Jenže lidé, kteří mě neznají, mě většinou odsuzují, vidí ve mě faleš a tmu, bojí se mě ... Já chci lidi milovat, chci jim pomáhat a cítím ve svojí duši mír, tak proč se to navenek projevuje jako zlo ? Trvalo dlouho, než jsem si to uvědomila a musela jsem si vyslechnout hodně názorů na mojí osobu, které mě boleli, jelikož jsem v nich nepoznávala svojí duši ... I moji milovaní mi už řekli, samozřejmě s láskou, že si uvědomují, že se k neznámým lidem chovám odtažitě a působím arogantě až opovržlivě ... Jeden z mužů mého srdce mi dokonce řekl, při naší včerejší hluboké debatě, že od ví, jaká jsem uvnitř, ale že někdy, v určitých chvílích vidí v mých očích hada...
Kde se ve mě ale tohle vzalo, proč lidé vidí co já necítím, proč mě nemají rádi a bojí se mě, čekají ode mě zradu ? Už v mém životě byla řada situací s mnoha lidmi, ale pořád stejný scénář ... Lidé nevidí, že jim chci pomoct, že k nim cítím soucitnou pokornou lásku, ale čekají podraz....
Každý posuzuje lidi podle svého vnitřního světa. Ve skutečnosti mívají oni mnohem větší problém, hlavně sami se sebou v daném momentu.
OdpovědětVymazatSchválně: udělej si průzkum a všimni si, jak mnozí lidé o sobě pochybují, mívají strachy atd. a pochopíš z čeho plynou jejich hodnocení. Čím budeš starší, tak pochopíš,že se tím, co o tobě lidi řeknou nemusíš příliš zabývat, dokonce ani komentáři blízkých ne. Lepší bývá to velkoryse přejít, i oni jsou lidé, kteří občas působí všelijak. Důležité je, aby jsi jednala v souladu s sebou, se svou vnitřní moudrostí a nezaprodala se druhým, jen aby oni byli spokojení.
Možná jejich reakci pramení i ze zmatenosti, během celého dne vidí jiné chování ostatních lidí a je pro ně těžké přijmout, že ne každý musí být hajzlík.
Pokud tě takové pocity opět přepadnou, tak se netrap, buď k nim velkorysá (někdy to znamená i mlčet) a jednej v harmonii se sebou.
Čas a lásku, kterou se jim snažíš dát, pracují pro tebe.
awa
k.winky, moc Ti rozumím jak se cítíš, když chceš rozdávat ze sebe dobro a jsi hodnocená jinak.
OdpovědětVymazatMám podobný problém, ve mě zase lidi vidí snadnou kořist - zraňují, když to nejméně čekám a přitom mám otevřené srdce, neumím vidět dopředu nebezpečí, ke každému přistupuju s láskou... moc často se spálím a bolí to, ale neumím být tvrdá, nemám rychlé slovní údery, které bych vracela zpátky.
Awo, komentář jsi napsala moc hezky, vezmu si z něj poučení. Pavlína.
Komunikace s lidmi je někdy hodně složitá, ale člověk se musí zocelit ... Sice dávat lásku, ale ne rozdávat s ní i svojí duši ... Holky děkuju vám za podporu a porozumění !
OdpovědětVymazatJé k.winky, to jsi napsala moc hezky - dávat lásku, ale nerozdávat s ní svoji duši. Ono se to snadno spojuje a pak to bolí...
OdpovědětVymazat