitra, z úhlu, který nikdy neviděl ... Ale zároveň jsme oba svobodní sami v sobě, každý máme své zájmy a radosti o kterých si nadšené povídáme ... Ta vděčnost za to co prožívám mi trhá hruď ... Nemůžu víc než se jenom smát a smát a snažit se tím aspoň trochu upustit tu bombu emocí, která ve mě burcuje, abych to vůbec mohla na fyzické úrovni zvládnout :-) DĚKUJI, to je jediné, co můžu říct a budu to pořád a pořád opakovat ... Nečekala, jsem, že bych někdy potkala člověka, který by žil stejný životní styl jako já a rozumněla jsem s ním a teď jsou to všichni mý přátelé, které kolem sebe dokonce i má drahá polovička ... Teď jak to píšu, musím se štípnout a ujistit se, jestli to opravdu není ten nejbláznivější a nejrůžovější sen ... Vypadá to ale opravdově !

A teď abych se taky dostala k tomu co se v poslední době událo ... Doufám že na nic nezapomenu, bylo toho tolik ... Měli jsme týden džusový půst, cítila jsem se při něm skvěle, lehce, i když některé dny byly slabší a jiné naopak maximálně euforické ... Už jsem se ale nedočkavě těšila na pevnou stravu, na salátky a dobrůtky :-) Po půstu jsme byli ve Velkých Hošticích u Opavy, tam má Luky rodinu ... Moc ráda jsem je poznala, byli na mě milý a cítila jsem se tam dobře ... Navíc krásné klidné prostředí ... V noci, když jsme přijeli šli jsme se projít na hřiště k lesu ... Byla tma, ticho, ale to nebe ! Lehli jsme si na zem a v objetí sledovali noční nebe poseté miliardou hvězd ... Ještě teď se mi při té vzpomínce tají dech ... A to jsem si vždycky myslela, že nejsem romantik :-D Druhý den ráno jsme vyrazili zaběhat si, sluníčko svítilo a pěkně jsme se vyblbnuli :-) Odpoledne jsme jeli nakoupit, na procházku na zámek a doma jsme si udělali salátek, pustili si film a užívali si zamračené počasí v pelechu ... Brzo jsme ale museli jet zpět ... Taky jsme byli v Plzni zasadili jsme si ve Všerubech malou hrušku a měli z toho neskutečnou radost ! Byli jsme na Kozlu na procházce a pak jsme spali u taťky, kde jsme si společně s ním udělali salátek a pak na domácím kiné shlédli filmík ... Ráno jsme už vyrazili zpět do Prahy ... V Praze si užíváme každý den, děláme si dobrůtky, kino, chodíme na procházky, výlety, do parku a užíváme si nás krásný domov a sebe navzájem, co víc si přát ... Pak jsme byli znovu v Opavě, koupili jsme si tam stan za 209,50,- :-) Chtěli jsme ho hned otestovat, tak jsme ho vzali a šli do lesa ... Tam jsme si udělali ohínek - nádhera ! Měla jsem pocit, že bych takhle mohla žít už napořád ... Oheň, stan, vytahaná mikina a tepláky :-) A jenom cestovat s baťohem na zádech ... Jen asi ve tři v noci nás vyděsily nějaké zvuky, křupání větví a funění ... Stuhla mi krev v žilách a hlavou mi lítaly ty nejhorší myšlenky ... Troška adrenalinu ale neuškodí ... Za chvíli se to sklidnilo a už jsme neslyšeli nic ... Spali jsme asi do půl dvanácté :-) Večer jsme šli na akci od jednoho místního rádia, vrátila jsem se zpátky v čase - stage, hudba, louka, spousta opilých tančících lidí, světla,.. Bavil jsme se skvěle ! Musím přiznat, že jsem taky pila, nedalo mi to ... Ale aspoň jsem se utvrdila v tom, že takhle už ne ! Nebylo mi pak vůbec dobře ... Ale přesto na to vzpomínám jako na pěkný večer ... Brzy ráno jsme jeli na freshness prázdniny do českého ráje ... Krásná příroda, spousta skvělých lidí ... Spali jsme