Tentokrát pro mě byla návštěva tohohle města opět něčím výjimečná ... Jela jsem tam sama a ne za nákupy ani za procházkou ani za školou ... Jela jsem se setkat s dalšími lidmi, kteří, jak jsem tušila, mi pomůžou otevřít další bránu poznání ... Nic není náhodá a když se mají lidé najít a něco si předat, tak se to prostě stane, setkají se i kdyby bydleli každý na jiném konci světa ... Přesně tak jsem to pocítila...
Strávila jsem krásné dva, pro mě moc naplňující dny plné radosti, nadšení a porozumění ... Ano, dva dny, to jsem vůbec neplánovala, ale byla jsem za to ráda ... První den jsme byli u Ivči, jenom povídali, poznávali se, plánovali a během toho nás milá slečna hostitelka s láskou obskakovala a rozmazlovala dobrotami, po kterých jsme se olizovali až za ušima a vznášeli v oblacích ! Druhý den, po sladce prosněné noci jsme jeli s Míšou do krámku k Andrejce a oba jsme byli nadšení, jak to tam má hezké a útulné, přímo zářící pozitivní energií ... Byli to takové dva dny slasti, protože i tady se nás hned ujali k rozmazlování ... Filda, který aktivně už u vchodu očarovával zákazníky Andrejčina krámu svými kulinářskými kouzly, nám taky nabídl jeho dobroty k ochutnání a my se nenechali dvakrát pobízet :-) Pak nám ještě Andrejska nandala dvě plné misky sladkých bio třešní a aby toho nebylo málo, neodolali jsme bíle čoko v regálu, po které jsme oba už nějakou chvíli pošilhávali... To jsme se měli :-) A bříška plná na půl dne...
Pak už jsem vyrazila zpět domů do Plzně nabytá dojmy s hlavou plnou myšlenek a představ do budoucna...
Doma na mě čekala sestra, aby jsme hodili řeč a už dopředu po telefonu jsem jí hlásila, že jí čeká healthy fresh dinner :-) Nijak se nebránila ... Nechala jsem se u Ivči inspirovat a udělala jsem ananasovo-broskovovo-banánové smoothie a jako druhý chod salátek s broskvovou závlivkou ... Skoro ani nebylo třeba mít nádobí, jak jsme ho všechno vylízali až do čista :-)
Ráno pro mě bylo po dlouhé době opět časné, vyskočila jsem z postele v půl 5, nátahla na sebe tepláky, tričko a vyběhla ven ... Sluníčko už se probouzelo a v podobě oranžových paprsků šplhalo nad obzor, vzduch voňavý, svěží a lehký - ráno jak stvořené pro rozcvičku ... Tentokrát jsem měla inspiraci od Mišáka ... Došla jsem k parku u lesa, kde jsem si sundala boty a ponožky a pomalu našlapávala holýma nožkama do vlhké trávy plné rosy, trošku to studělo :-) Pamalounku po lehounku jsem došla k lesu, měla jsem v plánu běžet, ale to jsem netušila, že to nebude jen tak ... Chvílemi jsem popoběhla, ale do plynulého běhu to nedošlo ... Ani bych nevěřila, kolik je třeba dávat energie a soustředěnosti do bosé chůze přírodou ... Tady kamínek, támhle klacík, hlína, píšek, tráva,... Člověk vnímá úplně jiné věci, najednou už není jen pozorovatel, ale součást ... Jak krásný je ale ten pocit sounáležitosti ... Vychutnávala jsem si dotek těch stébal trávy, jak krásně osvěžovaly mojí holou kůži ... Došla jsem k lesu a jako kdybych přesně věděla kam jdu, hned u kraje byl plácek, kde byla hromada kamenů, klacků a strom s větví téměř zemi vodorovnou - paráda :-)
Tak jdem na to, co by se tu dalo vymyslet ? nejdřív jsem se trochu prodýchala, protáhla a pověsila se na větev stromu a pak jsem provedla pár pokusů o přítah (asi to bude chtít víc tréninku :-)) ... Nemusela jsem nad tím ani moc přemýšlet, jen jsem si vzpomněla na posilovnu a najednou jsem viděla to náčiní ... Bicepsový zdvih s kamenem, kliky v jehličí, bench-press a prsa obouruč s borovicouvou větví,.... Byla to sranda :-) Pak po půl hoďce jsem se ještě trošku prošla bosky po lese, sledovala ptáčky a vychutnávala si to ticho a ranní klid ... Pak jsem se pomalu vrátila do parku, vylezla si na nejvyší travnatý kopec, kde je takový plácek a lehla si do trávy a koukala na modré nebe, jako by se zastavil čas, jako bych byla na světě úplně sama, bylo mi blaženě... Pak jsem si ještě dala v trávě tři cviky na břicho a přitom zahlídla, jak mě nějaká paní ze sedmého patra paneláku sleduje, je mi úplně jasné, co se jí hodilo hlavou :-D Ale já se nepomátla, naopak, konečně jsem našla, to co mi ke štěstí chybělo :-)
Domů jsem šla pomalým krokem a s rohlíkem (banánem) na tváři jsem si pobrukovala... No a pak hybaj do školy...
Odpoledne jsem jela k tátovi pro brusle, které jsme u něj obě s mámou měli ... S mamkou jsme měli sraz doma a vyrazili jsme do parku na ovál ... Bylo krásně, sluníčko hřálo a my měli obě skvělou náladu ... Museli jsme si toho tolik říct, že jsme jezdili, povídali, jezdili a povídali, až jsme zjistili, že už tam kroužíme dvě hodiny ... Jezdili bychom ještě klidně dál, ale žaludky se už hlásili o svůj příděl ... Šéfkuchař jsem byla opět já jak je u nás už zvykem... Předkrm v podobě smoothie se skládal z ananasu, bánánu a petržele ... A udělal s námi divy, při jeho konzumaci jsme se skoro rozplynuli blahem a nabil nás svojí zelenou silou ... Druhý chod už mamka odmítala, že prý má plné břicho, ale když viděla mísu krupavého salátu, vymalovaného růžovou malinovou zálivkou, tak to rychle přehodnotila :-) Mám takovou radost, když vidím, jak jí jídlo ode mě chutná a jako dítě vylizuje misku až do poslední kapičky ... Vždycky čekala, až jí zase pobídnu, aby si přidala a to pak neváhala a s nadšením si z mísy znovu a znovu nandavala a spokojeně mlaskala. A já jsem jí doprovázela :-)
Jojo, na co si stěžovat, když je život tak krásný.....
Žádné komentáře:
Okomentovat