Tak jsem už snad zase zprátky

Ležím zavrtaná v posteli pod peřinami, venku padá sníh a svítí sluníčko, byla jsem tam před chvilkou, provětrat se s miláčkem a psíkem ... Pěkně mrzne, ale kupodivu mi to ani moc nevadí ... Ve čtvrtek v noci jsme jeli se ségruš do Vídně, byl to úžasný výlet ! Přijeli jsme tam už ve čtvrt na šest ráno, tak to bylo docela zajímavé, když jsme rozespalé a zmrzlé hledali po cizím městě, kde se schováme a hlavně kam si dojdeme na záchod :-D Trhy a většina obchodů, kaváren a restaurací otevírá kolem jedenácté hodiny ... Kromě moru McDonald´s ... Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale díky bohu za něj ! Od půl sedmé, hned jsme tam zahučeli :-D Trochu jsme se ohřáli, dali si čaj a vyrazili na projížďku tramvajemi po městě ... Vídeň je kouzelná ! Po jedenácté jsme vyrazili na trhy - spousta krásných věcí, žádné kýče, ale ručně dělané originální dárky, ze všech možných materiálů ... A co pak ten večer ! Radnice svítila jako pohádkový zámek, nádherné barevné výzdoby svítili ze všech stran ! Do toho krásné trhové stánky, vůně svařáku a spousta veselých lidí ... Byli jsme obě u vytržení !

Cesta zpět už byla trochu krušnější, měli jsme přestup v Brně, kde jsme museli čtyři hodiny v noci sedět v non-stopu a pak přetopeným autobusem s vydýchaným vzduchem do Prahy ... Jak já se už těšila do pelíšku ! To bylo ale až kolem půl sedmé ... Takže se spánkem to byla docela býda...

Tohle byl krásný den a moc jsem si to užila, ale celý den mě něco žralo zevnitř, neumím to ani definovat, ale hodně jsem bojovala sama se sebou, dost negativních emocí lezlo na povrch ... Dost úzce to i souviselo s jídlem, úlety, kterými jsem si dávala jednu ránu za druhou, ale nějak to nešlo zabrzdit ... Najednou jsem to prostě nebyla já a to moje pravé já nemělo sílu prodrat se na povrch a zasáhnout, úplně jsem se v tom utopila ... Začali se mi vracet podobné psychické stavy jako už v minulosti a tak jsem musela už nějak zasáhnout, nešlo to už vydržet ... Od včerejška mám půst, cítím se docela dobře a uvidím, jak dlouho ho budu držet, dost mi to ale pomáhá ... Třeba včera jsem jen tak ležela a najednou jsem začala brečet ... Bez nějakého velkého opodstatnění, najednou to prostě přišlo, nával lítosti, smutku, beznaděje, to všechno procházelo i se slzami ven a já najednou ucítila ohromnou úlevu...

Teď už začínám cítit, jak se mi vrací radost ze života, klid na duši a doufám, že po půstu to bude zase láska k ovoci a zelenině, nadšení z vita energie a odmítavý postoj k denaturované stravě ... Je zvláštní, že na začátku jsem na tom byla s přesvědčením mnohem lépe než po roce ... Bylo mi krásně ! Věděla jsem, že jenom vita je ta správná cesta a cokoliv jiného pro mě bylo nemyslitelné, to vím samozřejmě i teď v tom se nic nezměnilo, ale někdy mi dělá problém ten trend udržet ... Člověk si myslí, že když přešel ze dne na den a začal se hned cítit dobře, tak má vyhráno, ale po delší době, co se pročistí povrch, začne se detoxikovat i nitro a to kolikrát může způsobit několikrát větší problémy než vyrážky a rýmu ... Je to běh na dlouhou trať, člověk stále poznává další a další aspekty svého Já a ne vždy je snadné se s tím poprat a vyrovnat ... Ale já to nehodlám jen tak vzdávat ! Půst je to, co právě teď potřebu, pročistit si tělo i mysl ... Obojímu jsem teď dost ubližovala a o Vánocích si hodlám dopřát pořádnou dávku péče a Lásky !

A to radím i všem ostatním ;-)