venku v našem stanu za 209,50,-, kde jsme měli z peřin, polštářů a spacáků udělaný pěkný pelíšek ... Byl to fajn týden ... Jeden den jsme byli na celodenním výletě a po cestě jsme potkali švestky, hrušky a špendlíky, těmi jsem si ládovala pusu i kapsy ... No a když jsme potkali kukuřičné pole, tak to se mnou byla konečná, měla jsem kukuřici až za ušima :-) Taky jsem si tam užila na workshopech korálky, malování, koupala jsem se v bazénu, a koně !!! Kousek od nás v malinké vesničce měli statek a jízdárnu ... To jsem si nemohla nechat ujít ... Šli jsme tedy s klukama ... Byla to vyjížďka přes pole, kolem lesu, asi hodina a půl, moje první vyjížďka na koni ... Samozřejmě jen krokem, ale náramně jsem si to užívala, ještě ta příroda k tomu ... Už jsem zapomněla, jak nádherný pocit je sedět koni na hřbetě ... Měla jsem tmavě hnědou klisnu, jmenovala se Green ... Ze začátku byla docela hodná a oddaně mě nesla, ale ke konci už měla asi hlad a užďobávala trávu kde to šlo ať jsem jí tahala a okřikovala jak jsem chtěla, nějak mě neřešila :-D Tak mě dostali, že jsem musela druhý den přijít znova ... Půjčila jsem si Oldovo kolo a sjeli jsme za nimi s Anežkou až na pastvinu ... Vzali jsme sebou jablíčka a krmili jsme je ... Mohla bych tam sedět na trávě a pozorovat jejich nevinost a ladnost hodiny a hodiny a nikdy by mě to neomrzelo ... Uvědomila jsem si, jak moc mi koníci chybí - Falko, Navaro, Terezka, Salome, Pája :-( Až pojedu do Plzně, musím se za nimi jet určitě podívat !! Taky jsem se opalovala a poslední odpoledne a večer byl fire walking - neuvěřitelný zážitek ... Přešla jsem koberec žhavých uhlíků dvakrát - neskutečná euforie ! Jen v noci mi hořely nohy a měla jsem návali nepříjemné energie, ani nevím, co to bylo za reakci ... Co se týče jídla... Bylo ho až moc, zbytečně moc času jsme trávili přípravami, jedením a pak jsme byli nacpaní a museli odpočívat ... I když mi tam spousta jídel chutnalo, není nad to cpát se melouny a jiným sezóním ovocem v přirozeném stavu bez hordy tuků ... Další přínos tahle dovolená měla, že jsem se tam konečně osobně seznámila s Oldou, stejným durianovým bláznem jako jsem já ... Od začátku jsme si sedli, spoustu času jsme strávili povídáním a plánováním dovolené v Thajsku :-) Chtělo to pak dát tělu odpočinek, tak v sobotu jsme měli půstík, byla to docela síla, byli jsme slabý, ospalý a já i docela protivná ... Do Prahy jsme přijeli ve dvě, večer jsme šli do kina na Harryho a pak šup do hajan ... Když jsem ráno scházela schůdky z palandy, myslela jsem, že mě nohy neudrží ... Než se vzbudil Lukášek, došla jsem do Alberta a koupila melouny ... Nejdřív jsme měli galiu a pak Piel de sapo ... Bože ten byl ! Tak měkký a sladký meloun jsem snad neměla ! Nemohli jsme se ho nabažit ... Koupili jsme pak ještě jeden, dva vodní v Kauflandu a vyrazili na oběd s Ivankou do parku ... Slunko pálilo, tak jsme se jen tak povalovali v trávě a hodovali - zbožňuju tyhle obědy ... Pak jsme jeli domů, Luky si jen vzal věci a jela jsem ho doprovodit na vlak ... Poprvé po měsíci co jsme spolu jsme se loučili ... Jel domů, vyřídit si nějaké věci a vrátí se za týden ... V pátek přijede mamka a o víkendu máme školu ... Už se na ní neskutečné těším :-) !!! A na školu taky ... Ještě mám co psát, ale to až později...

..............ŽIVOT JE KRÁSNÝ................