Přijeli jsme s tátou už včera večer a ubytovali se v jednom malém hotýlku ... Od bývalé celnice nás odvezl autobus na start, ale docela dlouho jsme čekali a jelikož horko zrovna nebylo, asi deset stupňů, tak jsem docela mrzla ... Vzpomněla jsem si na Filípkův Sharp start, který by mi v tu chvíli moc bodnul :-) Posnídala jsem zelenou galiovou šťávu a pak pár sladkých banánů..
Autobus se trochu zpozdil, tak byl i o pár minut déle start ... Začátek byl opravdu boj, hlavně v hlavě ... Hned na začátku byl totiž záludný dlouhý krpál, takže jsem ho fuňěla a v hlavě se mi honila myšlenka někam si tam dřepnout do trávy k ovečkám a čekat, až si pro mě někdo přijde :-D Ale ne, to bych nebyla já, kdybych se vzdávala, miluju výzvy a ten boj, který s nimi svádím ... Jak krásný je ten pocit po tom, když se tomu člověk z příma postaví, vytrvá a zvítězí ... Ne se spoupeři, ale sám se sebou, když zase o kousek stoupne ve svých očích a má se za to rád :-)
Kolem mě plynuly lesy, louky, vesničky plné domků za dřeva a kamene, se zahrádkami plnými květin a lidé z nich vycházeli ven usmívali se, tleskali a fandili, to člověka pohání jako motor stále vpřed...
Díky tomu, že zde nebylo tolik lidí, párkrát se mi stalo, že jsem se ocitla sama v lese, to jsem se cítila osamněle a přála jsem si aspoň někoho potkat ... Vždycky jsem ale nějakou skupinku dohnala a na chvíli jsem se k nim přidala ... Takhle jsem během 21km vystřídala víc parťáků ... S tátou jsme se rozděli hned na začátku, on je borec, trénuje jako blázen a jeho kondice stoupá nekontrolovatelně vzdůru :-) Moc mu to přeju a obdivuji jeho vytrvalost !
Po cestě jsem potkala i bio farmičky a viděla kozy, koníky, ovečky, krávy a vždycky jsem měla sto chutí se za nimi rozběhnout ... Ale u koníků jsem se už předtím vyfotila ... Táta ze mě rostl, když mě zase viděl podlézat elektrický ohradník ... Já to prostě nevydržím jen tak se na ně dívat a nejít si je pohladit :-)
Poslední dobou trénink docela flákám a bylo to poznat, ty nevětší kopce jsem nevyběhla, ale hlavně jsem už předem měla v hlavě přednastavené, že to beru spíš turisticky a nechci se tam na týden zřídit ... Užila jsem si to :-) I když ta finišová rovina byla nekonečná, přišlo mi, že ta silnice vůbec neubíhá ... Ale nakonec už byl cíl v dohledu ... Táta mě docela nakrknul, protože mi šel asi posledních 400m naproti, tak jsem mu říkala, ať mě nechá být a on že už poslední kopec a jsem tam ... No a jak jsem byla naštvaná a chtěla jsem od něj pryč, tak jsem ten kopec vyběhla ani nevím jak :-D A hned v cíli jsem mu chudákovi vynadala, jak si to představuje, že mě má v cíli vítat jako vítěze a ne mi jít pomáhat ... Tak z toho byl smutný a odešel ... Nakonec mi to bylo líto, tak jsem překousla svojí hloupou ješitnost a šla se mu omluvit, že vím, že to myslel dobře, ale ať už mi to příště nedělá...
Ale vezu si domů spoustu krásných zážitků !
Čas mám něco málo pod dvě a půl hodiny a táta pod dvě, je to prostě můj machr :-)
Taky jsem udělala důležité rozhodnutí, chci tak trochu začít nový život a to s tím, že se budu stěhovat ... V Plzni mě nic nedrží, ve škole jsem spíš nešťástná a to z víc důvodů ... Naopak Praha mě táhne magnetickou silou, vidím tam spoustu nových možností a prostě se tam cítím dobře ... Už jsem pevně rozhodnutá, teď už "jen" řeším bydlení, školu a práci ... Ale to nebude zas takový problém, vroucně si to přeju a těšim se na to :-) Dokonce už mám skoro na jisto sympatickou spolubydlící, jen o málo starší než já a to vitariánku a běžkyni :-) No co víc si přát ? Doma už to vzali a pomáhají mi a podporují mě, jen táta to ještě neví, tomu to budu muset říct nějak opatrně, až bude vhodná příležitost ... Ale on jezdí do Prahy často, tak by mě mohl kdykoli navštívit a i já bud jezdit do Plzně, ale myslím, že jemu bude trvat déle než to vstřebá ... Ale snad pochopí, co mě k tomu vede a také mě podpoří :-)
A zrovna zítra tam jedu ... Na sraz raw foodistů :-) Moc se na ně těším, budeme plánovat další kroky v naší propagaci ... Jsem z toho nadšená a hořím elánem, ukázat všem, jak je skvělé žít svěží život :-) A tihle lidé "trpí" úplně tou samou nemocí ... byl to můj sen, až to bude v mých silách a budu k tomu mít víc prostředků, přála jsem si otevřít si restauraci, kde by se podávaly ovocné šťávy a koktejly, saláty a spousta dalších potěšení žaludku i duše vyrobených jen z darů přírody v nezměněné formě ... A zároveň s ní rozjet projekt, díky němuž bych lidi seznámila a zkamarádila s ovocným světem plným kouzel :-) a hle, ono to přišlo dřív než jsem čekala, nejsem jediná, kdo má takovéhle sny a cíle ... A co dokáže jeden člověk oproti skupině nadšenců ? Freshness společně s Rájem Chutí je dynamická kombinace ... Víra, Láska a nadšení dokážou neskutečné věci ... Poznala jsem to hlavně minulý víkend, kdy jsem byla na oslavě Filipa Říhy na jeho Chalupě na křivoklátku ... Prožila jsem neskutečně krásný víkend a poznala partu krásných a milých lidí ... A taky ochutnala spoustu dobrůtek z Ráje Chutí od pana mistra sushi Filípka :-) Jeho Láskyplná duše, kterou jsem viděla hned v první chvíli a cit pro dobré jídlo, jsou pro mě uchvacující kombinace !
Jsem vděčná za cestu, kterou mě život vede, cítím, že je spostu krásného právě přede mnou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat